Dobré je oslavovat Pána, *

opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,

zrána tvou milosrdnost hlásat, *

za noci potom tvoji věrnost

s desítistrunnou harfou, s lyrou *

a s chvalozpěvy při citeře.

Blažíš mě, Pane, svými skutky, *

já plesám nad dílem tvých rukou.

Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *

jak myšlenky tvé přehluboké!

Nerozumný to nepochopí, *

bláhový pro to nemá smysl.

Ať jako plevel bují hříšní, *

ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,

to všechno jim je k věčné zkáze: *

ty však jsi navždy svrchovaný!

Neboť hle, tvoji nepřátelé, †

tví nepřátelé, Pane, zhynou, *

bezbožní budou rozprášeni.

Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *

olejem čerstvým pomazals mě.

Zvysoka shlížím na odpůrce, *

naslouchám řečem pomlouvačů.

Jak palma vzkvete spravedlivý, *

vzroste jak libanonský cedr.

Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *

pokvetou na nádvořích Božích.

Ponesou ovoce i v stáří, *

zůstanou šťavnatí a svěží

a budou svědčit: Pán je věrný, *

je skála má, je právo samo! △

Dt 32, 1-12

Poslyšte, nebesa, co chci říci, *

země, naslouchej slovům mých úst.

Ať má nauka padá jak déšť, *

má slova ať kanou jak rosa,

jak lijavec na zeleň, *

jak vláha na trávu;

jméno Páně chci vzývat, *

vzdejte čest našemu Bohu!

Boží díla jsou dokonalá, *

a všechny jeho cesty spravedlivé.

Bůh je věrný, není v něm klamu, *

je spravedlivý a přímý.

Ti, kdo proti němu hřešili, nejsou jeho syny, *

je to pokolení zlé a zvrácené.

Takhle se Pánu odvděčuješ, *

lide pošetilý a nerozumný?

Což on není tvůj Otec, *

který tě učinil, stvořil a vyvolil?

Jen vzpomeň na dávné dny, *

jen pomysli na jednotlivá pokolení!

Ptej se svého otce, a on ti poví, *

ptej se svých starců, a oni ti řeknou:

Když Nejvyšší rozděloval národy, *

když odděloval syny Adamovy,

stanovil hranice národů *

podle počtu synů praotce Izraele;

údělem Páně je jeho lid, *

Jákob je jeho dědičným podílem.

Nalezl ho na poušti, *

na místě hrůzy a v stepní pustině,

zahrnul ho přízní a odchoval, *

opatroval jak zřítelnici svého oka.

Jak orel volá k letu svá mláďata *

a nad nimi poletuje,

tak nad ním široce rozepjal křídla *

a nosil ho na svých perutích.

Pán sám ho vedl *

a nebyl s ním žádný cizí bůh. △

Pane, náš vladaři, †

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *

velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi!

Navzdory odpůrcům †

už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *

že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu.

Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *

anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:

co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *

Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš!

Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *

ověnčil jsi ho slávou a ctí;

jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *

všechno mu k nohám položil:

ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †

na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *

co jen se hemží stezkami vod.

Pane, náš vladaři, *

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno. △