Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. Řekl Pán své matce: „Hle, ženo, tvůj syn!“ A tomu učedníkovi řekl: „Hle, tvá matka!“
Mým krokům svítilnou je tvé slovo, *
ono mi cestu osvětluje.
Dal jsem přísahu, také ji plním, *
dbát všech tvých správných rozhodnutí.
Těžce svou bídou jsem sužován, Pane, *
dle svého slova mi zachovej život!
Sliby mých úst, Pane, laskavě přijmi, *
pouč mě o svých rozhodnutích.
Stále můj život je ohrožen zkázou, *
já na tvůj zákon však nezapomínám.
Ať na mne bezbožní nástrahy líčí, *
z cesty tvých příkazů nezabloudím.
Svědectví tvá jsou mým dědictvím provždy, *
neboť jsou radostí mého srdce.
Srdce jsem přiměl tvé zásady plnit; *
v tom je odměna na věčné časy. △
Kéž se ti, Bože, zlíbí mě vysvobodit! *
Pospěš mi, Pane, na pomoc!
Ať hanba s potupou padnou konečně na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať se stydí a zalezou všichni, *
kdo se z mých pohrom radují!
Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni, *
kdo o mně říkali: „Dobře mu tak.“
Zato ať jásají, ať se radují v tobě *
všichni, kdo tebe hledají!
Ať mohou říkat: „Velký je Bůh,“ *
kdo k tobě volají o pomoc.
Já jsem jen ubohý nuzák, přijď ke mně, Pane! †
Ty jsi má pomoc, můj zachránce, *
Pane, déle už neotálej! △
Slavíme tě, Pane, slavíme tě, *
vzýváme tě, hlásáme tvé divy.
„V době, kterou já sám ustanovím, *
soudit budu spravedlivým soudem.
Byť se zem i s tvorstvem kymácela, *
její pilíře já pevně držím.
Pyšným říkám: Jen se nepyšněte! *
Bezbožným: Jen nezdvíhejte hlavu!
Nezdvíhejte hlavu příliš zpupně, *
nehovořte k Bohu s šíjí vzdornou!“
Od východu ani od západu, *
z pouště ani z hor nic nečekejte,
nikoli, jen Bůh je všeho soudcem: *
toho poníží a toho vznese.
Tak to je: Pán drží v ruce kalich *
s šumivým a kořeněným vínem,
podává jej tomu a zas tomu, †
vylokat je musí po kvasnice, *
vypít všichni bezbožníci země.
Já však budu do věčnosti jásat, *
Jákobovu Bohu hrát a zpívat.
On zuráží rohy bezbožníkům, *
kdežto spravedliví zdvihnou čelo. △
Ant. Řekl Pán své matce: „Hle, ženo, tvůj syn!“ A tomu učedníkovi řekl: „Hle, tvá matka!“
KRÁTKÉ ČTENÍ
Kol 1, 24-25
Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho Tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo.
Stála svatá Matka Maria.
U Ježíšova kříže.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky