Zazpívám o lásce a o zákonu, *

na harfu, Pane, tobě budu hrát.

Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *

kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,

tak abych s nevinným a čistým srdcem *

celým svým domem mohl procházet.

Nechci se dívat na nic hanebného, †

oškliví se mi páchat nepravost, *

kéž na mně žádná nikdy neulpí!

Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *

já o špatnosti nechci vědět nic.

Kdo na bližního skrytě nasazuje, *

takového já budu potírat,

kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *

toho já blízko sebe nestrpím.

Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †

takoví ať jsou stále kolem mne! *

V mých službách budou, kdo si vedou řádně.

Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *

a neobstojí přede mnou, kdo lže.

Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *

násilné z města Páně vyhladím. △

Dan 3, 26.27.29.34-41

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *

a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.

Neboť jsi spravedlivý ve všem, *

co jsi nám učinil.

Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *

a provinili jsme se ve všech věcech.

Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *

neruš svou úmluvu s námi.

Neodnímej od nás své milosrdenství †

pro Abraháma, svého miláčka, *

pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého.

Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *

jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.

Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *

na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy.

A není už knížete ani vůdce, *

není proroka ani celopalu,

není oběti ani darů ani kadidla, *

místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,

abychom došli tvého milosrdenství; *

ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.

Jako celopaly beranů a býků, *

jako tisíce tučných beránků,

tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †

aby se ti líbila, *

protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají.

Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *

a bojíme se tě a hledáme tvou tvář. △

Blahořečen budiž Pán, má skála! †

On mé ruce učí bojovat, *

moje prsty zdatně si vést v bitvě.

Je mi slitováním, je mi hradem, *

útočištěm mým a zachráncem,

štítem, na který je spolehnutí. *

Národy mé vládě podrobil.

Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *

co syn lidský, že ho v mysli máš?

Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *

jeho dny jak stín, jenž přeletí.

Pane, skloň svá nebesa a sestup, *

hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.

Metej blesky své a rozežeň je, *

šípy své, ať padnou ve zmatek!

Napřáhni svou ruku z vysokosti, †

vytrhni mě ze záplavy vod, *

vysvoboď mě z rukou cizáků,

kteří ústy lživě promlouvají, *

křivá je i jejich pravice!

Bože, chci ti novou píseň zpívat, *

na desítistrunnou harfu hrát.

Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *

spasil svého sluhu Davida. △