Narodil se v roce 1390 v šlechtické rodině Capocciů v Citta di Castello (latinsky Tifernum). V patnácti letech vstoupil v Cortoně do řádu. Klášter krátce předtím přijal reformu. Byl žákem blahoslaveného Vavřince z Ripafratty a přítelem svatého Antonína Florentského a blahoslaveného fra Angelica. Působil jako kazatel, především ve střední Itálii, a horlivý reformátor klášterů. Ve svých kázáních doporučoval posluchačům rozjímat o časné smrti, aby byli uchráněni od smrti věčné. Zemřel v Cortoně 21. října 1445 a byl pohřben v kostele sv. Dominika. Jeho kult schválil 11. května 1816 Pius VII.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.
Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.
Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.
Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ať, Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.
Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.
Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.
Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. †
S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
† Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
ty jsi můj štít a záchrana moje!
Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
osvobodil mě od nepřátel!
Smrtící vlny mě zalily, *
příboje zkázy mě plnily děsem.
Osidla temnot mě ovila, *
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
K Pánu jsem volal v úzkostech, *
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
k jeho uším došel můj nářek. △
Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala, *
jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
řeřavé uhlíky sršely z něj.
Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
s černými mračny pod nohama.
Na cherubovi přilétal, *
na perutích vichru se snášel.
Celý se halil v temnotách, *
do clony z tmavých vod a mraků.
Ze záře, která před ním šla, *
padaly kroupy a řeřavé uhlí.
Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
Vysílal šípy do všech stran, *
blesky metal a kolkolem sršel.
I bylo vidět až na mořské dno, *
obnažily se základy země.
když jsi, Pane, zahrozil, *
zadul vichřicí svého hněvu.
Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
z přesily mocných nenávistníků.
Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
Pán mi však přispěchal na ochranu.
Na volný prostor vyvedl mne, *
zachránil, v kom našel zalíbení. △
Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
splatil mi za to, že ruce mám čisté;
za to, že po cestách Páně jsem šel, *
od svého Boha neodpadl.
Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
zákony jeho jsem neodmítal.
Zůstal jsem před ním bez viny, *
chránil se bedlivě před proviněním.
odplatil Pán mou nevinnost, *
neboť viděl, že ruce mám čisté.
K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
a s dobrým jednáš dobrotivě.
Čistému odplácíš čistotou, *
k chytrákům však jsi opatrný.
Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
pohledy zpupné však pokořuješ.
Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
S tebou ztékám valy a zdi, *
se svým Bohem přeskočím hradby. △
Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
Všichni se divili milým slovům.
Která vycházela z jeho úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Ester
4,17m-17kk
Modlitba královny Ester
Celý Izrael ze všech sil volal k Hospodinu, protože jim nastávala jistá smrt.
Královna Ester se utekla k Pánu, neboť se bála smrtelného nebezpečí, které hrozilo. Odložila slavnostní roucho a oblékla šat sklíčenosti a žalu, místo vzácných voňavek si nasypala na hlavu popel a své tělo velmi zkrušila postem. Se svými služebnicemi ležela od rána do večera na zemi, a tak se modlila:
„Bože Abrahámův, Bože Izákův a Bože Jakubův,
jsi požehnaný!
Pomoz mně opuštěné,
nemám mimo tebe jiného pomocníka, Pane,
neboť mi hrozí nebezpečí.
Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi zachránil Noema ve vodách potopy.
Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi Abrahámovi a jeho třem stům osmnácti mužům
dal zvítězit nad devíti králi.
Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi vysvobodil Jonáše z útrob veliké ryby.
Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi vysvobodil Ananiáše, Azariáše a Misaela
z ohnivé pece.
Z knih svých předků jsem
slyšela číst, Pane,
že jsi zachránil Daniela
ze lví jámy.
Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že ses slitoval nad králem Ezechiášem,
když měl zemřít a prosil o život,
a přidal jsi mu patnáct let života.
Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že jsi vyslyšel toužebnou modlitbu Anny,
když prosila o narození syna.
Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,
že až do konce vysvobozuješ
všechny, kdo se ti líbí.
Pomoz nyní mně opuštěné,
nemám nikoho jen tebe,
Pane, můj Bože!
Ty víš,
že si tvá služebnice oškliví lože neobřezaných.
Bože, ty víš,
že jsem nejedla z prokletého stolu
ani nepila víno z jejich obětí.
Ty víš,
že ode dne, kdy jsem byla přenesena sem,
neradovala jsem se, Pane,
z ničeho než z tebe.
Bože, ty víš,
že od chvíle, kdy je na mé hlavě tento úbor,
štítím se ho jako hadru při měsíčním krvácení
a nenosím ho v den, kdy nemusím.
Pomoz nyní mně osiřelé
a vlož do mých úst vhodnou řeč před tváří lva krále
a učiň, abych se mu zalíbila!
Proměň jeho srdce, aby nenávidělo našeho nepřítele,
ať zahyne i s těmi, kteří stejně smýšlejí!
Nás však vysvoboď z rukou našich nepřátel,
proměň náš zármutek v radost
a naše bolesti v záchranu!
Ty pak, kdo se pozvedají nad tvůj vyvolený lid, Bože,
potrestej pro výstrahu!
Ukaž se, Pane, projev se, Pane!“
RESPONSORIUM
Srov. Est 4,12.13.9 (Vulg.); Job 24,23 (Vulg.)
Posilni mě, králi svatých, svrchovaný vládce, * a dej správnou a příjemnou řeč do mých úst.
Dej nám, Pane, místo pro pokání a nezavírej ústa těch, kteří ti zpívají chválu, Pane. * A dej správnou.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2,8; Gal 4,19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty chráníš od hříchu každého, kdo pamatuje na poslední věci člověka. Dej, ať nás kázání a příklad blahoslaveného Petra vedou k tomu, abychom nezapomínali na pozemskou smrt a lítostí nad svými hříchy unikli smrti věčné. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky