Z první knihy Kronik

22,5-19

David připravuje stavbu chrámu

David řekl: „Můj syn Šalomoun je ještě mladíček útlého věku. Má-li vybudovat Hospodinův dům do mohutné výše, aby proslul nádherou po všech zemích, musím pro to konat přípravy.“ Proto David ještě před svou smrtí vykonal mnoho příprav.

Pak zavolal svého syna Šalomouna a přikázal mu, aby Hospodinu, Bohu Izraele, vybudoval dům. David Šalomounovi řekl: „Můj synu, já sám jsem měl v úmyslu vybudovat dům pro jméno Hospodina, svého Boha. Uslyšel jsem však slovo Hospodinovo: ‚Prolil jsi mnoho krve, vedl jsi velké války. Nebudeš budovat dům pro mé jméno, protože jsi na zemi přede mnou prolil mnoho krve. Hle, narodí se ti syn. Ten bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinout ode všech jeho okolních nepřátel. Vždyť jeho jméno bude Šalomoun (to je Pokojný). Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj a mír. On vybuduje dům pro mé jméno. On se stane mým synem a já mu budu Otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky.‘

Nuže, můj synu, nechť je s tebou Hospodin. Se zdarem vybuduješ dům Hospodina, svého Boha, jak to o tobě vyřkl. Kéž ti Hospodin dá prozíravost a rozumnost, až tě ustanoví nad Izraelem, abys dbal na zákon Hospodina, svého Boha. Jen tehdy budeš mít zdar, budeš-li bedlivě plnit zákony a ustanovení, která Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izraele. Buď rozhodný a udatný! Neboj se a neděs! Hle, i ve svém trápení jsem pro Hospodinův dům připravil sto tisíc talentů zlata, milión talentů stříbra, mědi a železa tolik, že se ani nedá zvážit. Připravil jsem též dřevo a kámen. A ty k tomu ještě přidáš. S tebou bude při díle mnoho dělníků, lamačů, kameníků a tesařů, každý, kdo je dovedný v nějakém díle. Zlata, stříbra, mědi a železa je bezpočet. Dej se do práce a nechť je s tebou Hospodin!“

David přikázal všem izraelským předákům, aby jeho synu Šalomounovi byli nápomocni: „Což není Hospodin, váš Bůh, s vámi? Dal vám odpočinout ode všech okolních nepřátel. Vydal mi do rukou obyvatele země. Země je podmaněna Hospodinu a jeho lidu. Nyní tedy ze srdce a z duše hledejte Hospodina, svého Boha, a dejte se do budování svatyně Hospodina, Boha, abyste mohli vnést archu Hospodinovy úmluvy a posvátné Boží náčiní do domu, který bude pro Hospodinovo jméno vybudován.“

RESPONSORIUM

1 Kron 22,19; Žl 131 (132),7; Iz 56,7

Nyní tedy ze srdce a z duše hledejte Hospodina, budujte svatyni pro Hospodina, svého Boha. * Vejděme nyní v jeho příbytek, skloňme se k zemi před podnoží jeho.

Pán praví: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy. * Vejděme nyní v jeho příbytek, skloňme se k zemi před podnoží jeho.

Jedno ze dvou následujících:

Z listu svatého Františka Fernandeze de Capillas z vězení svému představenému

(Desde la cárcel a su superior. Manuscrito en el archivo de la provincia del Rosario)

Ježíš budiž vaším průvodcem, bratře. Vím dobře, že nebudete bez trápení, spíše dosud se svatou žárlivostí v této trýzni. Proto si buďte jist, že ten, kdo mě sem vydal, je náš Pán a Bůh, a že z důvodu přebývání zde nestačí k mému vyproštění odtud lidské zásahy, dokud nepřijde hodina, pro niž Pán Ježíš Kristus určil mě odtud vyprostit.

Mandarín rozkázal, aby mě uvrhli do vězeňské cely s nohama v kládě a od té chvíle píšu na ten kousek papíru, který jsem našel náhodou na tomto místě, kde vše chybí. Jsou tu jen slzy ubohých uvězněných, zmírajících hladem a zimou, a není tu nikdo, kdo by na jejich slzy dal. Nanejvýš jim dávají polévku uvařenou z rýže a já se s nimi dělím o to, co dostávám, a sloužím jim tím, co mi pošlou, a jsem z toho velmi šťastný.

Ve městě už vědí, co je naším svatým zákonem. Mnohokrát to bylo kázáno veřejně i v soukromí. Jiného dne se dostatečně prokázala pravda našeho zákona, když jsem viděl všechny trpět pro ni se stejným smýšlením a když jsem odpovídal prostřednictvím tlumočníka na vše, z čeho nás obviňují. A dobře smýšlející zůstali uspokojení z toho, že náš zákon neobsahuje takové špatnosti, takže zlovolným již nedostačují ani důvody ani autorita učenců.

Učiňte, aby se za mě všichni modlili, aby mi Bůh, náš Pán, dal statečnost, jestliže snad zeslábnu v důsledku většího trýznění, abych ho oslavil smrtí a abych ve všem byl odevzdán do vůle našeho Pána. Už znám, co to je slabost, a jindy už jsem zažil, jak jsou pravdivá slova Páně, že mi ve slabostech udělí jinou než přirozenou sílu a že si nebude všímat těla, ale že na ně bude pohlížet, jako by mi nepatřilo, a že mi takto nedá nic, co by mě usoužilo, jak to chce tyran, až dokud mi nevezme život. Všichni dobře zpozorovali, že nelpím na životě, a mandarín mi sdělil, že mě chtějí popravit, aby mě zkoušel. Odpověděl jsem mu, ať udělá, co chce, že je mi jedno, zda zemřu nyní, nebo někdy jindy.

Starost o bratry ať vás nesvede, abyste dali tomu mandarínovi peníze na moje výkupné. Pán nám neposlal peníze na to, abychom je dali tyranu, ani jsem nečetl, že by během minulých pronásledování vysvobozovali služebníky Páně ze smrti penězi – tím spíše již předem – a že by to, co je pro chudé, dali tyranovi. Vždyť posvátní služebníci se obvykle uchylovali k svému Bohu, aby je vysvobodil, a pokud to bylo třeba, Pán je vysvobodil, tak jak vysvobodil Petra a další. Jasně jsem pochopil, že Pán mě sem vsadil, a že mě odtud vyprostí, pokud jsem hoden být křesťanům k nějakému prospěchu, a pokud ne, vezme mě s sebou, aby přestala má vidění.

RESPONSORIUM

Srov. Mt 10,18-20; Řím 8,38-39

Duch svatý vložil do jeho úst slova moudrosti na obranu víry před soudci. * Zasloužil si korunu vítězství.

Ani vězení, ani muka, ani sama smrt ho nemohly odloučit od Boží lásky. * Zasloužil si korunu vítězství.

Nebo:

Z homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci čínských mučedníků

(Osservatore Romano, 2.-3. října 2000)

Darováním svého života zvěstovali spásonosné slovo

Tvé slovo je pravda, posvěť nás v lásce. Tato prosba, ozvěna modlitby, jíž se Kristus obrací k Otci po Poslední večeři, jako by vystupovala ze zástupu svatých a blahoslavených, které pokolení za pokolením vzbuzuje Duch Boží ve své církvi.

Dnes, dva tisíce let od počátku naší spásy, si přivlastňujeme tato slova, když máme před očima příklad svatosti Augustina Žao Ronga a 119 druhů, čínských mučedníků. Bůh Otec je posvětil svou láskou a vyslyšel tím přání svého Syna, který rozepjal ruce na kříži, svou smrtí na kříži zničil smrt a zvěstoval slávu zmrtvýchvstání, aby si získal svatý lid.

Zákon Páně působí radost. Tato slova responsoriálního žalmu odpovídají zkušenosti Augustina Žao Ronga a 119 druhů, mučedníků. Vydaná svědectví, která je s námi spojila, nám v jejich duchu dávají zahlédnout stopy hluboké vyrovnanosti a radosti.

Církev děkuje svému Pánu, že jí žehná a zavlažuje světlem a leskem svatosti těchto synů a dcer Číny. Prozřetelnost nám dopřává pokračovat v díkůvzdání Bohu za to, že dává církvi stále nové příklady evangelijního života a hrdinského svědectví. Mladá dívka Anna Wang ve věku 14 let odolává výhrůžkám kata, který ji vyzývá k odpadu od víry, a během přípravy na popravu stětím prohlašuje se zářící tváří: „Brána nebe je otevřena všem“ a pak třikrát zašeptá „Ježíši!“ A osmnáctiletý Či Žuzi neohroženě provolává těm, kdo mu právě uťali pravou ruku a chtějí mu stáhnout zaživa kůži: „Každý kousek mého těla a každá kapka mé krve vám budou znovu ukazovat, že jsem křesťan.“

Podobné přesvědčení a radost dosvědčilo dalších 85 Číňanů, mužů i žen různého věku a postavení – kněží, řeholnice i laici – když stvrdili svou nepomíjivou věrnost Kristu a církvi darem svého života. To se stalo během různých staletí v komplikovaných a obtížných obdobích čínských dějin. Církev chce touto kanonizací poukázat na hrdinskou věrnost těchto čínských synů a dcer, kteří se nenechali zastrašit hrozbou krutého pronásledování. Církev chce uznat, že tito mučedníci jsou nám všem příkladem odvahy a důslednosti i chloubou vznešeného čínského lidu, a je si vědoma, že v mučednících má nejen příklady k následování, ale také přímluvce u Otce. Potřebujeme totiž jejich pomoc, protože jsme voláni v každodenním životě ke stejné oddanosti a věrnosti, které ve své době ukázali mučedníci.

V tomto zástupu mučedníků září také 33 misionářů a misionářek, kteří opustili svou vlast a snažili se sžít s čínskou realitou, jejíž charakteristické rysy s láskou přijímali v touze hlásat Krista a sloužit tamějšímu lidu. Tam se též nacházejí jejich hroby, což naznačuje jejich definitivní příslušnost k Číně, kterou navzdory svým lidským omezením upřímně milovali a pro niž strávili všechny své síly. „My jsme nikdy neudělali nikomu nic zlého, naopak jsme mnohým učinili mnoho dobrého,“ odpověděl biskup Francesco [Frančesko] Fogolla gubernátorovi, který se ho chystal udeřit svým mečem.

Dnes na ně pohlížíme v jejich slávě a vzdáváme díky Bohu, který používá ubohé nástroje pro své velkolepé dílo spásy. Oni zvěstovali také darem svého života spásonosné Slovo a dali mnohé popudy pro rozvíjení lidské důstojnosti.

RESPONSORIUM

2 Kor 4,11.16.17; Řím 8,18

Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, ale neklesáme na mysli, neboť nynější lehké břemeno utrpení * zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.

Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. * Zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.