Panně Marii náleží titul Matky církve, protože porodila Krista, hlavu církve, a stala se Matkou spasených, dříve než její Syn na kříži vydechl naposled. Papež Pavel VI. tento titul slavnostně potvrdil v promluvě k otcům Druhého vatikánského koncilu dne 21. listopadu 1964 a vyzval, „aby Bohorodička byla ode dneška pomocí tohoto titulu ještě více ctěna a vzývána celým křesťanským lidem.“
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Panenská matko, dcerou jsi
Synáčka svého božského,
skromná vždy, ač jsi vzácnější
nad tvory světa celého.
Úradku Božího jsi cíl,
jejž Pán před věky stanovil,
skvost a nejvyšší vrchol jsi
smrtelné přirozenosti.
A tu jsi zušlechtila tak,
že její Tvůrce vznešený
se skrze tebe vtělil pak
k úžasu všeho stvoření.
V tvém svatém lůně panenském
se oheň Boží lásky vzňal
a v jeho teple mateřském
zem rajské květy plodí dál.
Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
že zdobí tebe oděvem
svých nejvzácnějších milostí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
Přesto mé nohy málem klopýtly, *
mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
neboť jsem vychloubačům záviděl, *
když jsem tak viděl, jak se hříšným daří.
Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
a jejich tělo zdravé je a tučné.
Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
a nesouží se jako druzí lidé.
Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
Z tučnosti prýští jejich nepravost *
a zlými úmysly jim srdce kypí.
Pošklebují se, mluví darebně, *
z povýšenosti ubližují slovem.
Ústy si troufají až na nebe *
a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
A proto se k nim obrací můj lid *
a loká jejich slova jako vodu.
Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
jsou stále mocnější a žijí šťastně. △
Ant. Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Marně jsem tedy bezúhonně žil *
a omýval si ruce v nevinnosti?
Abych byl jenom týrán den co den *
a každé ráno dostával jen bití?
Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
a připadalo mi to velmi těžké,
až pronikl jsem v Boží tajemství *
a prohlédl jsem konce těchto lidí.
Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
a popravdě je vrháš do záhuby.
Jak najednou se propadají v nic, *
jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
ten obraz člověk zapudí, jen vstane. △
Ant. Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
Když se mé srdce rozhořčovalo *
a bolest mi až k ledví pronikala,
byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
Já však chci trvale být u tebe, *
neboť ty sáms mě chopil za pravici.
Ty vždycky mě svou radou povedeš *
a nakonec pak do slávy mě přijmeš.
Koho mám kromě tebe na nebi? *
A na zemi nic nežádám než tebe.
Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy!
Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
Mým blahem je být v Boží blízkosti †
já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
a budu hlásat všechny jeho skutky. △
Ant. Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
Víc nežli med mi chutnají v ústech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
2,1-13
Joba zasaženého zhoubnými vředy navštěvují přátelé
Jednoho dne se Boží synové zase shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. Hospodin řekl satanovi: „Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu: „Procházel jsem zemi a potuloval jsem se po ní.“
Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého. Dosud setrvává ve své bezúhonnosti, zbytečně jsi mě navedl, abych ho trápil.“ I odpověděl satan Hospodinu: „Kůži za kůži, všechno, co člověk má, dá za svůj život. Jen vztáhni svou ruku a dotkni se jeho kostí a masa a uvidíš, zda ti nebude zlořečit do tváře!“ Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, je v tvé moci, jen jeho života ušetři!“
Satan odešel od Hospodina a zasáhl Joba zhoubnými vředy od chodidla až po temeno hlavy. A Job si bral střepinu, aby se jí škrábal, když sedával na hromadě smetí.
Jeho žena mu řekla: „Dosud se držíš té své bezúhonnosti? Proklej Boha a zemři!“ I řekl jí: „Mluvíš jako blázen! Dobro bereme od Boha, a zlo brát nemáme?“ V tom ničem Job svými rty nezhřešil.
Tu uslyšeli tři Jobovi přátelé o celém tom velkém neštěstí, které ho stihlo, a proto přišel každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuachu a Sofar z Námy. Smluvili se spolu, že ho přijdou potěšit a politovat. Již zdaleka ho uviděli, ale nepoznali ho. I dali se do hlasitého pláče, roztrhli svůj šat a posypali si hlavy popelem. Seděli u něho na zemi sedm dní a sedm nocí a nikdo mu ani slovo neřekl, neboť viděli, že jeho bolest je převeliká.
RESPONSORIUM
Žl 37 (38),2.3.4.12
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, zaryly se do mne tvoje šípy * Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu.
Všichni moji přátelé a druzi mému neštěstí se vyhýbají. * Pro tvůj.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluvy svatého papeže Pavla VI. na závěr třetího jednacího období 2. vatikánského sněmu
(21. listopadu 1964: AAS 56 [1964], 1015-1016)
Maria je Matka církve
Uvažujeme o úzkých vztazích, kterými jsou spojeny Maria a církev, a k slávě blahoslavené Panny i k naší útěše prohlašujeme převelice svatou Marii Matkou církve, to znamená veškerého křesťanského lidu, jak věřících, tak pastýřů, kteří Marii nazývají láskyplnou Matkou. A naším záměrem je, aby celý křesťanský lid tímto velmi jemným titulem právě teď ještě více projevoval úctu k Bohorodičce a předával jí své prosby.
Nejde, ctihodní bratři, o titul, který by byl v křesťanské zbožnosti neobvyklý – naopak, když křesťané a celá církev Marii vzývají, nejraději volí právě titul Matka. Tento titul má ve skutečnosti vztah k pravému důvodu zbožné úcty k Marii, protože se pevně opírá o samotnou důstojnost, kterou byla Maria obdařena jako Matka Vtěleného Božího Slova.
Jako je totiž božské mateřství příčinou, proč má Maria jedinečné vztahy s Kristem a je přítomna v díle spásy, které vykonal Kristus Ježíš, tak vyplývají z božského mateřství zvláště vztahy, které existují mezi Marií a církví. Když je Maria Matkou Kristovou a ten ihned a ještě v jejím panenském lůně přijal lidskou přirozenost, spojil tehdy se sebou Kristus jako Hlava své mystické tělo, kterým je církev. Maria má tudíž být považována jak za Matku Kristovu, tak za Matku všech věřících a všech pastýřů, tedy církve.
To je důvod, proč k ní máme pozvedat oči – nejsou toho hodné a jsou slabé, nicméně planou důvěrou a synovskou láskou. Ta, která nám kdysi dala Ježíše, pramen nebeské milosti, určitě nemůže upírat církvi svou mateřskou péči, zvlášť v této době, v níž se Kristova Nevěsta s větším úsilím snaží plnit svůj úkol v díle spásy.
Velmi úzké vztahy, které existují mezi touto naší nebeskou Matkou a lidským rodem, nás pak vedou k tomu, abychom tuto důvěru ještě živili a upevňovali. I když Bůh zahrnul Marii velmi četnými a podivuhodnými dary, aby ji učinil důstojnou Matkou Vtěleného Slova, je nám velmi blízko. Tak jako my je i ona dcera Adamova, a proto je to také díky stejné lidské přirozenosti naše sestra; s ohledem na budoucí Kristovy zásluhy byla sice uchráněna dědičné poskvrny, ale k darům přijatým od Boha sama připojila příklad své vlastní dokonalé víry, takže si zasloužila pochvalu v evangeliu: Blahoslavená, která jsi uvěřila.
V tomto smrtelném životě uskutečnila dokonalý vzor Kristova učedníka, byla zrcadlem všech ctností a plně do svého chování promítla ta blahoslavenství, která hlásal Kristus Ježíš. Celá církev, když rozvíjí svůj mnohotvárný život a horlivou aktivitu, si proto bere od Panny Bohorodičky ten nejlepší příklad, jak má dokonale následovat Krista.
RESPONSORIUM
Srov. Lk 1,35
Duch Svatý sestoupil na Marii, * moc Nejvyššího ji zastínila.
Znova ji naplnil, když sdílela utrpení svého syna jako Matka vykoupených, * moc Nejvyššího.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, milosrdný Otče, tvůj jednorozený Syn ustanovil na kříži svou Matku, Pannu Marii, také naší matkou; dej, ať s její láskyplnou pomocí tvá církev stále roste svatostí svých členů a shromažďuje v sobě všechny národy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky