Narodil se roku 1335 v Pistoji v bohaté kupecké rodině Franchi-Boccagni. V roce 1349 vstoupil do řádu sv. Dominika. Bylo to období, kdy v Evropě zuřil černý mor. Když nákaza poněkud opadla, řeholníci se snažili doplnit mezery v komunitách a přijímali, často nekriticky, všechny zájemce. Ondřej se snažil o vzorný řeholní život. Byl převorem v klášteře sv. Dominika v Pistoji, v klášteře sv. Romana v Lucce a nakonec v klášteře sv. Dominika v Orvietu. Bratry vedl především svým osobním příkladem. V roce 1382 se stal biskupem v Pistoji. I jako biskup si udržel strohý styl života. Usilovně pracoval pro zachování míru a milosrdenství mezi lidmi, pečoval o chudé. Putoval po diecézi a vizitoval farnosti a kláštery. V roce 1400 na úřad biskupa rezignoval a stáhl se do ústraní kláštera v Pistoji. 26. května 1401 zde po dlouhé a těžké nemoci zemřel a byl pohřben v kostele sv. Dominika. Jeho kult potvrdil 21. listopadu 1921 Benedikt XV.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Zachránce lidstva, Kriste, světa Tvůrce,
Vládce nad vládci, obávaný Soudce,
slyš naše prosby, jež s chválami tvými
laskavě přijmi.
Pějem ti chvály ještě v noční době,
dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,
nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní
nebeskou písní.
K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,
dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,
by každý náš čin sloužil neustále
k věčné tvé chvále.
Zapal nám s ledvím naše nitro celé
svým božským ohněm uchovej nás bdělé,
ať všichni lampy ve svých rukou máme
v nichž světlo plane.
Stejná buď sláva nebeskému Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
Během dne:
Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,
radosti světa, dobro nekonečné,
přišel jsi krví svou nás vykoupiti
z pout smrti věčné.
Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,
dej naší víře stále jasně hořet,
nauč nás přinést z čisté lásky k bližním
vždy každou oběť.
Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,
přemožen silou, která proudí z tebe,
ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,
seslaný z nebe.
Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
nad světy všemi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň!
Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost.
Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
Ukázal cestu Mojžiši, *
své skutky dětem Izraele. △
Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme.
Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane. △
Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír.
Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má! △
Ant. Oslavte Pána, díla Páně.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
7,1-21
Job znechucen životem volá k Bohu
Job se ujal slova a řekl:
„Což nejsou svízele údělem člověka na zemi,
dni jeho jako dni nádeníka?
Jak otrok touží po stínu,
jak nádeník čeká na svou výplatu,
tak jsem dostal v úděl měsíce bídy
a noci soužení byly mně přiděleny.
Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu?
Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu.
Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu,
má kůže svraskala a mokvá.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek,
plynou bez naděje.
Pamatuj, že můj život je jako dech,
mé oko již nikdy neuzří štěstí.
Oko, které by mě chtělo vidět, mě už nespatří,
tvé oko mě hledá, ale já už nejsem.
Odlétá oblak a mizí,
ten, kdo sestoupí do hrobu, již z něho nevystoupí.
Nevrátí se už do svého domu,
jeho příbytek ho už neuvidí.
Proto již nemohu zdržet svá ústa,
v soužení svého ducha budu mluvit,
naříkat v úzkostech duše.
Copak jsem moře či mořská obluda,
že proti mně stavíš stráže?
Když si myslím, že útěchu najdu na lůžku,
že moje lože mi pomůže snášet soužení,
tu mě děsíš ve snách,
ve vidinách mě strašíš,
že by mé hrdlo dalo přednost uškrcení
a mé kosti by daly přednost smrti.
Chřadnu, dlouho nebudu žít,
nech mě, vždyť mé dny jsou jen závan větru.
Co je člověk, že ho tak ceníš,
že si ho všímáš?
Každého jitra ho zkoušíš,
každou chvíli ho zkoumáš.
Kdy už mě necháš o samotě,
kdy mi dáš pokoj, abych aspoň slinu moh’ polknout?
Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal,
tobě, který hlídáš lidi?
Proč sis mě vzal za cíl útoků,
proč jsem na obtíž?
Proč tedy neodpustíš moji urážku,
nepromineš mou vinu?
Vždyť brzo ulehnu do země,
když mě budeš hledat, už nebudu.“
RESPONSORIUM
Job 7,5.7.6
Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu, má kůže svraskala a mokvá. * Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. * Pamatuj.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe
(Sermo 1,2-3: CCL 91 A,889-890)
Správce věrný a prozíravý
Když chtěl Pán ukázat zvláštnost poslání služebníků, které postavil do čela svému lidu, pravil: Kdopak je věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl pšenice? Blaze tomu služebníkovi, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá!
Kdo je, bratři, ten pán? Nepochybně Kristus, ten, který řekl svým učedníkům: Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem.
A kdopak je to služebnictvo, velká rodina tohoto pána? Tvoří ji přirozeně ti, které sám Pán vykoupil z rukou nepřítele a učinil svým vlastnictvím. Touto velkou, Bohu zasvěcenou rodinou je obecná církev; dík své nevyčerpatelné plodnosti se šíří po celém světě a smí se honosit, že je vykoupena drahocennou krví svého Pána. Syn člověka přece nepřišel, aby si nechal sloužit – jak sám říká – ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za všechny.
Vždyť on je také dobrý pastýř, který dal život za své ovce. Takže stádo dobrého pastýře je velká rodina Vykupitelova.
A kdo je ten správce, co má být věrný a zároveň rozvážný? To ať nám dosvědčí apoštol Pavel. Když mluví o sobě a o svých druzích, prohlašuje: Ať se každý na nás dívá jako na služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. A když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí.
Aby si snad někdo z nás nemyslel, že těmi správci se stali jenom apoštolové, a proto se nijak nestaral o službu v duchovním boji a místo toho, jako líný služebník, bez věrnosti a prozíravosti jen pospával, zase říká svatý apoštol, aby ukázal, že správci jsou také biskupové: Církevní představený je Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný.
Jsme tedy hospodářovi služebníci, jsme správci našeho Pána a dostali jsme dávku pšenice, ze které vám máme rozdělovat.
A jestliže se ptáme, co ta míra pšenice obnáší, ukáže nám to opět svatý apoštol Pavel. Ten totiž říká: Podle toho, v jaké míře udělil Bůh každému víru.
Takže to, co Kristus nazývá mírou pšenice, označuje Pavel za míru víry, abychom poznali, že duchovní pšenicí není nic jiného než vznešené tajemství křesťanské víry. Ve jménu Páně vám z této míry pšenice rozdáváme, kdykoli osvíceni darem milosti Svatého Ducha s vámi probíráme pravidla pravé víry. A z téže míry pšenice dostáváte od Pánových správců, když denně nasloucháte slovu pravdy z úst Božích služebníků.
RESPONSORIUM
Mt 25,21.20
Služebníku dobrý a věrný, málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. * Pojď se radovat se svým pánem.
Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal. * Pojď.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys ozdobil blahoslaveného biskupa Ondřeje dobrotou a učeností, když kázal tvé slovo a sloužil jako dobrý pastýř; na jeho přímluvu nám dej, ať neochabujeme ve tvé svaté službě a s tvou pomocí přinášíme hojný užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky