Císař Nero je dal popravit během prvního pronásledování křesťanů v Římě, po požáru města v roce 64, jak o tom svědčí pohanský římský historik Tacitus (Annales 15, 44) a sv. Klement I. ve svém listu Korinťanům (kap. 5-6). Byli umučeni různým způsobem většinou v Neronově cirku na úpatí Vatikánského pahorku. Mezi nynějším hřbitovem a Svatopetrskou bazilikou označuje kámen v dlažbě místo, kde uprostřed tohoto cirku stál obelisk, přenesený v roce 1586 na Svatopetrské náměstí před baziliku.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.
Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.
To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.
Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.
My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.
Jemu se povede vždycky, co páchá †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“
Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka; *
lapí ho, vtáhne do své sítě.
Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“ △
Ant. Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku, *
Nezapomínej na ubožáky!
Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“?
Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
Rámě přeraz hříšnému lotru *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde!
Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit! △
Ant. Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.
Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“
Utištění slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.
Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás vždycky zachráníš,
i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší. △
Ant. Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pán utlačeným dopomáhá k právu.
Ponížené vodí k cestám svým.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Samuelovy
2,1-11; 3,1-5
David pomazán v Hebronu za krále Judska
Potom se David doptával Hospodina: „Mám se vypravit do některého judského města?“ Hospodin mu řekl: „Vyprav se.“ David se tázal: „Kam se mám vypravit?“ On řekl: „Do Hebronu.“ David se tam tedy vypravil i se svými dvěma ženami, s Achínoamou Jizreelskou a s Abigailou, ženou po Nábalovi Karmelském. Také své muže, kteří byli s ním, přivedl David i s jejich rodinami. Usadili se v městech hebronských. I přišli judští muži a pomazali tam Davida za krále nad domem judským.
Potom bylo Davidovi oznámeno: „Muži z Jabeše v Gileadu pochovali Saula.“ David poslal k mužům v Jabeši v Gileadu posly se vzkazem: „Jste Hospodinovi požehnaní. Prokázali jste milosrdenství svému pánu Saulovi tím, že jste ho pochovali. Nechť nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám. I já vám budu prokazovat dobro za to, co jste učinili. Teď jednejte rozhodně a buďte stateční. Váš pán Saul zemřel; avšak rovněž mne pomazal dům judský za krále nad sebou.“
Ale Abner, syn Nerův, velitel Saulova vojska, vzal Išbošeta, syna Saulova, a přivedl ho do Machanajimu. Ustanovil ho králem Gileadu, Ašúrců a Jizreelu i nad Efrajimem, Benjamínem a celým Izraelem. Išbošetovi, synu Saulovu, bylo čtyřicet let, když začal nad Izraelem kralovat. Kraloval dva roky. Za Davidem stál pouze dům judský. David byl v Hebronu králem nad domem judským celkem sedm let a šest měsíců.
Boj mezi domem Saulovým a Davidovým se protahoval, David se stále vzmáhal, zatímco dům Saulův stále upadal.
V Hebronu se Davidovi narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnon z Achinoamy Jizreelské, jeho druhý syn byl Kileab z Abigaily, ženy po Nábalovi Karmelském, třetí syn Absalom, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje, čtvrtý Adoniáš, syn Chagity, pátý Šefatjáš, syn Abitaly, a šestý Jitreám z Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v Hebronu.
RESPONSORIUM
Gn 49,10.8
Nebude odňato žezlo od Judy, vladařská hůl od jeho kolen, * dokud nepřijde Vládce, jeho budou poslouchat všechna lidská pokolení.
Judo, tvoji bratři tě budou chválit, budou se ti klanět synové tvého otce. * Dokud.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého papeže Klementa I. Korinťanům
(Cap. 5,1 – 7,4: Funk 1,67-71)
Ze závisti byli vydáni na smrt a stali se skvělým příkladem pro nás
Přejděme teď staré příklady a přikročme k Božím bojovníkům z poslední doby, ukažme si vznešené příklady z našeho času. Ti, kteří byli největšími sloupy svatosti, se z řevnivosti a závisti druhých stali obětí pronásledování, až posléze dotrpěli k smrti.
Pohleďme bedlivě na dobré apoštoly. Petr musel jako oběť zlé závisti ne jednou nebo dvakrát, ale mnohokrát trpět, až zemřel mučednickou smrtí a odešel na zasloužené místo slávy. Jako oběť závisti a nenávisti dosáhl vítězné odměny za trpělivost také Pavel. Sedmkrát byl uvržen do vězení, byl zahnán na útěk a kamenován. Na východě i na západě se stal hlasatelem Božího slova a pro svou víru sklidil velikou slávu. A když po celém světě kázal spravedlnost a došel až na samé hranice západu, před tváří vladařů vydal svědectví mučednickou smrtí a odešel ze světa do svatého místa jako příklad nejvyšší trpělivosti.
K těmto mužům a svatým učitelům života se přidružilo velké množství vyvolených. Také oni přestáli jako oběť závisti mnoho utrpení a muk a stali se uprostřed nás skvělým příkladem k následování. Závist vydala krutému pronásledování ženy donucené v cirku představovat mytologické oběti (jako Danaovny nebo Dirké): když podstoupily strašné a zločinné mučení, dostaly se na bezpečnou cestu víry a vzdor tělesné křehkosti dosáhly vznešené odměny. Závist oddělila život manželek od manželů a převrátila výrok našeho praotce Adama: To je kost z mých kostí a tělo z mého těla. Závist a řevnivost vyvrátila veliká města a beze zbytku zničila velké národy.
Píšeme to, milovaní, nejen abychom vás ve vaší službě napomenuli, ale také abychom povzbudili sami sebe. Vždyť se přece nacházíme ve stejné aréně a čeká nás stejný zápas. Proto zanechme všech marných a zbytečných starostí a držme se ctihodných pravidel, která nám byla předána, a hleďme si toho, co je před tváří našeho Tvůrce krásné, co je mu milé a příjemné. Neztrácejme z očí Kristovu krev a snažme se pochopit, jak drahocenná je před Bohem krev toho, který ji prolil za naši spásu a přinesl celému světu milost pokání.
RESPONSORIUM
Z lásky k Bohu vydali své tělo k mučení * a dosáhli tak věčné slávy.
To jsou ti, kdo přišli z velikého soužení: roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi * a dosáhli.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys posiloval prvokřesťanské mučedníky, aby ti zachovali svou věrnost, a oni svou krví posvětili začátky římské církve; pro jejich statečnost v zápase dávej i nám svou sílu a radost z toho, že nás nic nemůže odloučit od tvé lásky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky