Narodil se v Mantově v roce 1420 a ve dvaceti letech zde vstoupil do řádu. Po kněžském svěcení zůstal krátkou dobu v Mantově jako novicmistr a pak jako putující kazatel prošel celou severní Itálii. Je nazýván apoštolem Lombardie. Mnoho lidí přivedl ke Kristu, mezi jinými i blahoslavenou Štěpánku Quinzaniovou. Rád rozjímal o utrpení Páně. Vůči sobě byl vždy velmi přísný, ale k ostatním přistupoval s ohromnou vlídností. Mnoho sil věnoval reformě řeholního života. V roce 1460 reformoval klášter v Soncinu. Zemřel ve Vigevanu 5. října 1470 a byl pohřben v kostele sv. Petra Mučedníka. Jeho kult potvrdil 23. září 1742 Benedikt XIV.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když zakryla noc pláštěm tmy
barvy všech věcí na zemi,
slyš prosby, naše vyznání,
ty Soudce srdcí nestranný.
Odpusť nám všechny proviny,
smyj z naší duše poskvrny,
dej, Kriste, nám, ať milost tvá
zažene od nás smečky zla.
Hle, duch je hříchem podlomen
a zhoubná vina hlodá v něm.
Však chcem se temných činů vzdát
a tebe, Spáso, vyhledat.
A proto rozptyl mlžný dým
nám z duše světlem blaživým,
ať blahý cit ji naplní,
že smí dlít na tvém výsluní.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.
Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neoplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.
Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.
Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
znelíbil si svého pomazaného.
Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
jeho korunu jsi svrhl do prachu.
Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
jeho opevnění změnil v sutiny.
Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
on sám nyní zůstal pro smích sousedům.
Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
jeho samého jsi hanbou zahrnul. △
Ant. Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
kdo by se vymkl z dosahu podsvětí?
Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
že mám v hrudi nést posměch národů všech,
snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň! △
Ant. Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
Pane, tys byl naše útočiště, *
z pokolení do pokolení.
Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
nežli jeden den, co včera minul, *
nežli jedna hlídka za noci!
Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
jsou jak tráva, která dorůstá:
s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
a již večer uvadá a schne.
A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
Ty máš naše viny před očima, *
skryté hříchy zjevně před sebou.
Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
naše léta odvanou jak vzdech.
Náš věk čítá sedmdesát roků, *
osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot; *
přeletí, a odvanem i my.
Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
kdo se strachuje tvé nevole?
Naše dny nás nauč správně čítat, *
ať konečně srdcem zmoudříme!
Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
služebníkům svým buď milostiv!
Syť nás od rána svým slitováním, *
ať nám život projde v radosti!
Potěš nás již za všechny dny strastí, *
za léta, kdy znali jsme jen zlé.
Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
jejich dětem všechnu slávu svou!
Milost Pána, Boha budiž s námi, †
žehnej hojně práci našich rukou, *
práci našich rukou dopřej zdar! △
Ant. Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
Pane, u tebe je pramen žití.
Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi
5,3-25
Pokyny o vdovách a o duchovních
Podporuj vdovy, jsou-li skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti především si musí zvyknout, že mají plnit svoje povinnosti vůči vlastní rodině a svým rodičům splácet přijatá dobrodiní. Tak se to líbí Bohu. Vdova, která je ve svém vdovství skutečně osamělá, skládá svou naději v Pána a ve dne v noci se vytrvale modlí a prosí. Ale když myslí jenom na rozkoše, je zaživa mrtvá. Důrazně jim také připomínej, aby se chovaly bezúhonně. Když se někdo nestará o svoje lidi, a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než pohan.
Mezi vdovy smí být do seznamu přijímána jen taková, které je aspoň šedesát let, byla vdána jen jednou a je chvalně známa dobrými skutky: vychovala svoje děti, byla pohostinná, umývala křesťanům nohy, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům. Mladší vdovy však odmítej. Když se v nich totiž ozve žádostivost nehodná Krista, chtějí se vdávat. Tak na sebe uvalují odsouzení, protože porušují dřívější závazek. K tomu si ještě zvykají zahálčivě obcházet po domech; ale nejen že jsou zahálčivé, ale i klevetivé, starají se o věci, do kterých jim nic není, a mluví řeči, jaké se nepatří. Proto chci, aby se mladší vdovy zase vdávaly, rodily děti a vedly domácnost, aby tak nedávaly našim protivníkům žádnou příležitost k pomluvám. Některé z nich se už dokonce octly na scestí a propadly satanovi.
Má-li některá věřící žena u sebe vdovy, ať se stará o jejich vydržování; církevní obec se tím nemá zatěžovat, aby mohla pomáhat vdovám skutečně osamělým.
Když duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování. Písmo přece praví: ‚Býkovi, když mlátí, nedáš náhubek‘ a ‚Dělník má právo na svou mzdu‘. Žalobu proti duchovnímu nepřijímej, leda když se opírá o výpověď dvou nebo tří svědků. Ty však, kdo žijí špatně, kárej přede všemi, aby i ostatní dostali strach. Zapřísahám tě při Bohu, při Kristu Ježíši a při vyvolených andělích: zachovávej tato pravidla bez předsudků a nic nedělej ze stranickosti. Na nikoho nevkládej ukvapeně ruce. Nesmíš mít účast na cizích hříších. Uchovej se čistý.
Nepij už jen vodu, ale ber si také trochu vína kvůli svému žaludku a když tak často stůněš.
U některých lidí jsou jejich hříchy zjevné, a to ještě před vyšetřením, u jiných vycházejí najevo až potom. Stejně tak i dobré skutky jsou nabíledni; a třebaže je tomu někdy jinak, nemůže se to natrvalo ukrýt.
RESPONSORIUM
Flp 1,27; 2,4.5
Chovejte se tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu. * Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš. * Nikdo.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2,8; Gal 4,19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, probuď v našem srdci lásku ke kříži a k utrpení, abychom na přímluvu blahoslaveného Matěje a povzbuzeni jeho příkladem přijali účast na Kristových bolestech, a dosáhli tak i jeho slávy. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky