Smiluj se nade mnou, Bože, *

jenž jsi tak milosrdný,

tak plný slitování, *

a moji nepravost zahlaď!

Smyj ze mne všechnu mou vinu *

a z mého hříchu mě očisť!

Uznávám, špatně jsem činil, *

svůj hřích mám na očích stále.

To proti tobě jsem hřešil, *

spáchal, co tobě se příčí,

takže tvůj soud je správný, *

tvůj ortel spravedlivý.

Vždyť jsem už narozen s vinou, *

matka mě počala s hříchem.

Ty máš rád upřímné srdce, *

v skrytu mě moudrosti učíš.

Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *

umyj mě, bělejší budu než sníh.

Veselí, radost mi zakusit dopřej, *

ať jásají kosti, které jsi zdrtil.

Odvrať se tváří od mých hříchů, *

všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.

Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *

nového, stálého ducha mi dej.

Neodvrhuj mě od své tváře, *

ať ve mně trvá tvůj svatý duch.

Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *

posil mě velkodušností.

Hříšníky budu učit tvým cestám, *

bezbožní k tobě se vrátí zas.

Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *

zajásám, jak jsi spravedlivý!

Odemkni, Pane, opět má ústa, *

mé rty ti zapějí chvalozpěv.

V krvavých žertvách zálibu nemáš, *

obětí tou se ti nezavděčím.

Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *

zdrcené srdce neodmítneš.

Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *

zbuduj zas hradby Jeruzaléma!

Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †

v zápalných žertvách a celopalech, *

na oltář budou ti býčky klást. △

Hab 3, 2-4. 13a. 15-19

Zaslechl jsem Pane, tvé slovo, *

a zděsil jsem se.

Vidím tvůj záměr, Pane, *

během času jej zjevíš;

během času jej oznam, †

a když se rozhněváš, *

na milosrdenství pamatuj!

Bůh už se blíží od poledne, *

Svatý od faranských hor.

Jeho sláva pokrývá nebe *

a zemi naplňuje jeho vznešenost.

Jeho záře je jako svit slunce, †

z jeho rukou planou blesky, *

síla je v nich skryta.

Vyšel jsi svůj lid chránit, *

spasit ho se svým Pomazaným.

Svým ořům jsi udělal v moři cestu *

přes bahno velikých vod.

Slyšel jsem, a celý jsem se zachvěl, *

tvůj hlas mi roztřásl rty.

Až do kostí mi pronikl hrozný děs *

a nohy se mi podlomily.

Jen abych přečkal ten den tísně *

a svůj lid našel připravený!

Fíkovník už nevyraší, *

vinice nedají plody:

výnos oliv zklame, *

pole obilí neurodí.

Vyhynula stáda ovcí, *

ve stájích už není skotu.

Já však budu jásat v Pánu, *

radovat se z Boha, svého Spasitele.

Pán Bůh je má síla, *

mým nohám dává hbitost laní.

Jako vítěz mne dovede na výšiny *

a já mu budu žalmy zpívat. △

Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *

veleb Sióne, svého Boha!

On v tvých branách závory zpevnil, *

žehná tvým dětem, žijícím v tobě.

On tvé území v pokoji chrání, *

jadrnou pšenicí štědře tě sytí.

On své slovo sesílá na zem, *

co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.

On dává sníh jak hebkou vlnu, *

jíní rozsévá jako popel.

Kroupy sype jak chlebové drobty, *

chladem jeho zmrzají vody:

sešle slovo, a roztají zase, *

větru dá zavát, a zas vody tekou.

Slova svá zjevil Jákobovi, *

zákony, příkazy Izraeli.

S žádným národem nejednal takto, *

žádnému jinému nedal svůj zákon. △