Jako po oslavě Kristova narození následuje památka jeho Jména, tak i po oslavě narození jeho Matky následuje památka jejího Jména. V biblickém prostředí má osobní jméno mnohem hlubší smysl než pouhé administrativní označení. Jména biblických osob často vyjadřují i jejich vztah k Bohu. Hebrejské jméno Marjam či Mirjam bývá vykládáno různě (Paní, Krásná, Hvězda mořská, ...), tyto výklady jsou však spíše alegorické než etymologické. Protože se toto jméno vyskytuje v bibli poprvé u sestry Mojžíše (Ex 15,20), není vyloučen jeho egyptský původ – pak by mohlo znamenat „Bohem milovaná a Boha milující“. Liturgická oslava Jména Panny Marie začala ve španělské diecézi Cuenca (1513), postupně se rozšířila po celém Španělsku a slavila se 17. září; po vítězství polského krále Jana Sobieského nad tureckým vojskem u Vídně (12. 9. 1683) ji zavedl papež Inocenc XI. pro celou církev a stanovil pro ni neděli v oktávu svátku Narození Panny Marie; při liturgické reformě za Pia X. (1912) pak byla přeložena na 12. září.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.
Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.
Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.
Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.
Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever.
Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami.
Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali, a nikdo nepomohl.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví. △
Ant. Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky!
V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují! △
Ant. Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen:
tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost.
Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně! △
Ant. S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Žalozpěvů
5,1-22
Prosebné volání
Rozpomeň se, Hospodine, na to, co se nám stalo,
pohlédni a viz naše pohanění!
Naše dědictví se dostalo cizincům,
vetřelcům naše domy.
Stali jsme se sirotky bez otce,
naše matky jsou jako vdovy.
Svou vodu pijem za peníze,
své dříví získáváme za plat.
Jařmem na šíji byli jsme oslabeni,
jsme unaveni a nemáme klid.
Do Egypta jsme vztáhli ruce,
do Asýrie, abychom se nasytili chlebem.
Naši otcové hřešili – a nejsou,
my však nesem jejich nepravosti.
Panují nad námi otroci,
z jejich ruky nás nikdo nemůže vytrhnout.
Přinášíme si v nebezpečí chléb,
že meč stihatele vezme nám život.
Naše kůže jsou černé jako pec
od palčivého hladu.
Na Siónu zneuctili ženy,
panny v judských městech.
Jejich rukou byla pověšena knížata,
před starci nemají úctu.
Jinoši musí nosit žernov,
chlapci klesají pod dřívím.
Starci vymizeli z bran,
jinoši zanechali hudby na strunné nástroje.
Zmizela radost našeho srdce,
v nářek se změnil náš rej.
Spadla koruna z naší hlavy;
běda nám, že jsme zhřešili!
Proto zchřadlo naše srdce,
proto se zkalil náš zrak:
na hoře Siónu jsou lupiči,
rejdí po ní lišky.
Ty však, Hospodine, zůstáváš na věky,
tvůj trůn je po všechna pokolení.
Proč bys na nás zapomínal na věky,
proč bys nás opouštěl na dlouhé doby?
Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme,
obnov nám bývalé časy,
jestliže jsi nás naprosto nezavrhl,
nerozhněval se na nás navždy!
RESPONSORIUM
Pláč 5,19.20-21; Mt 8,25
Ty, Hospodine, zůstáváš navěky. Proč bys na nás zapomínal na věky? * Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme.
Pane, zachraň nás! Hyneme! * Vrať nás.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého opata Bernarda, obsažených v pojednání „Chvály panenské Matky“
(Hom. 2, 17, 1-33: SCh 390, 1993, 168-170)
Při každé příležitosti mysli na Marii a vzývej ji
A ta panna se jmenovala Maria, říká evangelista. Pohovořme si trochu i o tomto jménu, jež se prý překládá „hvězda mořská“ a velice případně se hodí pro Matku a Pannu Marii. Nanejvýš přiléhavě se totiž Maria přirovnává k hvězdě: neboť jako hvězda vysílá svůj paprsek bez vlastní újmy, tak Panna Maria bez porušení porodila Syna. Paprsek nezmenšil nikterak jas hvězdy, Syn nezmenšil neporušenost Panny.
Maria je vznešená hvězda vyšlá z Jakuba, její paprsek osvětluje celý vesmír, její záře vysoko svítí na nebi, ba až do podsvětí proniká, ozařuje i zemi, a hřeje více duši než tělo, podporuje ctnosti a ničí neřesti. Ona je ta nejjasnější a nejskvělejší hvězda, zářící ctnostmi a svítící příkladem, a po zásluze byla povýšena nad toto velké a rozsáhlé moře.
Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů, než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, dívej se k Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii!
V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k tobě milostivá, dojdeš k cíli. A tak sám na sobě zakusíš, jak zaslouženě bylo řečeno: A ta panna se jmenovala Maria.
RESPONSORIUM
Požehnaná jsi, Panno Maria; nosilas pod srdcem Pána, Stvořitele světa. * Porodila jsi toho, který tě stvořil, a zůstáváš Pannou navěky.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou. * Porodila.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, prosíme tě, aby všichni, kdo slaví vznešené jméno blahoslavené Panny Marie, na její přímluvu od tebe přijali dobrodiní tvého milosrdenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky