V polovině 3. století působil jako misijní biskup, poslaný s několika dalšími z Říma do Galie. Jeho sídlem byla Lutetia (dnešní Paříž), kde byl v době pronásledování křesťanů sťat mečem. Nad hrobem tohoto prvního pařížského biskupa byla v 5. století postavena bazilika a koncem 6. století opatství nesoucí jeho jméno (Saint Denis). Podle pozdějších zpráv byli spolu s ním umučeni na pahorku Montmartre (tj. Hora mučedníků) také Eleutherius a Rustikus – jeden z nich byl knězem a druhý jáhnem.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.
Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.
Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.
Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.
Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.
Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Pojď mě zachránit, Bože, *
voda až k hrdlu mi sahá,
bořím se v hlubokém bahně, *
jako by bezedné bylo,
padl jsem do hlubin vodních, *
proud mě strhuje s sebou.
Jsem už vysílen křikem, *
hrdlo mám ochraptělé,
oči mi hleděním slábnou, *
jak čekám na svého Boha.
Víc, než mám na hlavě vlasů, *
je těch, kdo mají mě v zášti,
silnější nežli mé kosti †
jsou, kdo mě stíhají křivě. *
Vrátit mám to, co jsem nevzal!
Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
prohřešky moje nejsou ti tajny.
Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
ať kvůli mně se nedočká hanby, *
kdo hledá Boha Izraele!
Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
pohana ulpěla na mé tváři.
Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
synům mé matky jsem jako cizí.
Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
Sebe jsem týral mnohými posty, *
ale i to mi jen k potupě bylo.
V pytli jsem chodil za pokání, *
za to jsem jim byl leda pro smích.
Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
opilci zpívají posměšky o mně. △
Ant. Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Já však se modlím k tobě, Pane! *
Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
jak jenom ty se smilovat umíš, *
jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
aby mě proud už nestrhoval, †
aby mě hloubka nepohltila, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
shlédni ke mně v svém milosrdenství!
Neukrývej se před služebníkem, *
vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě!
Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
Ty přece znáš mé ponížení, *
před tebou stojí mí protivníci.
Zahanbení mi zlomilo srdce, *
potupa má je nezhojitelná;
doufal jsem v soucit, ale marně, *
v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
Žluč mi kapali do mého jídla, *
v žízni mě octem napájeli. △
Ant. Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Ant. 3 Hledejte Pána, a budete žít.
Já však jsem ubožák v bídě, *
chraň mě svou pomocí, Bože!
Chci jménu Božímu zpívat, *
vděčně je chválit a slavit.
To bude milejší Pánu, *
nad žertvu rohatých býků.
Těšte se, pokorní, z toho: *
Kdo hledá Boha, ten sílí!
Neboť Pán ubohé slyší, *
nezhrdne zajatci svými.
Chval ho nebe i země, *
moře a vše, co v něm žije!
Neboť Bůh zachová Sión, †
zbuduje judská města; *
budou v nich žít a sídlit
potomci těch, kdo mu slouží; †
kdo jeho jméno ctí s láskou, *
najdou v nich navždy svůj domov. △
Ant. Hledejte Pána, a budete žít.
Pán nás naučí svým cestám.
A budeme chodit po jeho stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi
6,1-10
Pokyny o otrocích a o falešných učitelích
Všichni, kdo nosí otrocké jařmo, ať se chovají ke svým pánům se vší možnou uctivostí, aby se nemluvilo špatně o Bohu a jeho nauce. Ti pak, kdo jsou u pánů věřících, ať je nemají v menší vážnosti jen proto, že to jsou bratři. Naopak: tím ochotněji ať jim slouží, protože jsou to věřící, Boží přátelé, kteří vděčně přijímají jejich služby. Tak vyučuj a povzbuzuj!
Učí-li někdo jinak a nedrží se zdravých slov Pána Ježíše Krista a učení shodného se zbožností, je nafoukaný, ničemu nerozumí, je to chorobný šťoural a hádá se o slovíčka. Z toho pak povstává jen nevraživost, sváry, urážky, zlomyslné podezřívání a ustavičné třenice mezi lidmi zkaženými, kteří ztratili smysl pro pravdu a domnívají se, že zbožnost je pramenem zisku.
Zbožnost je skutečně pramenem zisku pro toho, kdo je se vším spokojen; nic jsme si přece na svět nepřinesli a nic si z něho také nemůžeme odnést. Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni. Ti, kdo chtějí hromadit bohatství, upadají do pokušení a zamotávají se do mnohých nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolestí.
RESPONSORIUM
Mt 6,25; 1 Tim 6,8
Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho je budete oblékat. * Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty?
Máme-li co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni. * Což není
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého biskupa Ambrože na žalm 118 (119)
(Sermo 20,47-50: CSEL 62,467-469)
Buď svědek věrný a statečný
Jako je mnoho druhů pronásledování, tak je také mnoho druhů mučednických svědectví. Denně jsi Kristovým svědkem. Pokouší-li tě duch smilstva, ale ty myslíš v bázni na budoucí Kristův soud, a proto nechceš poskvrnit čistotu duše a těla: jsi Kristův svědek. Pokouší-li tě duch lakoty, aby ses zmocnil majetku slabého, abys porušil práva bezbranné vdovy, ale ty máš na paměti Boží přikázání, a proto se rozhodneš spíše poskytnout pomoc než spáchat bezpráví: jsi Kristův svědek. A takové svědky chce mít Kristus kolem sebe, jak je psáno: Sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy, praví Pán. Pokouší-li tě duch pýchy, ale ty máš soucit, vidíš-li bezmocného a chudého, a chceš být raději pokorný než zpupný: jsi Kristův svědek. A co je hlavní, nevydáváš svědectví jenom slovy, ale i skutkem.
Kdo je totiž hodnověrnější svědek než ten, který vyznává, že Ježíš přišel v těle, a to tím, že plní příkazy evangelia? Neboť kdo slyší, ale nejedná podle toho, zapírá Krista; i když ho vyznává slovem, skutky ho zapírá. Jak mnozí budou v onen den říkat: Pane, Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali a nevyháněli zlé duchy a nedělali mnoho divů? Ale on jim odpoví: Pryč ode mne, pachatelé nepravostí. Ten je tedy svědkem, kdo vydává svědectví o přikázáních Pána Ježíše také odpovídajícími skutky.
Kolik je tedy denně skrytých svědků Kristových, vyznávajících Pána Ježíše! Apoštol zná toto mučednictví a věrné svědectví Kristu, neboť říká: To je naše chlouba: svědectví našeho svědomí. Ale také kolik jich navenek vyznalo a vnitřně zapřelo! Stojí v Písmu: Každému duchu hned nevěřte, ale podle jejich ovoce rozeznávejte, komu máte věřit. Buď tedy věrný a statečný v pronásledováních vnitřních, aby ses osvědčil i v pronásledování vnějším. I ve vnitřních pronásledováních jsou králové, vladaři a soudci, mající hroznou moc. Máš příklad v pokušení, které podstoupil Pán.
A jinde čteme: Hřích už dál nesmí vládnout ve vašem smrtelném těle. Vidíš, člověče, před jaké krále jsi postaven, před jaké vladaře hříchů, jestliže tě ovládne hřích. Kolik je hříchů a neřestí, tolik je králů, a před ně jsme přiváděni a před nimi stojíme. I tito králové mají svůj stolec v mysli mnohých. Ale ten, kdo vyzná Krista, učiní ihned takového krále zajatcem, svrhne ho z trůnu své mysli. Jak by mohl zůstat ďáblův stolec v někom, v němž se zvedá stolec Kristův?
RESPONSORIUM
Svatí mučedníci podstoupili velký zápas, prošli ohněm i vodou a dosáhli spásy; * a přijali od Boha korunu slávy.
Pro Boží zákon dali v oběť své tělo. * A přijali.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys poslal svatého Dionýsia a jeho druhy, aby hlásali tvou slávu těm, kdo tě dosud neznali, a dávals jim sílu, aby svému poslání zůstali věrní až k prolití krve; na jejich přímluvu pomáhej i nám, abychom při plnění svých povinností nedbali na přízeň světa a nenechali se zastrašit překážkami. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky