Narodil se roku 1579 v Limě jako nemanželské dítě španělského rytíře Jana a Anny Velasquezové, propuštěné otrokyně černé pleti. Otec si nepřál být jmenován, protože matkou dítěte byla černoška. Jako španělský šlechtic se s ní nemohl oženit, ale jejich vztah pokračoval, protože se jim po dvou letech narodila dcera Juana. Matka děti zpočátku vychovávala sama a naučila je tomu nejzákladnějšímu – životu z víry. Žili v chudobě, ale byli vzornými křesťany. Po čase otec obě děti svěřil do výchovy svému strýci Diegovi z Mirandy. Zde se naučily číst a psát. Ve dvanácti letech byl Martin dán do učení k ranhojiči. Cítil povolání k řeholnímu životu a požádal o přijetí do řádu v klášteře Královny posvátného růžence. Po dlouhých rokováních však byl přijat pouze jako donát – jakýsi pomocník, který žil a pracoval v klášteře a řídil se pravidly třetího řádu sv. Dominika. Teprve po devíti letech života v klášteře mu bratři dovolili složit řeholní sliby bratra spolupracovníka. Po vzoru svatého Dominika věnoval Martin dny službě bratřím a noci modlitbě. Ve své službě druhým se neomezoval jen na řeholní spolubratry. Pomáhal všem potřebným a tak chtěl všechny přiblížit Pravdě. V klášterním společenství vystupoval vždy jako pracovitý, pokorný a přátelský spolubratr. K jeho dobrovolně přijatým formám kříže postupně přibývaly i různé nemoci a utrpení. On však všechno přijímal s pokornou odevzdaností do Boží vůle. Zemřel po krátké nemoci 3. listopadu 1639. Kanonizoval jej 6. května 1962 sv. Jan XXIII.
Tercie
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
K nám, Duchu Svatý, nyní spěj
a znovu naplň naši hruď,
ty pojíš Otce se Synem,
i s námi stále spojen buď!
A srdce, ústa, mysl, cit
rač k Božím chválám roznítit
a rozdmýchej v nás lásky žár,
by oheň náš i bližní hřál.
Nauč nás Boha Otce znát,
líp jeho Syna poznávat
a v tebe, Duchu od obou,
vždy věřit s myslí pokornou. Amen.
Nebo:
Je třetí denní hodina.
Jak jistý řád nás k tomu má,
z hloubi své duše pokorné
o dar tří ctností poprosme.
Aby Duch Svatý, Těšitel,
příbytek v našich srdcích měl,
vždyť apoštolů družinu
navštívil v tuto hodinu.
Pán, který stvořil nebes říš,
zachovávaje sám řád týž
vybavil vše tak nádherně
i k naší věčné odměně.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Naplněním zákona je láska.
Ach, jak tvůj zákon miluji vroucně! *
Po celý den já přemítám o něm.
Moudřejším než jsou mí nepřátelé, *
činí mě vůle tvá, stále je se mnou.
Rozumem předčím své učitele, *
protože o tvých výrocích hloubám.
Rozvážnosti mám víc nežli starci, *
neboť plním tvá přikázání.
Od špatných cest já zdržuji nohy, *
abych tvé slovo vždy zachovával.
Neuhýbám před tvými soudy, *
protože tys mi dal poučení.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou, *
víc nežli med mi chutnají v ústech!
Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími, *
odpor mám ke každé nepravé cestě. △
Ant. Naplněním zákona je láska.
Ant. 2 Pane, buď pamětliv obce, již získal sis kdysi.
Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy? *
Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?
Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi, †
kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil, *
své hory Sión, kde sídlo jsi měl.
Zamiř své kroky k pradávným troskám, *
v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.
Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni, *
svá znamení vztyčili uprostřed ní.
Řádili tak jako ten, kdo si v houští *
sekyrou chvojí nasekat jde,
veškeré dřevěné dílo a řezby *
tříštili mlatem a sekyrou.
Sžehli tvou svatyni, znesvětili *
stan tvého jména až do základu.
Řekli si: „Zničme jim po celé zemi *
svatyně Boží a vypalme je!“
Jsme bez tvých znamení, proroka není *
a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě...
Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? *
Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?
Proč od nás odtahuješ svou ruku, *
necháváš v klíně svou pravici?
Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem, *
jenž skutky spásy na zemi koná. △
Ant. Pane, buď pamětliv obce, již získal sis kdysi.
Ant. 3 Povstaň, Pane, své věci se ujmi.
Ty svou mocí rozdělil jsi moře, *
dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.
Leviathanu jsi hlavy tříštil, *
žralokům jsi za pokrm jej dával.
Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout, *
vysušil jsi mocné vodní toky.
Tvůj je den a tvá je noc, tvým dílem *
ustálení měsíce i slunce.
Vymezil jsi všechna pásma země, *
stvořils letní období i zimní.
Pomni: tupí tě nepřítel, Pane, *
nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!
Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti, *
chudé své neponech v zapomenutí!
Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech *
plna je stonů a násilných skutků.
Utisklé nenech v hanbě a haně, *
nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!
Povstaň, Pane, své věci se ujmi, *
pamatuj, kterak tě uráží blázen!
Vzpomeň si na křik svých protivníků, *
na vřískot těch, kdo na tebe sočí! △
Ant. Povstaň, Pane, své věci se ujmi.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Gal 3, 26-27
Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista.
Shromáždila nás v jedno společenství Kristova láska.
Jásejme a radujme se z ní.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, svatého Martina jsi cestou pokory přivedl do nebeské slávy. Dej nám, ať v tomto životě tak napodobujeme jeho skvělý příklad, abychom s ním dosáhli povýšení v nebi. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky