Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.
Nona
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Svět celý v pohyb uvádíš,
ač v sobě trváš beze změn,
sám vodíš slunce oblohou
a v různé doby dělíš den.
Ach, rozsviť jasný večer nám,
až nakloní se žití běh,
a svatou smrtí ke slávě
nás do věčnosti vkročit nech.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Hodina třetí z poledne,
jak dá Pán, v mžiku uběhne,
teď z hloubi srdce zbožného
velebme Trojjediného.
Ať nám vždy v srdci čistém tkví
přesvatá Boží tajemství.
Řiďme se vzorem Petrovým,
jenž křížem žehnal nemocným.
Ať zpěv nám tryská ze srdcí,
kéž apoštolé ochránci
nám slabé kroky pomohou
podpírat mocí Kristovou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. S tebou, Matko, velebíme Pána; když umíral, svěřil nás tobě jako tvé děti.
Mým krokům svítilnou je tvé slovo, *
ono mi cestu osvětluje.
Dal jsem přísahu, také ji plním, *
dbát všech tvých správných rozhodnutí.
Těžce svou bídou jsem sužován, Pane, *
dle svého slova mi zachovej život!
Sliby mých úst, Pane, laskavě přijmi, *
pouč mě o svých rozhodnutích.
Stále můj život je ohrožen zkázou, *
já na tvůj zákon však nezapomínám.
Ať na mne bezbožní nástrahy líčí, *
z cesty tvých příkazů nezabloudím.
Svědectví tvá jsou mým dědictvím provždy, *
neboť jsou radostí mého srdce.
Srdce jsem přiměl tvé zásady plnit; *
v tom je odměna na věčné časy. △
Kéž se ti, Bože, zlíbí mě vysvobodit! *
Pospěš mi, Pane, na pomoc!
Ať hanba s potupou padnou konečně na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať se stydí a zalezou všichni, *
kdo se z mých pohrom radují!
Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni, *
kdo o mně říkali: „Dobře mu tak.“
Zato ať jásají, ať se radují v tobě *
všichni, kdo tebe hledají!
Ať mohou říkat: „Velký je Bůh,“ *
kdo k tobě volají o pomoc.
Já jsem jen ubohý nuzák, přijď ke mně, Pane! †
Ty jsi má pomoc, můj zachránce, *
Pane, déle už neotálej! △
Slavíme tě, Pane, slavíme tě, *
vzýváme tě, hlásáme tvé divy.
„V době, kterou já sám ustanovím, *
soudit budu spravedlivým soudem.
Byť se zem i s tvorstvem kymácela, *
její pilíře já pevně držím.
Pyšným říkám: Jen se nepyšněte! *
Bezbožným: Jen nezdvíhejte hlavu!
Nezdvíhejte hlavu příliš zpupně, *
nehovořte k Bohu s šíjí vzdornou!“
Od východu ani od západu, *
z pouště ani z hor nic nečekejte,
nikoli, jen Bůh je všeho soudcem: *
toho poníží a toho vznese.
Tak to je: Pán drží v ruce kalich *
s šumivým a kořeněným vínem,
podává jej tomu a zas tomu, †
vylokat je musí po kvasnice, *
vypít všichni bezbožníci země.
Já však budu do věčnosti jásat, *
Jákobovu Bohu hrát a zpívat.
On zuráží rohy bezbožníkům, *
kdežto spravedliví zdvihnou čelo. △
Ant. S tebou, Matko, velebíme Pána; když umíral, svěřil nás tobě jako tvé děti.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Žid 4, 14-16
Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, kromě hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.
Panno Maria, kéž skrze tebe najdeme uzdravení.
V Kristových ranách!
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky