Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.
Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.
Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.
Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.
Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.
Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Pojď mě zachránit, Bože, *
voda až k hrdlu mi sahá,
bořím se v hlubokém bahně, *
jako by bezedné bylo,
padl jsem do hlubin vodních, *
proud mě strhuje s sebou.
Jsem už vysílen křikem, *
hrdlo mám ochraptělé,
oči mi hleděním slábnou, *
jak čekám na svého Boha.
Víc, než mám na hlavě vlasů, *
je těch, kdo mají mě v zášti,
silnější nežli mé kosti †
jsou, kdo mě stíhají křivě. *
Vrátit mám to, co jsem nevzal!
Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
prohřešky moje nejsou ti tajny.
Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
ať kvůli mně se nedočká hanby, *
kdo hledá Boha Izraele!
Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
pohana ulpěla na mé tváři.
Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
synům mé matky jsem jako cizí.
Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
Sebe jsem týral mnohými posty, *
ale i to mi jen k potupě bylo.
V pytli jsem chodil za pokání, *
za to jsem jim byl leda pro smích.
Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
opilci zpívají posměšky o mně. △
Ant. Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Já však se modlím k tobě, Pane! *
Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
jak jenom ty se smilovat umíš, *
jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
aby mě proud už nestrhoval, †
aby mě hloubka nepohltila, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
shlédni ke mně v svém milosrdenství!
Neukrývej se před služebníkem, *
vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě!
Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
Ty přece znáš mé ponížení, *
před tebou stojí mí protivníci.
Zahanbení mi zlomilo srdce, *
potupa má je nezhojitelná;
doufal jsem v soucit, ale marně, *
v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
Žluč mi kapali do mého jídla, *
v žízni mě octem napájeli. △
Ant. Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Ant. 3 Hledejte Pána, a budete žít.
Já však jsem ubožák v bídě, *
chraň mě svou pomocí, Bože!
Chci jménu Božímu zpívat, *
vděčně je chválit a slavit.
To bude milejší Pánu, *
nad žertvu rohatých býků.
Těšte se, pokorní, z toho: *
Kdo hledá Boha, ten sílí!
Neboť Pán ubohé slyší, *
nezhrdne zajatci svými.
Chval ho nebe i země, *
moře a vše, co v něm žije!
Neboť Bůh zachová Sión, †
zbuduje judská města; *
budou v nich žít a sídlit
potomci těch, kdo mu slouží; †
kdo jeho jméno ctí s láskou, *
najdou v nich navždy svůj domov. △
Ant. Hledejte Pána, a budete žít.
Pán nás naučí svým cestám.
A budeme chodit po jeho stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Makabejské
12,32-45
Oběť za mrtvé
Po svátcích zvaných Letnice vytáhli na Gorgiase, vládce Idumeje. Táhli se třemi tisíci pěších a čtyřmi sty jezdců. Když se střetli v boji, padlo něco málo židů.
Jakýsi Dositheos, odvážný muž, jezdec z oddílu Bakenorova, se vrhl na Gorgiase, chytil ho za plášť a silou táhl; chtěl ho totiž dostat živého. Avšak jeden z thráckých jezdců se na něho vrhl a uťal mu ruku, takže Gorgias utekl do Marisi. Vojáci velitele Esdriase statečně bojovali, ale byli už unaveni; proto Juda vzýval Hospodina, aby se ukázal jako vůdce a pomocník v boji. Rodnou řečí vzkřikl a za zpěvu bojové písně se nečekaně vrhl na Gorgiasovy oddíly a obrátil je na útěk.
Potom vedl Juda své vojsko do města Odollamu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a slavili sobotu. Následujícího dne – byl už totiž nejvyšší čas – šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v hrobech otců. U každého z padlých našli pod šatem amulety bůžků z Jamnie, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli.
Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci. Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek zcela odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli. Uspořádal sbírku dvou tisíc drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána oběť za hřích. To bylo jistě dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o vzkříšení. Kdyby totiž nevěřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a směšné modlit se za mrtvé. Nadto myslel na nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zesnou ve zbožnosti. Svatá a zbožná je to myšlenka! Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.
RESPONSORIUM
Srov. 2 Mak 12,45.46
Ti, kdo zesnou ve zbožnosti, * Mají uloženou nádhernou odměnu.
Svatá a zbožná je myšlenka modlit se za mrtvé, aby byli zproštěni hříchů. * Mají uloženou.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluv svatého biskupa Řehoře Naziánského
(Or. 7, in laudem Cæsarii fratris, 23-24: PG 35,786-787)
Svatá je myšlenka modlit se za mrtvé
Co je člověk, že na něho myslíš? Jaké nové tajemství mě tu obestírá? Jsem zároveň malý i velký, ponížený i vznešený, smrtelný i nesmrtelný, jsem pozemšťan i nebešťan. To první souvisí s tímto světem, to druhé s Bohem; to první s tělem, to druhé s duchem. Mám být spolu s Kristem pohřben a spolu s Kristem vstát z mrtvých, být Kristovým spoludědicem a stát se Božím synem, ano, dokonce Bohem.
Toto nám chce naznačit ono veliké tajemství, toto nám chce Bůh; neboť on pro nás vzal na sebe lidskou přirozenost a chudobu, aby padlého člověka napřímil, aby Božímu obrazu vrátil neporušenost a člověka znovu obnovil. Máme všichni být jedno v Kristu, neboť on se dokonale stal ve všech nás vším, čím vůbec je; nemáme už se rozlišovat podle toho, jsme-li muž nebo žena, barbar nebo Skytha, otrok nebo svobodný – to jsou znaky těla – nýbrž máme v sobě nést pouze znamení Boha, neboť od něho a pro něho jsme byli stvořeni, jen od něho máme mít svou podobu a tvar a jen podle něho máme být k poznání.
Kéž tedy jsme opravdu tím, v co pro velikou dobrotu štědrého Boha tolik doufáme. Vždyť žádá málo, ale dává přemnoho, nyní i v budoucím věku, všem, kdo jej upřímně milují. Kéž tedy všechno snášíme a ve všem vytrváme, z lásky k němu a s nadějí v něho. Kéž za všechno vzdáváme díky, za věci příznivé stejně jako za nepříznivé, za radostné i za smutné. Vždyť právě to uvádí Písmo velmi často jako zbraň spasení. Nuže svěřme Bohu svoje duše i duše těch, kdo jako by byli připravenější a společnou cestou všech lidí došli k přijetí v cíli před námi.
Pane a Tvůrce všeho, a zvláště tohoto stvoření, Bože, Otče a Vůdce svých lidí, ty, který rozhoduješ o jejich životě a smrti, Správce a Dobrodinče našich duší. Ty, jenž všechno činíš, a v pravý čas a ve své nezměrné moudrosti a prozřetelnosti všechno tvůrčím Slovem proměňuješ, přijmi teď, prosím, Cæsaria jako prvotinu našeho odchodu z tohoto světa.
A náš život spravuj tak dlouho, jak uznáš za vhodné, a potom v příhodný čas přijmi i nás. A až nás budeš přijímat, ať jsme bázní Boží připraveni, nikoli postrašeni; ať před tebou neprcháme a nemusíme odtud být proti své vůli vytrženi a vyrváni, jak tomu bývá u těch, kdo jsou oddáni světu nebo tělu. Ať naopak ochotně a radostně spěcháme do onoho blaženého a věčného života v Kristu Ježíši, našem Pánu. Tomu buď sláva na věky věků, amen.
RESPONSORIUM
Prosíme tě, Bože, přijmi k sobě naše zemřelé, vykoupené krví tvého Syna. * Pamatuj, že jsme prach, že člověk je jako tráva, jak polní květ.
Milosrdný Bože, ty se slitováváš a odpouštíš. * Pamatuj.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky