Narodil se ve Verdelha [Verdela] u Lisabonu 3. května 1514. Jeho rodiče jej vychovávali pro světskou kariéru a těžko se smiřovali s jeho rozhodnutím pro řeholní život. Vystudoval v Lisabonu a pak dvacet let vyučoval filosofii a teologii na různých řádových studiích. Byl převorem v různých klášterech. Ve Vianě do Castelo založil v roce 1551 klášter dominikánů. V roce 1558 byl jmenován arcibiskupem v Braze a primasem Portugalska. Zúčastnil se posledních devíti zasedání Tridentského koncilu, kde se jednalo o povinnostech biskupů a reformě kléru. Pak svolal do Bragy provinční synodu, která měla projednat zavedení církevní kázně podle zásad Tridentského koncilu. Založil první kněžský seminář v Portugalsku, nemocnice a hospice pro chudé. V době moru a hladu prokázal heroickou blíženskou lásku. 20. února 1582 rezignoval na biskupský stolec a odešel jako prostý řeholník do kláštera ve Vianě, kde 16. července 1590 zemřel. Beatifikoval jej 4. listopadu 2001 sv. Jan Pavel II.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever.
Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami.
Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali, a nikdo nepomohl.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky!
V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen:
tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost.
Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Královské
2,1-15
Eliáš odnesen do nebe
Když Hospodin chtěl odnést Eliáše ve vichřici do nebe, šel Eliáš a Elizeus z Gilgalu. Eliáš řekl Elizeovi: „Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bételu.“ Elizeus mu odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“
I sestoupili do Bételu. Proročtí žáci, kteří byli v Bételu, vyšli k Elizeovi a otázali se ho: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ A Eliáš mu řekl: „Elizee, zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá do Jericha.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I přišli do Jericha.
Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elizeovi a řekli mu: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ Eliáš řekl Elizeovi: „Zůstaň, prosím, zde, neboť Hospodin mě posílá k Jordánu.“ Elizeus odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a jakože jsi živ ty, neopustím tě!“ Šli tedy oba. Šlo také padesát z prorockých učedníků a stanuli daleko stranou, zatímco se ti dva zastavili u Jordánu. Eliáš vzal svůj plášť, svinul ho a udeřil jím o vodu, takže se rozdělila na dvě strany a oba přešli suchou nohou.
Když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: „Žádej, co bych ti měl udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elizeus odpověděl: „Prosím, ať jsou na mně dvě třetiny tvého ducha!“ Eliáš řekl: „Těžkou věc žádáš. Uvidíš-li mě, až budu od tebe vzat, stane se ti tak, neuvidíš-li, nestane se.“ Když tak spolu šli a mluvili, hle – ohnivý vůz s ohnivými koňmi oddělil je od sebe a Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe.
Elizeus to viděl a zvolal: „Otče můj, otče můj, který řídíš válečný vůz Izraele!“ Když už ho neviděl, chopil se svých šatů a roztrhl je na dva kusy. Zdvihl Eliášův plášť, který z něho spadl, obrátil se a stanul na břehu Jordánu. Vzal Eliášův pláš, který z něho spadl, udeřil jím o vodu a pravil: „Kde je Hospodin, Bůh Eliášův?“ Když udeřil o vodu, ta se rozdělila na dvě strany a Elizeus přešel.
Viděli to proročtí žáci z Jericha, kteří byli naproti, a řekli: „Na Elizeovi spočinul duch Eliášův.“ Šli mu vstříc a poklonili se mu až k zemi.
RESPONSORIUM
Mal 3,23-24; Lk 1,15.17
Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den. * Obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům.
Jan bude veliký před Pánem a půjde před ním v duchu a moci Eliášově. * Obrátí srdce otců k synům, a srdce synů k otcům.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe
(Sermo 1,2-3: CCL 91 A,889-890)
Správce věrný a prozíravý
Když chtěl Pán ukázat zvláštnost poslání služebníků, které postavil do čela svému lidu, pravil: Kdopak je věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl pšenice? Blaze tomu služebníkovi, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá!
Kdo je, bratři, ten pán? Nepochybně Kristus, ten, který řekl svým učedníkům: Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem.
A kdopak je to služebnictvo, velká rodina tohoto pána? Tvoří ji přirozeně ti, které sám Pán vykoupil z rukou nepřítele a učinil svým vlastnictvím. Touto velkou, Bohu zasvěcenou rodinou je obecná církev; dík své nevyčerpatelné plodnosti se šíří po celém světě a smí se honosit, že je vykoupena drahocennou krví svého Pána. Syn člověka přece nepřišel, aby si nechal sloužit – jak sám říká – ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za všechny.
Vždyť on je také dobrý pastýř, který dal život za své ovce. Takže stádo dobrého pastýře je velká rodina Vykupitelova.
A kdo je ten správce, co má být věrný a zároveň rozvážný? To ať nám dosvědčí apoštol Pavel. Když mluví o sobě a o svých druzích, prohlašuje: Ať se každý na nás dívá jako na služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. A když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí.
Aby si snad někdo z nás nemyslel, že těmi správci se stali jenom apoštolové, a proto se nijak nestaral o službu v duchovním boji a místo toho, jako líný služebník, bez věrnosti a prozíravosti jen pospával, zase říká svatý apoštol, aby ukázal, že správci jsou také biskupové: Církevní představený je Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný.
Jsme tedy hospodářovi služebníci, jsme správci našeho Pána a dostali jsme dávku pšenice, ze které vám máme rozdělovat.
A jestliže se ptáme, co ta míra pšenice obnáší, ukáže nám to opět svatý apoštol Pavel. Ten totiž říká: Podle toho, v jaké míře udělil Bůh každému víru.
Takže to, co Kristus nazývá mírou pšenice, označuje Pavel za míru víry, abychom poznali, že duchovní pšenicí není nic jiného než vznešené tajemství křesťanské víry. Ve jménu Páně vám z této míry pšenice rozdáváme, kdykoli osvíceni darem milosti Svatého Ducha s vámi probíráme pravidla pravé víry. A z téže míry pšenice dostáváte od Pánových správců, když denně nasloucháte slovu pravdy z úst Božích služebníků.
RESPONSORIUM
Mt 25,21.20
Služebníku dobrý a věrný, málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. * Pojď se radovat se svým pánem.
Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal. * Pojď se radovat se svým pánem.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, zachovej svou církev v apoštolské lásce blahoslaveného biskupa Bartoloměje, a jako on vynikal horlivostí v péči o duše, tak i nás na jeho přímluvu naplň vroucí láskou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky