Narodil se 4. X. 1542 v Montepulcianu v Toskánsku ve střední Itálii. Vstoupil k jezuitům (1560), po vysvěcení na kněze (1570) se stal profesorem teologie v Lovani (v dnešní Belgii) a později profesorem teologických kontroverzí. Vedle polemických spisů na obranu katolického učení o církvi a papežském primátu psal též díla o duchovním životě. Jeho Malý katechismus dosáhl 400 vydání a byl přeložen do 56 jazyků. Byl také duchovním vůdcem sv. Aloise Gonzagy, stal se teologickým poradcem papeže (1597), kardinálem (1599) a biskupem v Capue u Neapole (1602-1605). Od roku 1605 pracoval v různých kongregacích papežské kurie a byl též předsedou komise pro revizi řeckého textu Nového zákona (1615-1621). Zemřel 17. IX. 1621 v Římě; jeho ostatky jsou od roku 1923 v kostele sv. Ignáce. V roce 1930 byl prohlášen za svatého a o rok později za učitele církve.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.
Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!
Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.
K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.
Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.
Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.
Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.
Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil, *
národy potřels a jim jsi dal růst.
Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim.
Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky.
Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno. △
Ant. Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou.
Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele. △
Ant. Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami.
Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruku k cizímu bohu,
což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem.
Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď! △
Ant. Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
Zjev svou jasnou tvář svému služebníku.
Nauč mě, Pane, svým přikázáním.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
12,1-16
Symbolický úkon naznačuje odchod lidu do vyhnanství
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným plemenem, které má oči k vidění, a nevidí, uši k slyšení, a neslyší, protože je to vzpurné plemeno. Ty tedy, synu člověka, připrav si před nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo jiné; snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. Před jejich očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. Před jejich očima nes na ramenou svá zavazadla, vyjdeš za tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z tebe znamení pro dům Izraele.“
I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl zavazadla.
Ráno mě Hospodin oslovil: „Synu člověka, jistě ti řekl dům Izraele, dům vzpurný: ‚Co děláš?‘ Řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v Jeruzalémě, a všemu Izraelovu domu, který v něm sídlí.
Řekni: Já jsem vám znamením: Jak jsem učinil, tak se jim stane: do vyhnanství, do zajetí půjdou! A vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou svá zavazadla – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi. Roztáhnu proti němu svou síť, bude polapen do mých tenat, přivedu ho do Babylóna, do chaldejské země – tu však neuvidí – a zemře tam. Do všech větrů rozptýlím všechny, kteří jsou kolem něho, jeho reky i válečné sbory a za nimi vytasím meč.
Tu poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozpráším po zemích. Zanechám však z nich několik lidí, zachráněných od meče, hladu a moru, aby vypravovali všechny jejich ohavnosti mezi národy, k nimž přijdou. Poznají, že já jsem Hospodin.“
RESPONSORIUM
Ez 12,15; Žl 88 (89),31.33
Rozptýlím je mezi národy a rozpráším po zemích. * Poznají, že já jsem Pán.
Jestli opustí můj zákon, podle mého řádu nebudou-li žít, potrestám je metlou za to provinění. * Poznají.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „O vystupování mysli k Bohu“ od svatého Roberta Bellarmina
(Grad. 1: Opera omnia 6, edit. 1862, 214)
Nakloň mé srdce k svým přikázáním
Ty jsi, Pane, dobrý, shovívavý, milosrdný k těm, kdo vzývají tě. Kdo by ti nechtěl sloužit celým srdcem, začne-li aspoň trochu okoušet, jak laskavě a něžně se projevuje tvá otcovská autorita? Co ukládáš, Pane, svým služebníkům? Říkáš ústy svého Syna: Vezměte na sebe mé jho. A jaké je tvé jho? Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Kdo by nenesl s největší ochotou jho, které netlačí, ale působí příjemně, a břemeno, které netíží, ale přináší úlevu? Právem jsi proto dodal: A naleznete pro své duše odpočinek. A co je tím tvým jhem, které nepůsobí únavu, ale přináší odpočinek? Je jím první a největší přikázání: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem. Vždyť co je snadnější, příjemnější a milejší, než milovat dobrotu, krásu a lásku? A to všechno jsi ty, Pane, můj Bože.
A neslibuješ mimo to i odměnu těm, kdo zachovávají přikázání, která jsou žádoucnější než hojnost zlata a sladší než plástev medu? Ano, slibuješ odměnu, a to odměnu největší, jak říká tvůj apoštol Jakub: Těm, kdo ho milují, připravil Pán korunu života. A co je to ta koruna života? Je to větší dobro, než si můžeme pomyslit nebo přát. Takto o tom mluví svatý Pavel na základě Izaiáše: Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.
V poslušnosti tvých přikázání je tedy opravdu hojná odplata. A nejen první a největší přikázání přináší užitek člověku, který je poslušně plní – ne Bohu, který přikázání dává; také ostatní Boží přikázání zdokonalují toho, kdo se jimi řídí, dávají mu sílu, vychovávají a osvěcují ho, a nakonec ho učiní dobrým a šťastným. Proto chceš-li být moudrý, buď si vědom, že jsi stvořen k slávě Boží a k své věčné spáse. To je tvůj cíl, střed tvé duše, poklad tvého srdce. Dojdeš-li k tomuto cíli, budeš šťastný; mineš-li se s ním, budeš nešťastný.
Proto považuj za své skutečné dobro to, co tě přivádí k tvému cíli, a za skutečné zlo, co tě od cíle odvádí. Úspěch i neúspěch, bohatství i nedostatek, zdraví i nemoc, čest i potupu, život i smrt nemá moudrý člověk pro ně samé ani vyhledávat, ani se jim vyhýbat; ale přispívají-li k Boží slávě a k tvému věčnému štěstí, jsou dobré a máš je vyhledávat, jsou-li však tomu na překážku, jsou špatné a máš se jim vyhýbat.
RESPONSORIUM
Mal 2,7; Tit 1,7.9
Rty kněze mají dbát vědomosti a poučení se hledá z jeho úst, * neboť je poslem Hospodina zástupů.
Církevní představený ať se jako Boží správce pevně drží spolehlivé nauky, aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení. * Neboť.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého biskupa Roberta, aby svými obdivuhodnými vědomostmi a ctnostným životem hájil víru a uskutečňoval duchovní obnovu tvé církve; na jeho přímluvu pomáhej i nám v úsilí o vnitřní obnovu a o zachování neporušené víry. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky