Narodil se kolem roku 1214 ve Villa d’Ogna [Doňa] nedaleko Bergama a tam prožil většinu svého života. Stejně jako jeho rodiče byl chudým venkovanem a od dětství musel těžce pracovat v malém hospodářství svého otce. Na přání svých rodičů se oženil. Často musel od své ženy i některých dalších příbuzných snášet kritické výtky, protože byl štědrý k ještě chudším, než byl sám. Po smrti manželky a dětí opustil hospodářství a odešel do Cremony [Kremony]. Nadšený ideálem svatého Dominika zde v roce 1260 vstoupil do třetího řádu a věnoval se ošetřování nemocných ve zdejším špitále a skutkům kajícnosti. Jeho život i s jeho tvrdou prací byl ustavičnou modlitbou. Zemřel v Cremoně 7. května 1279. Jeho kult potvrdil 9. května 1748 Benedikt XIV.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.
Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.
Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.
V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctění,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu. Aleluja.
Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
výroky Páně tříbeny v ohni, *
on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
Vždyť kdo je Bůh nežli jedině Pán, *
kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
Bůh, který silou mě opásal, *
cestu mou ochránil od úhony.
Jelení hbitost mým krokům dal, *
on mi dal kráčet po výšinách.
Ruce mé učil bojovat, *
paže mé napínat kovové luky. △
Ant. Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu. Aleluja.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá. Aleluja.
Svou pomoc dals mi za můj štít, †
pravice tvá mě podepírá, *
silným mě činí, že ty jsi se mnou.
Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
abych si kotník nepodvrtl.
nepřátele jsem dohonil, *
necouvl, až jsem je pobil.
Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
zůstali ležet u mých nohou.
Tys k boji silou mě opásal, *
podlehnout dals mým protivníkům,
zahnals mé odpůrce na útěk, *
dopřáls mi za jejich záští je zničit.
Nadarmo křičeli o pomoc, *
volali k Pánu, a nevyslyšel je.
Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
rozšlápl jako na cestě bláto.
Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
tys mi dal vládu nad národy.
Podrobil se mi i neznámý lid, *
poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
s chvěním své hradby opouštějí. △
Ant. Pravice tvá, Pane, mě podepírá. Aleluja.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása. Aleluja.
Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
Veleben budiž Bůh, má spása!
Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě *
který mi národy podrobuje!
Před odpůrci mě zachránil, †
vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
vytrhl z rukou násilníka.
Zato tě v národech oslavím, *
písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
Pán svému králi byl milostiv, †
vyvýšil svého pomazaného, *
Davida i jeho potomstvo navždy. △
Ant. Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása. Aleluja.
Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
21,9-27
Vidění nebeského Jeruzaléma, Beránkovy nevěsty
Přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran. Anděl ke mně promluvil: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!“ Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.
Ten, který se mnou mluvil, měl zlatý měřicí rákos, aby změřil město, jeho brány a jeho hradby. Město je rozloženo do čtverce: je stejně dlouhé i široké. Tím rákosem změřil město a napočítal dvanáct tisíc honů; jeho délka, šířka i výška jsou stejné. Změřil také jeho hradby: sto čtyřiačtyřicet loket lidské míry, které užil i anděl. Stavivem jeho hradeb byl jaspis, město samo však bylo z ryzího zlata podobného čirému sklu. Základy městských hradeb byly vyzdobeny drahými kameny všeho druhu. První kámen byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý sardis, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.
A dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá brána byla vytvořena z jediné perly. Náměstí ve městě bylo z ryzího zlata, průzračného jako sklo.
Chrám jsem v něm však neviděl, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek – to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek. Národy půjdou v jeho světle, pozemští králové přinesou do něho svoji slávu. Jeho brány nebudou ve dne zavřeny – noc tam totiž vůbec není. Slávu a bohatství národů vnesou do něho. Nic poskvrněného však do něho nevejde, žádný, kdo se dopouští ohavnosti a lži, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.
RESPONSORIUM
Srov. Zj 21,21; Tob 13,17.18.11
Tvé ulice, Jeruzaléme, budou z ryzího zlata a budou se ozývat radostnými zpěvy * a všechny domy řeknou: aleluja.
Jasné světlo ozáří všechny krajiny země; četné národy se ti budou klanět. * A všechny.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého na list Římanům
(Homilia 15,6: PG 60,547-548)
Milosrdenství je příkazem Kristovým
Bůh vydal svého Syna; a ty, člověče, nechceš dát tomu, který byl vydán a zabit za tebe, snad ani kus chleba.
Kvůli tobě ho Otec neušetřil, přestože to opravdu byl jeho vlastní Syn; ale když jeho moří hlad, ty si ho ani nevšimneš, přestože se chystáš utrácet z toho, co patří jemu, a ještě jen kvůli sobě.
Co může být horšího než takováto špatnost? Kvůli tobě byl vydán, kvůli tobě byl zabit a kvůli tobě chodí hladový; a ty vydáváš z jeho majetku, jen abys z toho měl sám užitek – a třeba ani takto nic nedáváš.
Co je pošetilejšího než takoví lidé, kteří jsou jako kámen a setrvávají v této ďábelské nelidskosti, ačkoliv se je tolik věcí pokouší z ní vymanit. Vždyť Kristu nestačilo, že podstoupí kříž a smrt, z vlastní vůle měl navíc být chudý, jako cizinec, bez domova, nahý, měl být držen v žaláři i strádat v nemoci, aby tě alespoň tímto způsobem oslovil.
„Jestliže se mi nechceš odvděčit za to, že jsem byl za tebe umučen, měj slitování aspoň s mou chudobou. Nechceš-li se slitovat pro chudobu, dej se obměkčit nemocí nebo žalářem; a když tě ani to nepřiměje k lidskosti, neodmítej alespoň pro nepatrnost toho, oč prosím. Vždyť od tebe nežádám nic drahého, jenom chléb, střechu nad hlavou, slovo útěchy.
A když i potom zůstaneš tvrdý, měl bys projevit více dobroty alespoň kvůli nebeskému království, aspoň kvůli odměně, kterou jsem slíbil. Že bys ani tohle vůbec nevzal v úvahu?
Vidíš-li něčí nahotu, kéž tebou pohne aspoň lidská solidarita; a vzpomeň si na mou nahotu na kříži – všechno jsem to snášel pro tebe. Nechceš-li se oblomit kvůli onomu člověku, pak alespoň kvůli mně, kvůli mojí chudobě a nahotě.
Pro tebe mě tenkrát spoutali, a také nyní jsem pro tebe spoutáván – aby ses dal pohnout buď mými tehdejšími, nebo nynějšími pouty a byl ochoten mi prokázat alespoň trochu milosrdenství. Pro tebe jsem míval hlad, a zase pro tebe hladovím; v žízni jsem visel na kříži, v chudých žízním i nyní – abych tě buď tehdejším, nebo nynějším utrpením k sobě přitahoval a pro tvou vlastní spásu z tebe učinil štědrého dobrodince.
A tak tě prosím: Když jsem si tě zavázal tisícerým dobrodiním, oplácej mi to. Ale nevymáhám to na tobě jako dluh, chci naopak tvou štědrost odměnit; za těchto pár maličkostí ti nabízím království.
Neříkám: Zbav mě mé chudoby. A přestože kvůli tobě jsem chudý, neříkám ani: Dej mi své bohatství. Chci na tobě jen chléb a oblečení a trochu útěchy v mé nouzi a hladu.
A jestliže jsem právě ve vězení, nenutím tě, abys mě zbavil pout a vyvedl mě na svobodu. Chci jen, aby sis uvědomoval, že jsem spoután kvůli tobě – už to mi bude stačit jako projev lásky, a já se ti za ni odvděčím nebem. Já jsem tě vyprostil z přetěžkých pout; ale od tebe mi postačí, že mě ve vězení navštívíš.
Mohl bych tě jistě odměnit už předem. Chci však zůstat tvým dlužníkem, aby měl nejen naději, ale přímo spolehlivou záruku své odměny.“
RESPONSORIUM
Mt 25,35.40; Př 19,17
Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali. Aleluja.
Půjčuje Hospodinu, kdo má soucit s chudákem. * Amen.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys proslavil blahoslaveného Alberta pokorným životem, horlivostí pro pravdu a apoštolskou láskou; pomáhej nám, prosíme, ať tak následujeme jeho příklad, abychom dosáhli také stejné odměny. skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky