Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Věčného božství oslnivý jase,
Kriste, všech Světlo, živote nám daný,
jdeš na svět léčit nemocné a k spáse
otevřít brány.
Andělské sbory zemi písně pějí
o novém věku a v nich Otci tvému
vzdávají chválu i díky a přejí
mír lidstvu všemu.
Ležíš tu, dítě, všeho světa Vládce,
synáčku Panny přesvaté a čisté,
vládu nad světem jen díky své lásce
získáváš, Kriste.
Chtěje nám za vlast nebe nabídnouti,
jedním z nás stal ses, zrozen jako robě;
srdce nám proměň a je lásky pouty
přitáhni k sobě.
Tobě i Otci, Duchu lásky věčné
s anděly pějem radostnými hlasy.
Kéž smíme zpívat Bohu chvály vděčné
po všechny časy. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.
Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
oděný krásou a vznešeností, *
jako pláštěm světlem se halíš.
Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
síně své zbudovals nad vodami,
z letících mračen si povoz činíš, *
na křídlech větru se k zemi snášíš,
vichry si bereš za svoje posly, *
plameny za své služebníky.
V základech mocných jsi upevnil zemi, *
takže až do věků nezakolísá.
Pramoře jako rouchem ji krylo, *
vody stály až nad horami.
Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
prchaly před hlasem tvého hromu.
Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
na místa, která ty jsi jim určil.
Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
aby zas nemohly zaplavit zemi.
Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
v údolích mezi horami plynout.
Všechnu zvěř polní napájejí, *
divocí osli hasí v nich žízeň.
Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
větvovím stromů zní jeho zpěv. △
Ant. Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.
Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.
Z oblačných sídel napájíš hory, *
vláhu z tvých komor zem dosyta pije.
Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
rostlinám, které jsou k užitku lidem;
vydáváš pro ně ze země chléb, *
který dodává člověku síly,
víno, jež člověku potěší srdce, *
že se mu tvář jak olejem svítí.
Dosyta pije i stromoví Páně, *
libánské cedry, jež sázel on sám.
V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
v cypřiších domov si udělal čáp.
Horské štíty kamzíkům patří, *
ve skalách jezevci našli si skryt.
Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
slunce pak ví, kdy zapadat má.
Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
začne v ní obcházet divoká zvěř.
Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
od Boha čekají pokrm svůj.
Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
ulehnou do svých doupat a nor.
Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
aby v ní setrval po celý den. △
Ant. Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.
Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.
Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
plna je tvého tvorstva zem.
Tam moře mocné a velké a širé, †
v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
havěti drobné i velikých stvůr.
Lodi jím plují, i leviatan, *
stvořils jej, aby si ve vlnách hrál.
Na tebe čeká všechno a všichni, *
že jim dáš obživu v pravý čas.
A ty ji dáváš a oni si berou, *
dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.
Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
když jim odejmeš dech, oni hynou, *
opět se vracejí ve svůj prach.
Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
tak zemi obnovuješ tvář.
Ať trvá na věky sláva Páně, *
ať se Pán raduje ze svých děl!
Země se zachví, když pohlédne na ni, *
kouří se z hor, když jen se jich tkne.
Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
Bohu chci hráti, co budu živ.
Kéž se mu zalíbí moje písně! *
Já se chci v Pánu radovat!
Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
Dobrořeč Pánu, duše má! △
Ant. Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.
V něm byl život.
A ten život byl světlem lidí.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
3,17 – 4,1
Život v křesťanské rodině
Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu. Otroci, poslouchejte ve všem svoje pozemské pány. Ne abyste sloužili jenom naoko, a tak se chtěli dělat pěknými v lidských očích, ale s upřímným srdcem, z bázně před Pánem. Cokoli děláte, dělejte z duše jako pro Pána, a ne pro lidi. Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví – život věčný. Služte Kristu Pánu! Kdo totiž spáchal křivdu, sklidí to, čím ukřivdil; u Boha není stranictví.
Vy páni, dávejte otrokům, co se sluší a patří. Víte přece, že i vy máte Pána v nebi.
RESPONSORIUM
Kol 3,17
Cokoli mluvíte nebo konáte, * všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.
Skrze něho děkujte Bohu Otci. * Všecko.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Pět set kapitol“ od svatého opata Maxima Vyznavače
(Centuria 1,8-13: PG 90,1182-1186)
Tajemství stále nové
Jen jednou se z milostivé dobroty Boží a jeho lásky k lidem narodilo Boží Slovo tělesně; neustále se však touží narodit duchovně v těch, kdo chtějí. Stává se dítětem, to jest přizpůsobuje se našim schopnostem, a zjevuje se nám podle toho, do jaké míry jsme s to je přijmout. Ne že by chtělo z nějaké nepřízně nebo nelásky skrývat svoji nezměrnou velikost, ale jako by měřilo a vážilo schopnost těch, kteří touží je spatřit. Pro velikou vznešenost tohoto tajemství zůstává však přesto pro všechny neproniknutelné.
Proto svatý apoštol při úvaze o síle tajemství moudře říká: Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky. On věděl, že toto tajemství je stále nové a nikdy nezestárne tím, že by je rozum pochopil.
Rodí se Kristus Bůh, přijímá tělo obdařené rozumnou duší, a tak se stává člověkem. On, který dal věcem vzniknout z ničeho. Na východě zazáří hvězda viditelná i ve dne a vede mudrce na místo, kde se Slovo stalo tělem. Tak Slovo ukazuje, že to, co je obsaženo v Zákoně a Prorocích, tajemně převyšuje smyslové poznání a přivádí pohany k největšímu světlu poznání.
Slova Zákona a Proroků totiž, jsou-li zbožně chápána, jako hvězda s jistotou přivádějí k poznání vtěleného Slova ty, kdo jsou z Boží vůle povoláni mocí milosti.
Proto se Bůh stává dokonalým člověkem, aniž mění něco na přirozenosti, jen s jedinou výjimkou hříchu který ostatně k přirozenosti člověka nepatřil, aby nabídkou těla jako návnady roznítil nenasytného draka, který už rozevírá tlamu, aby tělo pohltil. Tomu se ovšem mělo stát jedem, neboť božská moc v něm ukrytá znamená pro draka naprostou záhubu; na druhé straně lidské přirozenosti se mělo totéž tělo stát lékem, neboť táž božská moc jí navrací původní milost.
Proto jako onen drak, když vychrlil jed své zloby na strom poznání, zničil přirozenost člověka, jenž ze stromu ochutnal, tak byl sám, když pojal úmysl pozřít tělo Páně, božskou mocí v něm ukrytou uvržen do záhuby.
Velké tajemství Božího vtělení zůstává stále tajemstvím. Vždyť jakým způsobem je Slovo svou osobou bytostně přítomno v těle, když přece toutéž osobou celé bytostně přebývá u Otce? Jak je možné, že totéž Slovo je celé svou přirozeností Bohem, a zároveň se i podle přirozenosti stalo celé člověkem? Přitom se naprosto nijak nezříká žádné z obou přirozeností: ani božské, podle níž je Bohem, ani naší, podle níž se stalo člověkem.
Tato tajemství chápe pouze víra. Ona je základnou pro ty skutečnosti, jež přesahují schopnosti a možnosti rozumu.
RESPONSORIUM
Jan 1,14.1
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi: * Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh: * Viděli.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí věčný Bože, ty osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří; ukaž své světlo všem národům a celý svět naplň svou slávou. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky