Narodil se kolem roku 306 v křesťanské rodině v Nisibis (nynější Nusai-bin) v jihovýchodním Turecku. Byl vysvěcen na jáhna, stal se slavným učitelem na škole ve svém rodišti a později (363) v Edesse (dnešní Urfě) sám založil teologickou školu. Své spisy psal syrsky. Vykládal v nich Písmo svaté a proti gnostikům, astrologům a manichejcům ukazoval hloubku pravého křesťanského duchovního života. Skládal texty písní, v nichž přístupnou formou vštěpoval prostému lidu náboženské pravdy. Některé z těchto písní se dosud zpívají v syrských bohoslužbách. Jeho dílo je provanuto jemným dechem lásky ke Kristu a k Panně Marii. Byl nazván „harfou Ducha Svatého“. Zemřel roku 373 v Edesse a v roce 1920 byl prohlášen za učitele církve.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
líbezné hymny.
Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
ve věčné žití.
To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
tobě znít chvála. Amen.
Během dne:
Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
prosíme tebe.
Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
z hlubiny srdcí.
Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
ležící zvedni.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Nerozhořčuj se nad špatnými, *
neřevni na ty, kdo pášou zlo!
Zakrátko zvadnou jako tráva, *
uschnou jak bujná bylina.
Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
pokojně, věrně v své zemi žij,
Jen v Pánu měj své potěšení: *
po čem tvé srdce touží, on dá.
Svou cestu života svěř Pánu, *
důvěřuj, on už učiní své.
Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
a tvému právu jak bílému dni.
Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
nežárli na toho, komu se daří, *
i když je přitom samá lest.
Přemáhej hněv a zanech záští, *
nezlob se, z toho roste jen zlo.
Zlí totiž budou vyhlazeni; *
kdo v Pána doufá, podrží zem.
Jen ještě chvíli, a bezbožník zmizí: *
pohleď, tu stál – a není ho již!
Kdežto pokorní obdrží zemi *
a hojný pokoj bude jim přán. △
Ant. Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Bezbožník ukládá spravedlivému *
a zuby skřípe na něho.
Pán však se jeho úkladům směje, *
vidí už nadcházet jeho den.
Hříšníci tasí svoje meče, *
k výstřelu napínají luk,
jen aby skláli ubožáka, *
pobili všechny pokojné.
Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
a jejich luky se přelomí.
Lepší je trocha poctivcova *
než velké jmění bezbožných;
protože hříšným se přerazí paže, *
kdežto poctivé podepře Pán.
Pán dobře zná život bezúhonných, *
dědictví jejich je navěky.
V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
i za dnů hladu se nasytí.
Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
vždyť všichni nepřátelé Páně
jsou jen jako to luční kvítí: *
zaniknou, odvanou jako dým.
Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
dobrý však z lásky rozdává.
Ty, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
ti, které proklel, vyhynou.
Pán posiluje kroky toho, *
čí život se mu zalíbil.
Padne-li, ležet nezůstane, *
vždyť Pán ho drží za ruku.
Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
aby byl dobrý ponechán v bídě *
a jeho děti šly žebrotou.
Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
v dětech svých bude požehnán.
Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
zůstaneš takto navěky živ.
Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
a neopouští svoje věrné;
zatímco nepoctiví zajdou, *
rod hříšných bude vyhlazen.
Jen spravedliví zdědí zemi, *
navěky na ní budou žít. △
Ant. Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
Ústa řádného mluví vždy moudře *
a jeho jazyk pravdivě.
V srdci si nese Boží zákon, *
krok jeho nezakolísá.
Za spravedlivým slídí hříšník *
a snaží se ho usmrtit.
Pán ho však nenechá napospas zlému, *
na soudu nedá ho odsoudit.
Doufej v Pána, choď jeho cestou †
a povýší tě k držení země, *
záhubu hříšných uvidíš.
Znával jsem hříšného násilníka, *
jak pyšný cedr se vypínal:
přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
hledal jsem jej a nenašel!
Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
takovým patří budoucnost.
Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
potomstvo hříšných vyhyne.
Sám Pán je spásou spravedlivých, *
v čas nouze jim je ochranou.
Pán jim dá pomoc a vysvobození *
za to, že v něho doufají. △
Ant. Doufej v Pána, choď jeho cestou.
Jen ty mě moudrému vědění nauč.
Neboť tvým příkazům důvěřuji.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Jozue
2,1-24
Vírou nevěstka Rachab nezahynula, protože přijala vyzvědače v dobrém
Jozue, syn Nunův, vyslal potají ze Šittimu dva muže jako zvědy. Řekl: „Jděte se podívat do té země a do Jericha.“ Šli tedy a vstoupili do domu jedné ženy jménem Rachab, nevěstky, a tam přespali. Králi Jericha bylo ohlášeno: „V noci sem přišli nějací izraelští muži, aby obhlédli zemi.“ Jerišský král dal Rachabě rozkaz: „Vyveď ty muže, kteří k tobě přišli a vstoupili do tvého domu. Přišli proto, aby obhlédli celou zemi.“
Ta žena oba muže odvedla a ukryla. Řekla: „Ano, ti muži ke mně přišli, ale já jsem nevěděla, odkud jsou. Když při setmění zavírali bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte, ať je dostihnete.“ Ona však je vyvedla na střechu a přikryla je lněnou slámou, kterou měla na střeše složenou; a oni ty muže pronásledovali směrem k Jordánu až k brodům. Jakmile pronásledovatelé vyšli, hned za nimi bránu zavřeli.
Zvědové se ještě neuložili k spánku, když k nim vstoupila na střechu. Řekla těm mužům: „Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku. Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma amoritskými králi, se Sichonem a Ogem, které jste zahubili. Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. Zavažte se mi nyní přísahou před Hospodinem, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení, že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před smrtí.“
Muži jí odpověděli: „Jsme odhodláni za vás zemřít. Nesmíte však vyzradit toto naše ujednání. Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost.“ Potom je spustila po provaze z okna; její dům byl totiž v hradební zdi, bydlela na hradbách. A řekla jim: „Jděte na tamtu horu, aby na vás pronásledovatelé nenarazili, a skrývejte se tam po tři dny, dokud se nevrátí ti, kdo vás pronásledují; potom jděte svou cestou.“
Muži ji upozornili: „Budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala, jestliže neuvážeš, až vstoupíme do země, tuto šňůru z karmínových vláken v okně, z něhož jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě do domu svého otce a matku, své bratry a celý svůj dům. Kdo vyjde ze dveří tvého domu ven, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Avšak krev každého, kdo bude s tebou v domě, padne na naši hlavu, kdyby na něj někdo vztáhl ruku. Vyzradíš-li toto naše ujednání, budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala.“ Odpověděla: „Staň se podle vašich slov.“ Nato je propustila a oni odešli. Pak uvázala na okno karmínovou šňůru.
Oni došli až na horu, kde zůstali tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátili; ti prohledali celou cestu, nikoho však nenašli. Oba muži se tedy vrátili; sestoupili z hory, přešli Jordán a přišli k Jozuovi, synu Nunovu. Vyprávěli mu o všem, co se jim přihodilo. Řekli Jozuovi: „Hospodin nám dal celou zemi do rukou. Všichni obyvatelé země propadli před námi zmatku.“
RESPONSORIUM
Jak 2,24-26; Žid 11,31
Člověk bývá ospravedlňován pro své skutky, ne jenom pro víru. Copak nevěstka Rachab nebyla ospravedlněna pro skutky, že totiž přijala posly a propustila je jinou cestou? * Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra bez skutků je mrtvá.
Pro svou víru nevěstka Rachab nezahynula jako ostatní nevěřící, protože přijala vyzvědače v dobrém. * Jako.
DRUHÉ ČTENÍ
Modlitba svatého Efréma
(Sermo 3, De fine et admonitione, 2.4-5: ed. Lamy, 3,216-222)
Boží řád spásy je obrazem duchovního světa
Denním světlem svého vědění zaplaš, Pane, noční temnoty naší mysli, aby náš duch byl tebou osvícen a v nové čistotě ti mohl sloužit. Když slunce začíná svou nebeskou pouť, začíná lidem pracovní den. Ty, Pane, připrav v naší mysli místo pro tvůj den, který nezná konce. Dej nám, ať sami na sobě zakusíme život vzkříšení a nic ať nepřipraví naše srdce o to, čím ty nás oblažuješ. Pane, pro naši usilovnou snahu se ti přiblížit vtiskni do nás pečeť toho dne, jenž nezačíná pohybem a během slunce.
Ve tvých svátostech tě denně objímáme a přijímáme tě do svého srdce; dopřej nám, ať na sobě zakusíme vzkříšení, v něž doufáme. Milostí křtu máme ve svém těle ukrytý tvůj poklad; ať ho rozmnožuje účast na hostině tvých svátostí, dej nám, ať se radujeme v tvé milosti. Nosíme, Pane, ve svém srdci tvou památku z tvého duchovního stolu; kéž ji vlastníme v plnosti, až přijdeš obnovit všechno.
Kéž skrze duchovní krásu, kterou v naší smrtelnosti budí tvá nesmrtelná vůle, poznáme, jak veliká krása je nám dána!
Tvoje ukřižování, Spasiteli, bylo koncem tvého pozemského života; dej, ať křižujeme svou vlastní vůli, aby se v nás rodil život duchovní. Skrze tvé vzkříšení, Ježíši, ať v nás stále roste duchovní člověk; jako v zrcadle ať ho poznáváme, když hledíme na tvoje svatá tajemství.
Náš Spasiteli, tvůj Boží řád spásy je nám obrazem duchovního světa; dej, ať v něm žijeme svůj pozemský život jako lidé duchovní.
Nezbavuj, Pane, naši mysl znamení své duchovní přítomnosti a neodnímej našim údům teplo své dobroty. Smrtelnost pronikající naše tělo je pramenem našeho porušení; oživující vláha tvé duchovní lásky ať smyje následky smrtelnosti z našeho srdce. Dej nám, Pane, ať spěcháme do svého domova a jako Mojžíš z vrcholu hory ať duchovním zrakem spatříme, jaký domov jsi nám připravil.
RESPONSORIUM
Sir 47,8cd.9.10cd
Z celého srdce zpíval a ukazoval tak lásku svému Stvořiteli. * Ustanovil zpěváky před oltářem, aby jejich hlasy okrášlil zpěvy.
Když slavili jméno Páně, svatyně od jitra zněla chválami. * Ustanovil.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naučil svatého jáhna Efréma vnímat tvou slávu, a on z vnuknutí Ducha Svatého zpíval o velikosti a kráse tvých tajemství a zcela se oddal tvé službě; naplň svým Svatým Duchem i nás, abychom ti sloužili s opravdovou vnitřní radostí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky