Blahořečen budiž Pán, má skála! †

On mé ruce učí bojovat, *

moje prsty zdatně si vést v bitvě.

Je mi slitováním, je mi hradem, *

útočištěm mým a zachráncem,

štítem, na který je spolehnutí. *

Národy mé vládě podrobil.

Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *

co syn lidský, že ho v mysli máš?

Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *

jeho dny jak stín, jenž přeletí.

Pane, skloň svá nebesa a sestup, *

hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.

Metej blesky své a rozežeň je, *

šípy své, ať padnou ve zmatek!

Napřáhni svou ruku z vysokosti, †

vytrhni mě ze záplavy vod, *

vysvoboď mě z rukou cizáků,

kteří ústy lživě promlouvají, *

křivá je i jejich pravice! △

Bože, chci ti novou píseň zpívat, *

na desítistrunnou harfu hrát.

Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *

spasil svého sluhu Davida.

Zachraň mě před zkázonosným mečem, *

vysvoboď mě z rukou cizáků,

kteří ústy lživě promlouvají, *

křivá je i jejich pravice.

Naši synové jak sazenice *

ať se na záhoně rozrostou,

naše dcery jako rožní sloupy *

vytesané jako pro palác!

Naše stodoly ať oplývají *

vším, co k jídlu mohou poskytnout,

stáda ať nám v tisících se množí, *

v desetitisících na lukách!

Naše krávy ať jsou těžké tukem, †

nezmetají ani nehynou! *

V našich ulicích ať nezní pláč!

Šťastný národ, jemuž se tak daří! *

Šťastný národ, jemuž Pán je Bůh! △

Zj 11, 17-18; 12, 10b-12a

Díky ti vzdáváme, *

Pane, Bože vševládný,

neboť ty jsi, tys byl a přijdeš, *

a vzal jsi do ruky svou svrchovanou moc a ujal ses vlády.

Národy se rozzuřily, *

ale přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé,

čas odměny tvým služebníkům, prorokům a svatým, *

a těm, kdo ctí tvé jméno, malým i velkým.

Nyní nadešla spása a moc i království našeho Boha *

a vláda jeho Pomazaného,

neboť byl svržen žalobník našich bratří, *

který na ně žaloval před Boží tváří ve dne v noci.

Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví *

a slovem svého svědectví,

a svůj život nemilovali tolik, *

že by se zalekli smrti.

Proto se radujte, nebesa *

a kdo v nich přebýváte! △