Narodila se kolem roku 1268 v Gracciano Vecchio [Gračiano Vekio] u Montepulciana v rodině pánů Segni [Seni]. V devíti letech ji rodiče přivedli do kláštera sester „del Sacco“ s augustiniánskou řeholí v Graccianu, aby zde získala výchovu a vzdělání. Po několika letech Anežka do tohoto řádu vstoupila. Když sestry založily klášter v Procenu u Orvieta, ustanovily Anežku už v jejích patnácti letech abatyší. Anežka dala své komunitě skvělou náplň, vedla ji v solidní a základní ctnosti, totiž v pokoře. Po patnácti letech ve vedení kláštera v Procenu založila v roce 1306 na žádost měšťanů z Montepulciana klášter s kostelem Santa Maria Novella v Montepulcianu a s papežským dovolením do tohoto kláštera vstoupila spolu s osmnácti dívkami. Sestry se řídily Řeholí sv. Augustina. O rok později byl tento klášter přijat do společenství řádu sv. Dominika jako klášter mnišek. Sestry zde žily ve velké chudobě a přísnosti. Anežka vynikala ohromnou vroucností při modlitbě, zvláště šířila úctu k Dítěti Ježíši a k Panně Marii. I když žila v přísné klauzuře, mnohokrát jednala s okolními městy a snažila se působit jako usmiřovatelka v různých sporech a bojích mezi šlechtickými rody. Zemřela po delší nemoci ve svých čtyřiceti letech 20. dubna 1317 a byla pohřbena v klášterním kostele. Její hrob se brzy stal poutním místem pro široké okolí. V roce 1435 bylo její neporušené tělo přeneseno do dominikánského kostela v Orvietu, kde je uloženo dodnes. Kanonizoval ji 10. prosince 1726 Benedikt XIII.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ať velká radost všude zní,
je Beránkův den svatební,
kdy se Snoubencem Anežka
uzavřít sňatek nemešká.
Andělé v nebi zpívají,
když nebešťané vítají
se svatou Pannou světici,
Beránka provázející.
Zázraky skví se četnými,
proslulá činy velkými,
ve zdraví mění nemoci
a mrtvým život navrací.
Ať, Kriste, Vládce přemocný,
tobě i Otci chvála zní,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude. Aleluja.
Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
To přichází náš Bůh, a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí.
Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
„Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí. △
Ant. Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude. Aleluja.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej. Aleluja.
„Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda.
Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje.
Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“ △
Ant. Oběť chvály Bohu přinášej. Aleluja.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova?
Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež;
o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty.
Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“ △
Ant. Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Srdce mé i tělo, aleluja.
jásá k Bohu živému, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
7,1-17
Poznamenání Božích vyvolených
Já, Jan, jsem viděl, jak na čtyřech rozích země stojí čtyři andělé a drží čtyři zemské větry, aby nezadul vítr na zem, ani na moře, ani na žádný strom. A viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: „Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: stočtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu. Z kmene Judova dvanáct tisíc poznamenaných, z kmene Rubenova dvanáct tisíc, z kmene Gadova dvanáct tisíc, z kmene Aserova dvanáct tisíc, z kmene Neftalimova dvanáct tisíc, z kmene Manasova dvanáct tisíc, z kmene Simeonova dvanáct tisíc, z kmene Léviova dvanáct tisíc, z kmene Izacharova dvanáct tisíc, z kmene Zabulonova dvanáct tisíc, z kmene Josefova dvanáct tisíc, a z kmene Benjamínova dvanáct tisíc poznamenaných.
Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, oděni bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“
Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen! Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“
Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“
RESPONSORIUM
Zj 7,13.14; 6,9
Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli? Řekl mi: * To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi, aleluja.
Uviděl jsem pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. * To jsou.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno ze dvou následujících:
Z listu svaté Kateřiny Sienské Kryštofě, převorce kláštera sv. Anežky v Montepulcianu
(Epist. 58: ed. P. Misciatelli, vol. I., Firenze 1970, 218-219)
Měla nestvořenou lásku, která ustavičně hořela v jejím srdci a stravovala ji
Ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného a sladké Marie.
Má nejdražší dcero v Kristu, sladkém Ježíši. Já, Kateřina, služebnice a otrokyně sluhů Ježíše Krista, píšu ti v jeho drahocenné Krvi. Toužím vidět tebe i ostatní, jak jdete ve šlépějích naší svaté matky Anežky.
A o to vás prosím a to chci: abyste se držely jejího učení a jejího způsobu života. Víte přece, že vás vždycky učila slovem i příkladem pravé pokoře. To právě byla její hlavní ctnost, kterou měla. A nijak se tomu nedivím. Měla přece to, co má mít snoubenka, která si přeje následovat pokoru svého snoubence. Měla nestvořenou lásku, která ustavičně hořela v jejím srdci a stravovala ji. Lačněla zachraňovat duše a bylo jí to rozkoší. Stále bděla na modlitbách. Jiným způsobem by byla neměla pokoru, protože bez lásky není žádné pokory. Jedna živí druhou.
Víte, jaká pohnutka ji přivedla k dokonalé a opravdové ctnosti? Že se svobodně a dobrovolně zřekla sebe a ze statků tohoto světa nechtěla nic vlastnit. Tato slavná panna totiž dobře chápala, že jmění často přivádí člověka k pýše. Jím ztrácí nepatrnou ctnost pravé pokory, dospívá k smyslové sebelásce, ochabuje v božské lásce a ustává v bdění a modlitbě. Vždyť srdce a cit, které jsou plné světa a sebelásky, nemohou se naplnit Kristem ukřižovaným a okoušet sladkost pravé modlitby. Toho si všimla sladká Anežka, proto svléká sebe a obléká Krista ukřižovaného. Ale nedělá to jen ona sama, nýbrž zanechává to i nám. Vás k tomu zavazuje a vy jste povinny toho dbát.
Víte dobře, že vám, snoubenkám zasvěceným Kristu, nesluší mít a vlastnit to, co patří vašemu otci, nýbrž co patří věčnému Snoubenci. Vždyť náležíte jemu! Majetkem vašeho otce je žádostivost. Tu máme opustit, když nadejde chvíle rozlišování, a máme následovat Snoubence a mít v držení jeho poklad. Co bylo pokladem ukřižovaného Krista? Kříž, potupa, bolest, muka, spílání, posměšky a výčitky, dobrovolná chudoba, hlad po Otcově cti a po naší spáse.
Budete-li se držet tohoto pokladu silou rozumu zaníceného ohněm lásky, dojdete k těm ctnostem, o kterých jsme mluvily. Budete pravými dcerami své matky, pečlivými, nikoli nedbalými snoubenkami a zasloužíte si, aby vás přijal Kristus ukřižovaný. On sám vám svou milostí otevře bránu trvalého života.
Víc nepravím. Ponořte se do krve Krista ukřižovaného. Vzchopte se s pravou bedlivostí a buďte jednotné. Budete-li spojeny, a ne rozděleny, pak ani ďábel ani žádný jiný tvor vám nebude moci uškodit a připravit vás o vaši dokonalost.
Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Boha!
Ježíši sladký, Ježíši lásko!
RESPONSORIUM
Pís 8,7
Zátopy vod nemohou uhasit lásku * a proudy řek ji neodplaví. Aleluja.
Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu. * A proudy řek.
Nebo:
Z listu blahoslaveného Humberta z Romans o zachovávání řeholní observance
(Opera de vita regulari, ed. J.-J. Berthier, vol. I, Romæ 1888, str. 36-41)
Sliby jste se zavázali k velkým věcem
Usilujte, bratři, o to, abyste vynikali především těmi ctnostmi, které zvláště patří k zachovávání řeholní kázně. A protože jste se sliby zavázali k velkým věcem, ukazujte také svými skutky velké věci.
Každodenně pokračujte v nějakém cvičení ctnosti a usilovně se snažte pracovat se zaměřením na dobro. Vždyť loď, která pluje proti proudu, je jím strhávána, pokud se s velkou námahou nepohybuje kupředu.
Ve shodě se svým stavem, do něhož vás Bůh povolal, uskutečňujte vždy to lepší, co k němu náleží. Když slyšíte všeobecné napomínání, s pokorou ho směrujte k vám, ne od vás k jiným. Ve všem svém jednání se varujte extrémů a vždy se držte ve zlatém středu. Buďte vždy připraveni ke službě bratřím a nikomu nebuďte na obtíž.
Buďte, bratři, pokorní bez přetvářky, zralí bez důrazu na vlastní osobu, čilí bez zlehčování, uctiví bez ztráty naděje, plni naděje bez předsudků, poslušní bez odporování, veselí bez rozpustilosti, trpěliví bez reptání. Buďte tak řečeno upravení k zachovávání mravů, laskaví k prokazování milosrdenství, nepohnutelní ke stálosti, oddaní v modlitbě a obezřetní v bdělosti. Jakkoli vaší důstojnosti nemůže ani lidská přítomnost nic přidat ani samota ubrat, přesto tím víc zachovávejte kázeň, kde buď nedbalost plodí pohoršení mezi lidmi, nebo dbalost vede k správnému způsobu následování.
Noc věnujte mlčení a modlitbě, den zase dobrým skutkům a práci. Den dávejte bližním, noc Bohu. V práci se soustřeďte ne na práci samu, ale na její smysl. Buďte silní pro konání dobra, ale slabí pro konání zla. Ve svém konání zachovávejte ke všem jednotlivcům takový postoj, aby se u představených projevovala pečlivost, u podřízených poslušnost, u všech pokoj a svornost, v chóru zbožnost a kázeň, u oltáře vážnost a úcta.
[Věkem pokročilí ať jsou zbožní, mladí pak pracovití. Žijte chvályhodně, ale neprahněte po chvále od lidí. Nechlubte se tím, jak dlouho už jste v řádu, ale spíše tím, jak jej zachováváte. Vystříhejte se přetvářky a kráčejte před Bohem v pravdě. Je příliš málo, abyste při vstupu do kláštera změnili jen šat, ale chvályhodné je změnit mravy a způsob života. Kráčejte tedy přímou cestou a nikdy nenásledujte cestu dvojakosti a přetvářky.
Jako před morem prchejte před tím, co je proti společnému užitku nebo co by vás mohlo dělat nápadnými. Nikdy nezapírejte spravedlnost z ohledů na lidi nebo ze strachu. Vyhýbejte se zahálce a zbytečně se nezdržujte na cele nicneděláním. Nedychtěte nerozumně po tom, co se nemá dělat, a nepropadejte nechuti konat to, co se dělat má.
Velmi pečlivě se střezte toho, abyste byli málo trpěliví v práci, málo čilí v plnění příkazů nebo nedbalí v dílech lásky. Buďte jednoznační ve svém chování a ve svém svědomí; a nikdy se neodvažujte žít takovým způsobem života, v němž byste nechtěli zemřít.]
Co nejnaléhavěji vás, nejmilejší bratři, prosím a vyzývám, veden svědectvím toho, který nás svou ctihodnou krví vykoupil a svou smrtí z lásky nám otevřel brány k životu, abyste nezapomínali na svou profesi a svá předsevzetí a připomínali si prastaré cesty, jimiž naši předchůdci spěšně a usilovně běželi. Nyní již vládnou s Kristem ve věčném pokoji plném útěchy. Když tam s pomocí Boží milosti dojdeme, budou naše duše naplněny poznáním prvé pravdy, láskou k nejvyššímu dobru a potěšením z božské vznešenosti.
To ať nám dopřeje ten, který je počátek všeho bez počátku a konec všeho bez konce. Amen.
RESPONSORIUM
Ef 4,15; Gal 5,25; 6,4a
Žijme podle pravdy a v lásce, * a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava. Aleluja.
Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! Každý ať prozkoumá své vlastní dílo. * A tak porosteme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, svou snoubenku Anežku jsi vyznamenal podivuhodnou horlivostí v modlitbě. Dej také nám, ať podle jejího příkladu stále myslíme na tebe a můžeme dosáhnout hojných plodů této zbožnosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky