Byl španělského původu, narodil se kolem roku 305. V roce 366 se stal papežem, obhajoval primát římského biskupa a v jeho době se začalo šířit označení „Apoštolský stolec“. Potíral ariánské bludy, pověřil sv. Jeronýma revizí latinského překladu Písma svatého. Upravoval stará římská pohřebiště v katakombách a označoval hroby mučedníků básnickými nápisy, uchovalo se jich kolem 60. Zemřel v roce 384.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.
Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.
Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.
Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka.
Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily. △
Ant. Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím.
Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce.
Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí.
Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí. △
Ant. Pane, ty znáš každou moji touhu.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem.
Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“
Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.
Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro.
Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má! △
Ant. Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
Navštiv mě, Pane, svým milosrdenstvím.
A svou spásou podle svého slova.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
27,1-13
Obnovená Hospodinova vinice
V ten den Hospodin potrestá
svým tvrdým, velkým a pevným mečem
leviatana, mrštného hada,
leviatana, kroutícího se hada,
a zabije draka, který je v moři.
V ten den bude vinice půvabná;
zpívejte o ní!
Já, Hospodin, jsem jejím strážcem,
každou chvíli ji zavlažuji;
aby nebyla poškozena,
ve dne v noci ji hlídám.
Nezlobím se na ni,
kdyby mi však dávala trní a hloží,
pustím se proti ní do boje,
všechno spálím;
ať se raději uchýlí pod mou ochranu,
ať uzavře mír se mnou,
ať se mnou uzavře mír!
Přijde čas, kdy Jakub zapustí kořeny,
pokvete a vypučí Izrael
a povrch země naplní ovocem.
Měl ho snad Bůh bít, jako bil ty, kdo ho bili,
nebo vraždit, jako zavraždil jeho vrahy?
Mírně ho trestá tím, že ho vyhnal,
odvanul ho svým prudkým dechem v den palčivého větru.
Tím bude smyta Jakubova vina
a to bude bohatý plod, že odložil svůj hřích:
ze všech oltářních kamenů nadělá
hromady vápencové drtě,
nepostaví už posvátné háje ani kadidlové oltáře.
Ano, město kdysi opevněné leží osamělé:
zavržené sídlo, opuštěné jako poušť.
Tele se tam bude pást, bude tam odpočívat,
okusovat jeho větve.
Jeho ratolesti uschnou a polámou se,
přijdou ženy a hodí je na oheň.
Není to rozumný národ;
proto se nad ním jeho tvůrce neslituje,
jeho stvořitel se nad ním nesmiluje.
V ten den bude Hospodin vyklepávat klasy
do koryta Řeky až k Egyptskému potoku
a vy budete sesbíráni
jeden po druhém, synové Izraele!
V ten den se bude troubit velkou polnicí
a přijdou ti, kdo se ztratili v asyrské zemi,
i ti, kdo se rozptýlili v egyptské zemi,
a budou se klanět Hospodinu
na svaté hoře v Jeruzalémě.
RESPONSORIUM
Srov. Mt 24,31; Iz 27,13
Pán pošle své anděly s mohutným hlaholem polnice: * Andělé shromáždí jeho vyvolené ze všech světových stran, od jednoho konce až ke druhému.
Přijdou a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě. * Andělé.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu svatého biskupa Augustina proti Faustovi
(Lib. 20,21; CSEL 25,562-563)
Mučedníky slavíme a ctíme z lásky a s vědomím společenství s nimi
Křesťanský lid společně slaví památku mučedníků liturgickou slavností. Chce se jednak povzbudit k jejich následování, jednak mít podíl na jejich svatosti, a také si zabezpečit jejich přímluvu. Nikdy ovšem neuctíváme nikoho z mučedníků tak, že bychom jim stavěli oltáře, a to ani na místech, kde jsou uložena jejich těla.
Cožpak někdy některý biskup řekl u oltáře nad hrobem mučedníků: Obětujeme ti Petře nebo Pavle nebo Cypriáne? Nikoli. Neboť to, co se obětuje, obětuje se Bohu, který mučedníky oslavil korunou mučednickou. A děje se to na místech památky těch, které Bůh korunoval, aby právě připomínka těch míst roznítila naši vroucnost a aby sílila naše láska k těm, jejichž cestou smíme jít, i k tomu, jehož pomoci k tomu potřebujeme.
Uctíváme tedy mučedníky z lásky a s vědomím společenství s nimi, stejně jako ctíme už za života svaté Boží přátele, o nichž víme, že jsou z celého srdce ochotni třeba i trpět a zemřít za pravdu evangelia. Ctíme-li mučedníky přece jen s větší oddaností, je to proto, že o nich bezpečně víme, že vítězně přestáli všechny zápasy, a proto, že je spolehlivější chválit a velebit ty, kteří již vítězně došli do blaženého života v nebi, než ty, kteří zde na zemi o to teprve usilují.
Avšak kultem, kterému říkáme latreutický (latrie) a jenž představuje službu, která přísluší výlučně božstvu, neuctíváme nikoho kromě Boha samého a nikoho k takové úctě ani nenabádáme.
A právě proto, že k takovému kultu patří přinášení oběti, nazýváme idololatrií (modloslužbou), jestliže někteří lidé tímto způsobem uctívají idoly (modly). V žádném případě nemůžeme nic takového ani sami dělat, ani jiným přikazovat, aby přinášeli oběť nějakému mučedníku, jiné svaté duši nebo andělu. A jestliže někdo do tohoto bludu upadne, povolá ho učitelský úřad k pořádku: buď se napraví, nebo je třeba se chránit styku s ním.
Protože i svatí jsou jenom lidé, nepřejí si zajisté, aby se jim dávalo to, co patří výlučně Bohu. Jasně se to ukázalo u Pavla s Barnabášem: Když totiž byli Lykaoňané ohromeni zázraky, které Bůh skrze ně učinil, a chystali se jim obětovat jako bohům, roztrhli si apoštolové roucha, vyznali, že nejsou žádnými bohy, všem domluvili a nedopustili, aby se jim obětovalo.
Jenomže jiné je to, co učíme, a jiné, co musíme snášet. Jiné je to, co jsme povinní hlásat, a jiné, co je potřebné napravit, a dokud to nenapravíme, musíme to snášet.
RESPONSORIUM
Žl 115 (116 B),15; 33 (34),21; srov. Jdt 10,3
Příliš drahá je v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni * střeží a chrání všechny jejich kosti a ani jedinou jim nedá zlomit.
Pán je oděl slávou. * Střeží.
MODLITBA
Modleme se.
Na přímluvu svatého papeže Damasa, velikého ctitele mučedníků a šiřitele jejich slávy, nauč, Bože, i nás vážit si těch, kdo vydávají účinné svědectví o své víře, a následovat je. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky