Sám, Bože, suď a haj mě proti bezbožníkům, *

před zlým a podlým člověkem mě zachraň!

Vždyť tys má síla, Bože, proč mě zapuzuješ? *

Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?

Sešli své světlo a svou věrnost: ať mě vedou *

až na tvou svatou horu, do tvých stanů.

Předstoupím před tvůj oltář, k Bohu radostnému *

a velebit tě budu při citeře, Pane, můj Bože!

Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †

Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *

toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj. △

Iz 38, 10-14.17-20

Řekl jsem si: „Uprostřed života *

mám sestoupit k branám podsvětí!“

Bylo mi líto zbytku mých let, *

a tak jsem si řekl:

„Už neuvidím Pána Boha v zemi živých, *

ani člověka mezi pozemšťany.“

Rozpadá se mi má schránka a život mně mizí *

jako stan kočovníků;

můj život je jako když tkadlec svinuje plátno, †

je jako tkanina od stavu odřezaná; *

ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká.

Už od rána o pomoc volám, †

je mi, jako by lev mi drtil kosti, *

ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká.

Jako když holátko ve strachu pípá, †

jako když holub mláďata volá, *

tak je můj nářek;

zemdlený zrak upínám k nebi, *

mně úzko je, pomoz mi, Pane!

A ty jsi můj život vytrhl z jisté zkázy, *

všechny mé hříchy jsi jako za záda hodil.

Vždyť mrtví a smrt tě nemohou chválit *

a kdo jde do hrobu, nedoufá ve tvou věrnost.

Jenom ten, kdo žije, tě chválí, jako já dnes, *

o tvé věrnosti otec vypráví synům.

Zachovej mě, Pane, a po celý život *

zpívat ti budem své žalmy v tvém domě. △

Tobě chvalozpěv patří, Pane, tam na Sióně, *

tobě plnění slibů.

Neboť ty vyslýcháš prosby, kdekdo se utíká k tobě, *

břímě svých hříchů ti nese.

Viny, které nás tíží, jsou totiž nad naše síly, *

ty však je zahladit umíš.

Blažen, koho si zvolíš, aby se přiblížil k tobě, *

kdo v tvých nádvořích bydlí!

Kéž se můžeme sytit dobrem tvého domu, *

neboť tvůj chrám je svatý.

Podivuhodnými skutky věrně nám splňuješ prosby, †

Bože, záchrano naše, *

naděje všech končin světa i všech ostrovů v dálce.

Ty držíš hory svou silou, ty jsi opásán mocí, †

ty tišíš hučení moří, hučení příbojů jeho *

i všech národů vřavu.

Před tvými divy se třesou národy v nejzazších dálkách, *

nad tvým znamením jásá východ jitra i noci.

Laskavě pečuješ o zem, hojnou vláhou ji daříš, *

její bohatství množíš.

Plny jsou náhony Boží, lidem jsi nachystal zrní, *

takto pečuješ o ni.

Její brázdy jsi zvlažil, rozmělnil její hroudy, *

zkypřils ji hojnými dešti, požehnals, co na ní vzrostlo.

Ověnčils koloběh roku korunou dobrotivosti, *

všudy jde za tebou hojnost.

Mokvají pastviny stepní, pahorky jásotem hýří, †

louky jsou oděny stády, doliny pokryty klasy. *

Všechno to jásá a zpívá. △