Narodil se v St. Gilles [San Žil] kolem roku 1183. Byl kanovníkem a děkanem kolegiátní kapituly v Orleansu a profesorem kanonického práva. V roce 1218 doprovázel svého biskupa na pouti do Palestiny. V Římě těžce onemocněl a lékaři ztratili naději v jeho uzdravení. Tehdy jej navštívil svatý Dominik. Reginald se po rozhovoru s ním zázračně uzdravil a rozhodl se vstoupit do řádu. Dominik jej pak poslal do Boloně jako svého vikáře. Reginald byl přesvědčivým kazatelem, dokázal okouzlit a získat mládež. Během jeho působení v Boloni vstoupilo do řádu mnoho studentů i univerzitních mistrů. Do té doby žili bratři v Boloni ve velmi nuzných podmínkách. Reginald pro ně získal kostel sv. Mikuláše a přilehlé budovy k bydlení. Z Boloně poslal Dominik Reginalda v roce 1219 do Paříže, aby autoritou svého slova a mistrovského titulu zlomil odpor kléru, který se tam stavěl proti „konkurenci“ bratří kazatelů. Krátce nato však Reginald v Paříži v roce 1220 zemřel. Jeho kult potvrdil 8. července 1875 bl. Pius IX.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když zakryla noc pláštěm tmy
barvy všech věcí na zemi,
slyš prosby, naše vyznání,
ty Soudce srdcí nestranný.
Odpusť nám všechny proviny,
smyj z naší duše poskvrny,
dej, Kriste, nám, ať milost tvá
zažene od nás smečky zla.
Hle, duch je hříchem podlomen
a zhoubná vina hlodá v něm.
Však chcem se temných činů vzdát
a tebe, Spáso, vyhledat.
A proto rozptyl mlžný dým
nám z duše světlem blaživým,
ať blahý cit ji naplní,
že smí dlít na tvém výsluní.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.
Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neoplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.
Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.
Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
výroky Páně tříbeny v ohni, *
on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
Vždyť kdo je Bůh nežli jedině Pán, *
kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
Bůh, který silou mě opásal, *
cestu mou ochránil od úhony.
Jelení hbitost mým krokům dal, *
on mi dal kráčet po výšinách.
Ruce mé učil bojovat, *
paže mé napínat kovové luky. △
Ant. Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Svou pomoc dals mi za můj štít, †
pravice tvá mě podepírá, *
silným mě činí, že ty jsi se mnou.
Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
abych si kotník nepodvrtl.
nepřátele jsem dohonil, *
necouvl, až jsem je pobil.
Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
zůstali ležet u mých nohou.
Tys k boji silou mě opásal, *
podlehnout dals mým protivníkům,
zahnals mé odpůrce na útěk, *
dopřáls mi za jejich záští je zničit.
Nadarmo křičeli o pomoc, *
volali k Pánu, a nevyslyšel je.
Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
rozšlápl jako na cestě bláto.
Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
tys mi dal vládu nad národy.
Podrobil se mi i neznámý lid, *
poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
s chvěním své hradby opouštějí. △
Ant. Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
Veleben budiž Bůh, má spása!
Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě *
který mi národy podrobuje!
Před odpůrci mě zachránil, †
vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
vytrhl z rukou násilníka.
Zato tě v národech oslavím, *
písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
Pán svému králi byl milostiv, †
vyvýšil svého pomazaného, *
Davida i jeho potomstvo navždy. △
Ant. Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
Otevř mé oči, Pane, ať sledují bděle.
Podivuhodné zákony tvoje.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
4,8-31
Stará úmluva rodí k otroctví – nová ke svobodě
Kdysi jste ve své neznalosti Boha otročili bohům, kteří ve skutečnosti vůbec bohové nejsou. Teď však, když jste Boha poznali, či spíše: když Bůh poznal vás, jak se můžete zase vracet k slabým a nuzným počátkům a chtít jim znova otročit? Slavíte dni a měsíce, doby a roky. Bojím se o vás, aby všechno moje lopocení u vás nebylo nadarmo.
Prosím vás, bratři: Buďte takoví, jaký jsem já; vždyť i já jsem byl takový, jací jste vy. V ničem jste mi neublížili. Víte přece, že jsem byl nemocen, když jsem vám poprvé hlásal evangelium. Byla to pro vás zkouška, když jste mě viděli v takovém tělesném stavu. A přesto jste mě s pohrdáním neodmítli, ale přijali jste mě jako Božího posla, jako samého Krista Ježíše.
Kam se podělo to vaše tehdejší nadšení? Vždyť o vás mohu dosvědčit, že byste si vlastní oči vyloupali a mně je dali, kdyby to bylo možné. Stal jsem se vaším nepřítelem proto, že vám říkám pravdu? Ti lidé si vás horlivě všímají, ale nemají dobré úmysly. Rádi by vás odloučili od nás, abyste se stali jejich horlivými přívrženci. Je to dobré, když si druhého někdo horlivě všímá, ovšem v dobrém a vždycky. Já jsem to dělal nejenom na tu chvíli, dokud jsem byl u vás. Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. A přál bych si, abych byl nyní u vás a mohl s vámi mluvit přímo, protože si s vámi nevím rady.
Řekněte mi vy, kteří chcete žít pod Zákonem: Neslyšíte, co Zákon říká? Stojí přece v Písmu: ‚Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné.‘ Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení. To v sobě tají ještě něco jiného: Ty dvě ženy představují dvě úmluvy; první z hory Sinaje – ta rodí k otroctví: to je Hagar. Hagar znamená horu Sinaj, která je v Arábii. To se dobře hodí na nynější Jeruzalém, protože ten se svými dětmi žije v otroctví. Jeruzalém, pocházející shora, je však svobodný – a to je naše matka. Je totiž psáno:
„Raduj se neplodná, kterás nerodila,
v jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti.
Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná,
více než ta, která má muže.“
A vy, bratři, jste jako Izák děti zaslíbení. Ale jako tehdy ten narozený způsobem přirozeným pronásledoval narozeného způsobem nadpřirozeným, tak je tomu i teď. Co však říká Písmo? „Vyžeň otrokyni i jejího syna; nebude přece dědit syn otrokyně se synem manželky svobodné!“ Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné.
RESPONSORIUM
Srov. Gal 4,28.31; 5,1; 2 Kor 3,17
Jsme jako Izák děti zaslíbení. Proto nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné. * To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus.
Pán je duch, a kde je duch Páně, tam je svoboda. * To je ta svoboda.
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Knížky o počátcích Kazatelského řádu“ blahoslaveného Jordána Saského
(MOPH, 16, Libellus de Principiis, str. 56-58.63-64)
Zdálo se, že povstal nový Eliáš
Léta Páně 1218, když dlel mistr Dominik v Římě, přišel tam mistr Reginald, děkan kapituly od svatého Aniána v Orleansu. Chtěl se z Říma plavit po moři. Byl to velmi slavný muž, proslulý učeností a velice vážený. Přednášel pět let církevní právo na pařížské univerzitě. Když tedy přišel do Říma, těžce onemocněl. Mistr Dominik ho několikrát přišel navštívit. Vybízel ho, aby vzal na sebe Kristovu chudobu a společný život v jeho řádě. Získal ho k tomu, že svobodně a plně souhlasil se vstupem do tohoto řádu a zavázal se k tomu i slibem.
Reginald se tedy zotavil ze své vážné a téměř beznadějně nebezpečné choroby. Byl to jistě zázrak Boží moci. Neboť v palčivé horečce přišla k němu ve viditelné podobě Královna nebes, Matka milosrdenství Panna Maria, a potřela mu oči, nos, uši, ústa, bedra, ruce a nohy jakousi léčivou mastí, kterou si přinesla s sebou. Takto k němu mluvila: „Mažu ti svatým olejem nohy k hlásání evangelia pokoje.“ Mimo to mu také ukázala celý hábit tohoto řádu. Ihned byl uzdraven a tak okřál na celém těle, že lékaři, kteří se skoro vzdávali naděje na jeho uzdravení, užasli, když se přesvědčili, že je zdráv.
O tomto neobyčejném zázraku vyprávěl později mistr Dominik veřejně mnoha bratřím, kteří dosud žijí. Já sám jsem byl při tom, když o něm v Paříži mluvil ve veřejné promluvě k četným bratřím.
Když tedy mistr Reginald znovu nabyl zdraví, dal se hned horlivě a celou svou bytostí do kázání. Měl ohnivou a mocnou výmluvnost. Celá Boloňa byla tenkrát ve varu, protože se zdálo, že povstal nový Eliáš. V té době přijal v Boloni do řádu mnoho bratří. Rovněž počet žáků začal vzrůstat a velmi mnoho se jich k nim přidalo.
Potom přišel bratr Reginald svaté paměti do Paříže a s neúnavným žárem ducha hlásal slovem i skutkem Ježíše Krista ukřižovaného. Ale Bůh jej rychle odvolal z této země. Reginald „se brzy zdokonalil a naplnil časy mnohé“.
Bratr Matouš, který ho znal ve světě ještě jako slavného a vybraně žijícího muže, ptal se ho několikrát takřka s obdivem: „Nemrzí vás, mistře, že jste oblékl tenhle hábit?“ On však se sklopenýma očima odpověděl: „Myslím, že jsem v tomto řádě nezískal žádnou zásluhu, protože jsem v něm vždycky měl příliš velké zalíbení.“
RESPONSORIUM
Ef 4,1.3-4
Povzbuzuji vás tedy já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali, * horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.
Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. * Horlivě.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys způsobil, že blahoslavený kněz Reginald za pomoci Matky milosrdenství nastoupil cestu evangelijní chudoby a přivedl na ni i mnoho jiných; na jeho přímluvu nasměruj i naše kroky podle své vůle, abychom se širokým srdcem běželi po cestě tvých přikázání. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky