Narodil se na začátku 2. století v samařském Sichemu (dnešní Nablus). Pocházel z řecké pohanské rodiny. Po přijetí křtu se věnoval vyučování a obhajobě křesťanské nauky. Jako nejstarší křesťanský teolog, snažící se spojit řeckou platónskou filozofii s křesťanstvím, zanechal po sobě několik spisů, z nichž nejznámější jsou dvě „Apologie“ a „Dialog s Tryphonem“. V nich podal svědectví o liturgii, katechezi a o víře ve skutečnou přítomnost Krista pod svátostnými způsobami. Otevřel si v Římě filozofickou školu, ale byl udán, že je křesťanem, předvolán před soudce a spolu s pěti dalšími muži a jednou ženou podstoupil kolem roku 165 mučednickou smrt.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.
Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.
Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.
Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.
Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.
Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.
Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.
Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.
Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej!
Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
Na dno roztřesena je má duše, *
jak chceš, Pane, dlouho otálet?
Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
pro své slitování zachraň mě!
Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
kdo by v podsvětí tě velebil?
Už jsem vysílen svým naříkáním, †
každou noc jen pláčem lože skrápím, *
slzami své lůžko promáčím.
Oko mé je hořem zakaleno, *
stárnu z tolika svých nepřátel.
Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
Neboť Pán mé nářky uslyšel.
Uslyšel Pán volání mé prosby, *
vyslyšel Pán moji modlitbu.
Ať se poděsí mí nepřátelé, *
ať se s hanbou kvapně odklidí! △
Ant. Pane, pro své slitování mě zachraň.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
Hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno,
protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu,
pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
vylidnils jejich města, památka jejich zašla.
Pán zato bude trůnit věčně, *
k soudu si postavil svůj stolec.
Svět bude soudit spravedlivě, *
rozsudek vyřkne nad národy.
Pán bude útočištěm slabých, *
útulkem jejich v době bídy.
A budou v tebe důvěřovat, *
ti, kdo se znají k tvému jménu,
neboť kdo tebe hledá, Pane, *
toho ty v nouzi neopustíš. △
Ant. Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
nikdy nezapomíná jejich nářků.
Smiluj se nade mnou, Pane, *
shlédni na moji bídu,
co snáším od nepřátel, *
vyveď mě od bran smrti!
Ať všechnu chválu tvou zpívám †
v branách siónské dcery *
a nad tvou pomocí jásám.
Propadli pohané do jam, *
které kopali jiným,
sami se lapili nohou *
do léčky, kterou kladli.
Tak se Pán projevil soudem: †
neboť se polapil hříšník *
do díla vlastních rukou.
Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
s pohany, kteří na Boha zapomínají.
ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy.
Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé. △
Ant. Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
A byl ho poslušen z celého srdce.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
29,1-10; 30,1.9-23
Job si naříká na své soužení
Job pokračoval ve své řeči a řekl:
„Kéž by mi bylo jak v dřívější době,
v dnech, kdy mě Bůh střežil,
když mi nad hlavou zářilo jeho světlo,
v jehož jasu jsem kráčel v temnotě,
když jsem byl v plné síle,
když Bůh chránil můj stan,
když byl Všemohoucí ještě se mnou,
kolem mě byly mé děti,
když ve smetaně jsem brodil své nohy
a skála vylévala potoky oleje.
Když jsem se ubíral k městské bráně
a na náměstí jsem usedl do svého sedadla,
mladí, jak mě viděli, ustoupili,
staří povstali a zůstali stát.
Vznešení přerušili řeč,
dlaň si kladli na ústa.
Ustal hlas velmožů,
jazyk jim přilnul k patru.
Ale nyní se mi vysmívají ti,
kteří jsou mladší než já,
jejichž otce jsem neměl za hodné,
aby se přidružili ke psům mého stáda.
Nyní jsem se jim stal k posměchu,
sloužím jim za předmět klepů.
Štítí se mě, vyhýbají se mi,
nestydí se plivnout mi do tváře.
Odhodili ohledy a trápí mě,
popustili si přede mnou uzdu.
Chátra se vedle mě naparuje,
podrážejí mi nohy,
připravují cestu k mé zkáze.
Boří mi stezku,
napomáhají mému neštěstí
a nikdo jim nebrání.
Přicházejí jak širokou trhlinou,
valí se dovnitř jako bouře.
Obořují se na mě hrůzy,
jak vichr zmizelo mé štěstí,
jak oblak prchlo mé blaho.
A nyní se ve mně rozplývá má duše,
zmocnil se mě čas bídy.
Bolest proniká mé kosti v noci,
hlodají mě útrapy, nemají klidu.
Celou silou mě chytá Bůh za šat,
drží mě za okraj spodního roucha.
Hodil mě do bláta,
podobám se prachu a popelu.
Volám k tobě o pomoc – neslyšíš,
naléhám – ani pak o mě nedbáš.
Změnil ses mi v tyrana,
pronásleduješ mě svou násilnickou rukou.
Zdviháš mě do výše, dáváš mě unášet větrem
a děsíš mě bouří.
Vždyť vím, že mě na smrt chceš vydat,
na místo, kde se shromažďuje všechno živé.“
RESPONSORIUM
Job 30,17.19; 7,16
Bolest proniká mé kosti v noci, hlodají mě útrapy. * Hodil mě do bláta, podobám se prachu a popelu.
Nech mě, Bože, vždyť mé dny jsou jen závan větru. * Hodil.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze zápisu o mučednické smrti svatého Justina a jeho druhů
(Cap. 1-5: cf. PG 6,1566-1571)
Přidržel jsem se pravého učení křesťanů
Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Když stanuli před tribunálem, řekl prefekt Rustikus Justinovi: „Především buď oddán bohům a poslouchej císaře!“ Justin odpověděl: „Nelze přece nikoho obžalovat nebo postihovat za to, že jsme poslušni příkazů našeho spasitele Ježíše Krista.“
Rustikus řekl: „K jakému učení se hlásíš?“ Justin na to: „Snažil jsem se seznámit se všemi naukami a přidržel jsem se pravého učení křesťanů, ačkoli se nelíbí těm, kdo žijí v zajetí bludu.“
Prefekt Rustikus se zeptal: „Tak tohle učení se ti líbí, ubožáku?“ A Justin přisvědčil: „Ano, právě tak, řídím se jím jako správným učením víry.“
A prefekt Rustikus řekl: „Co je to za učení?“ Justin odpověděl: „My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný stvořitel a tvůrce všeho stvoření viditelného i neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o tom, o němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Vím totiž, že z vnuknutí nebes proroci prorokovali o jeho příchodu mezi lidi.“
Rustikus se otázal: „Jsi tedy křesťan?“ A Justin odpověděl: „Ano, jsem křesťan.“
Nato řekl prefekt Justinovi: „Poslyš, o tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Jestliže budeš zbičován a zaplatíš vlastní hlavou, jsi přesvědčen, že vystoupíš na nebesa?“ Justin potvrdil: „Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v Božím příbytku. Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání celého světa.“
Prefekt Rustikus řekl: „Takže ty se domníváš, že jakmile přijdeš do nebe, dostaneš nějakou znamenitou odměnu?“ Justin odpověděl: „To se nedomnívám, ale prostě to vím, mám to za naprosto jisté.“
Prefekt Rustikus pravil: „Vraťme se však k věci, o niž jde. Je opravdu nutné a naléhavé, abyste se sebrali a jako jeden muž obětovali bohům.“ Justin odpověděl: „Žádný rozumně myslící člověk neodpadne od pravé víry k bezbožnosti.“
Prefekt Rustikus prohlásil: „Neučiníte-li podle příkazu, bez milosti budete dáni na mučení.“ Justin odpověděl: „Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. Neboť toto utrpení nám zprostředkuje spásu a dodá naději před daleko hroznějším všeobecným soudem našeho Pána a Spasitele.“ Stejně prohlásili také ostatní mučedníci: „Dělej, co chceš, ale my jsme křesťané, a modlám neobětujeme.“
Prefekt Rustikus pak vynesl rozsudek následujícími slovy: „Protože tito lidé nechtěli obětovat bohům a uposlechnout příkazu císařova, nechť jsou podle předpisu zákona zbičováni a vydáni hrdelnímu trestu.“
S chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Tam byli sťati, a tak mučednickou smrtí vyznali víru ve Spasitele.
RESPONSORIUM
Sk 20,21.24; Řím 1,16
Vážně jsem kladl na srdce židům i pohanům, aby se obrátili k Bohu s vírou v našeho Pána Ježíše Krista. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.
Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i pohanům. * Můj.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys poučil svatého mučedníka Justina, že kříž, přestože ho mnozí považují za nesmyslný, vede k dokonalému poznání Ježíše Krista; pomáhej i nám, abychom dokázali odolat svodům klamných nauk a zůstali vždy pevní ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky