Bazilika Santa Maria Maggiore v Římě je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských kostelů na Západě. Dřívější název „Panny Marie Sněžné“ má původ v legendárním vyprávění, že místo, kde měl být kostel postaven, se v srpnu pokrylo sněhem. Baziliku zbudovanou papežem Liberiem (352-366) přestavěl Sixtus III. (432-440) jako památku na koncil v Efesu (431), kde byl pro Pannu Marii výslovně potvrzen titul Matka Boží. Hadrián II. zde (867) v přítomnosti sv. Cyrila a Metoděje položil na hlavní oltář slovanské bohoslužebné knihy, a tak je schválil a povolil jejich užívání.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Zachránce lidstva, Kriste, světa Tvůrce,
Vládce nad vládci, obávaný Soudce,
slyš naše prosby, jež s chválami tvými
laskavě přijmi.
Pějem ti chvály ještě v noční době,
dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,
nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní
nebeskou písní.
K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,
dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,
by každý náš čin sloužil neustále
k věčné tvé chvále.
Zapal nám s ledvím naše nitro celé
svým božským ohněm uchovej nás bdělé,
ať všichni lampy ve svých rukou máme
v nichž světlo plane.
Stejná buď sláva nebeskému Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
Během dne:
Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,
radosti světa, dobro nekonečné,
přišel jsi krví svou nás vykoupiti
z pout smrti věčné.
Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,
dej naší víře stále jasně hořet,
nauč nás přinést z čisté lásky k bližním
vždy každou oběť.
Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,
přemožen silou, která proudí z tebe,
ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,
seslaný z nebe.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě.
Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
„Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“
Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí, a neví pro koho. △
Ant. Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení.
Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech.
Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník jak všichni moji otcové.
Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu. △
Ant. Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
Zlo ti je milejší než dobro, *
lež je ti víc než pravda.
Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný!
Bůh zato zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
„Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“
Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost. △
Ant. Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Doufám, Pane, z duše doufám.
Na tvé slovo vyčkávám.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Amosa
9,1-15
Záchrana spravedlivých
Viděl jsem Pána
stát nad oltářem.
Řekl: „Udeř do hlavice sloupu,
až se zachvějí prahy chrámu;
všem jim rozbij hlavu,
i posledního z nich zabiji mečem;
kdo by z nich chtěl utéci, neuteče,
a kdo by se chtěl zachránit, nezachrání se.
Kdyby sestoupili do podsvětí,
i odtamtud je má ruka vyvede;
i kdyby vstoupili na nebe,
i odtamtud je svrhnu.
I kdyby se skryli na vrcholu Karmelu,
i tam je vyhledám a vezmu;
i kdyby se skryli před mýma očima
v hlubinách moře,
poručím tam hadu, a ten je uštkne;
i kdyby odešli do vyhnanství,
hnáni svými nepřáteli,
poručím tam meči, a ten je pobije;
upřu na ně svůj zrak
k neštěstí, a ne ke štěstí.“
Pán, Hospodin zástupů,
se dotýká země, a ta se třese;
budou na ní naříkat všichni obyvatelé.
Celá jako Nil vystupuje z břehů
a opadává jak egyptská Řeka.
Hospodin staví na nebi stupně svého trůnu,
na zemi zakládá svou klenbu;
volá mořské vody
a vylévá je na zemský povrch
– jeho jméno je Hospodin.
„Synové Izraele,
copak nejste pro mě jako synové Kuše?
– praví Hospodin.
Nevyvedl jsem Izraele
z egyptské země,
Filišťany z Kaftoru
a Aramejce z Kiru?
Hle, oči Pána, Hospodina, se upírají
na hříšné království;
zničím ho
z povrchu země;
ale přece Jakubův dům
nevyhladím docela
– praví Hospodin.
Neboť hle, já poručím
a zatřesu mezi všemi národy Izraelovým domem,
jako se pšenice vytřásá v řešetu,
že ani zrníčko nepadne na zem.
Mečem zahynou všichni hříšníci mého národa,
kteří říkají: 'Nás zhouba nestihne, nepotká!'
V ten den zbuduji
rozpadlou Davidovu chýši,
její trhliny zazdím,
zbořeniny obnovím,
jak za dávných dnů ji vystavím,
aby ovládli to,
co zbylo z Edomu,
a všechny národy,
které jsou nazvány podle mě
– tak praví Hospodin, který to způsobí.
Hle, přicházejí dny
– praví Hospodin –
kdy oráč zastihne žence,
kdo šlape hrozny, zastihne rozsévače,
hory budou oplývat mladým vínem
a všechny pahorky se rozvlní obilím.
Změním osud svého izraelského lidu,
zpustošená města si vystaví a osídlí je,
vysadí vinice a z nich budou pít víno,
založí si zahrady a z nich budou jíst plody.
Zasadím je do jejich země,
nikdo už je nevyrve
z půdy, kterou jsem jim dal!“
– praví Hospodin, tvůj Bůh.
RESPONSORIUM
Srov. Sk 15,17.16.14.15
Budou mě hledat všechny národy, které znají mé jméno. * Vrátím se a znovu postavím Davidovu chýši, praví Pán.
Bůh udělal první krok, když si chtěl z pohanů získat lid pro sebe, jak je psáno: * Vrátím se.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie svatého biskupa Cyrila Alexandrijského na církevním sněmu v Efesu
(Hom. 4: PG 77,991.995-996)
Chvála Bohorodičky Marie
Sama svatá Boží Rodička a vždy Panna Maria sezvala toto svaté shromáždění. Ochotně se sem sešlo a pro mne je to radostná a povznášející podívaná. A tak i když mě skličoval hluboký zármutek, pohled na svaté otce mě rozradostnil, neboť se nám právě naplnila ona sladce znějící slova pěvce Davida: Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratři když pobývají pospolu.
Budiž proto od nás pozdravena, svatá a tajemná Trojice, neboť tys nás všechny svolala do tohoto chrámu svaté Rodičky Boží Marie! Budiž od nás pozdravena, Bohorodičko Maria, ty vzácný poklade celého světa, ty světlo nehasnoucí, koruno panenství a žezlo pravého učení, ty chráme neporušitelný a místo, které pojalo toho, jehož žádné místo není s to pojmout, ty Matko i Panno. To skrze tebe svatá evangelia nazývají požehnaným toho, který přichází ve jménu Páně.
Budiž pozdravena ty, jejíž panenské lůno obsáhlo Neobsáhnutelného a Nesmírného, ty, jejíž zásluhou se dostává slávy a klanění svaté Trojici a po celém světě se velebí a uctívá drahocenný kříž. Tvou zásluhou jásají nebesa, radují se andělé i archandělé; tvou zásluhou se démoni obracejí na útěk a svůdce ďábel se zřítil z nebe. Tvou zásluhou je stvoření po svém pádu vyzdvihováno na nebesa a všechno tvorstvo propadlé bezduchému modlářství dospělo k poznání pravdy. Tvou zásluhou se věřícím dostalo křtu a oleje radosti, tvou zásluhou vyrůstají po celém světě Boží církve a chrámy a celé národy jsou přiváděny na cestu pokání.
Co víc ještě říci? Skrze tebe jako světlo zazářil jednorozený Boží Syn těm, kdo seděli v temnotách a ve stínu smrti, kvůli tobě předpovídali proroci, tvou zásluhou apoštolové hlásali národům spásu, tvou zásluhou se mrtví probouzejí k životu, tvou zásluhou vládnou králové skrze svatou Trojici.
Kdo z lidí by mohl důstojně oslavit tuto Marii, veškeré chvály nejhodnější? Jen ona je zároveň Matka i Panna. Jak je to podivuhodné! Tento div mě uvádí v úžas. Leč kdo kdy slyšel, že by ten, jenž si vybudoval vlastní příbytek, nemohl bydlet v tom, co si sám postavil? A což lze někomu předhazovat, že si vlastní služebnici vyvolil za matku?
Hle, všechno se raduje. Kéž také nám je dáno, abychom opěvujíce a slavíce Marii vždy Pannu a svatý chrám Boží, i jejího Syna a neposkvrněného ženicha, s úctou se klaněli Boží jednotě a s bázní uctívali Boha v nedílné Trojici. Neboť jemu patří sláva na věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
Srov. Lk 1,48
Radujte se se mnou všichni, kdo milujete Pána, ač jsem nepatrná, zalíbila jsem se Nejvyššímu, * a stala jsem se matkou Boha a člověka.
Blahoslavit mě budou všechna pokolení, protože Bůh shlédl na svou nepatrnou služebnici. * A stala.
MODLITBA
Modleme se.
Milosrdný Bože, nehleď na naše provinění, a když se ti nemohou líbit naše vlastní skutky, shlédni na přímluvu Panny Marie, Matky svého Syna, a zachraň nás. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky