Narodil se kolem roku 952 v Ravenně jako syn místního šlechtice. Stal se benediktinem (972), ale brzy začal vést poustevnický život (975). Dlouhá léta cestoval, hledal samotu a snažil se spojit benediktinskou řeholi se způsobem života staroegyptských poustevníků. Zakládal malé mnišské komunity, mezi nimi též v Camaldoli ve střední Itálii (1012), kde později vznikl řád kamaldulských mnichů poustevníků. Zemřel 19. VI. 1027 ve své poustevně ve Val di Castro poblíž Ravenny. V roce 1032 byl prohlášen za svatého.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.
Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.
Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.
K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.
A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Pojď mě zachránit, Bože, *
voda až k hrdlu mi sahá,
bořím se v hlubokém bahně, *
jako by bezedné bylo,
padl jsem do hlubin vodních, *
proud mě strhuje s sebou.
Jsem už vysílen křikem, *
hrdlo mám ochraptělé,
oči mi hleděním slábnou, *
jak čekám na svého Boha.
Víc, než mám na hlavě vlasů, *
je těch, kdo mají mě v zášti,
silnější nežli mé kosti †
jsou, kdo mě stíhají křivě. *
Vrátit mám to, co jsem nevzal!
Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
prohřešky moje nejsou ti tajny.
Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
ať kvůli mně se nedočká hanby, *
kdo hledá Boha Izraele!
Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
pohana ulpěla na mé tváři.
Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
synům mé matky jsem jako cizí.
Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
Sebe jsem týral mnohými posty, *
ale i to mi jen k potupě bylo.
V pytli jsem chodil za pokání, *
za to jsem jim byl leda pro smích.
Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
opilci zpívají posměšky o mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Já však se modlím k tobě, Pane! *
Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
jak jenom ty se smilovat umíš, *
jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
aby mě proud už nestrhoval, †
aby mě hloubka nepohltila, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
shlédni ke mně v svém milosrdenství!
Neukrývej se před služebníkem, *
vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě!
Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
Ty přece znáš mé ponížení, *
před tebou stojí mí protivníci.
Zahanbení mi zlomilo srdce, *
potupa má je nezhojitelná;
doufal jsem v soucit, ale marně, *
v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
Žluč mi kapali do mého jídla, *
v žízni mě octem napájeli.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Ant. 3 Hledejte Pána, a budete žít.
Já však jsem ubožák v bídě, *
chraň mě svou pomocí, Bože!
Chci jménu Božímu zpívat, *
vděčně je chválit a slavit.
To bude milejší Pánu, *
nad žertvu rohatých býků.
Těšte se, pokorní, z toho: *
Kdo hledá Boha, ten sílí!
Neboť Pán ubohé slyší, *
nezhrdne zajatci svými.
Chval ho nebe i země, *
moře a vše, co v něm žije!
Neboť Bůh zachová Sión, †
zbuduje judská města; *
budou v nich žít a sídlit
potomci těch, kdo mu slouží; †
kdo jeho jméno ctí s láskou, *
najdou v nich navždy svůj domov.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hledejte Pána, a budete žít.
Pán nás naučí svým cestám.
A budeme chodit po jeho stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Soudců
13,1-25
Narození Samsonovo
Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na čtyřicet let do rukou Filišťanů.
V těch dnech žil jeden muž ze Soreje, z kmene Danova, jmenoval se Manoach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. Té ženě se zjevil Hospodinův anděl a řekl jí: „Hle, ty jsi neplodná a nerodíš; počneš však a porodíš syna. Ale chraň se pít víno nebo jiný opojný nápoj a jíst něco obřadně nečistého. Neboť hle – počneš a porodíš syna. Nůžky se nedotknou jeho hlavy, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu. On začne vysvobozovat Izraele z moci Filišťanů.“
Žena to šla říci svému muži: „Přišel ke mně Boží muž, vzhledem se podobal Božímu andělu, byl velmi úctyhodný. Neptala jsem se ho, odkud je, a ani on mi neřekl své jméno. Pravil mi: ‚Hle, počneš a porodíš syna, ale nesmíš pít víno ani jiný opojný nápoj a nejez nic obřadně nečistého, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu až do dne své smrti.‘“ Manoach prosil Hospodina: „Prosím, Pane, nechť k nám znovu přijde tebou poslaný Boží anděl a poučí nás, co máme dělat s chlapcem, který se má narodit.“
Bůh Manoacha vyslyšel a Boží anděl přišel znovu k té ženě, právě když seděla na poli a její muž Manoach nebyl s ní. Žena rychle běžela povědět o tom svému muži. Řekla mu: „Ukázal se mi ten muž, který ke mně onehdy přišel.“ Manoach šel hned za svou ženou, přišel k tomuto muži a otázal se ho; „Jsi ty ten muž, který mluvil k této ženě?“ On odpověděl: „Jsem.“ Manoach řekl: „Nuže, až se splní tvá slova, na co je nutno u toho chlapce dbát a co s ním máme činit?“ Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „Ať se žena varuje všeho, o čem jsem jí řekl. Ať neokusí ničeho, co pochází z vinné révy. Nesmí pít víno ani opojný nápoj ani jíst něco nečistého. Ať bedlivě dbá na všechno, co jsem jí přikázal.“
Manoach řekl Hospodinovu andělu: „Dovol, abychom tě zdrželi a připravili ti kůzle.“ Ale Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „I kdybys mě zdržel, nejedl bych z tvého pokrmu. Chceš-li však připravit zápalnou oběť, obětuj ji Hospodinu.“ Manoach totiž nevěděl, že je to anděl Hospodinův. Manoach se ještě Hospodinova anděla zeptal: „Jaké je tvé jméno? Rádi bychom tě poctili, až se splní tvá slova.“ Ale Hospodinův anděl mu odvětil; „Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné.“ Manoach vzal tedy kůzle a oběť přídavnou a obětoval na té skále Hospodinu; a ten před Manoachem a jeho ženou učinil podivuhodnou věc:
Když totiž vystupoval plamen z oltáře k nebi, vystoupil v plameni z oltáře i Hospodinův anděl. Jak to uviděli Manoach a jeho žena, padli tváří k zemi. Potom se už Hospodinův anděl Manoachovi a jeho ženě neukázal. Tehdy Manoach poznal, že to byl anděl Hospodinův, a řekl své ženě: „Určitě zemřeme, neboť jsme viděli Boha.“ Jeho žena mu však odpověděla: „Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtit, nepřijal by od nás oběť zápalnou ani přídavnou, nebyl by nám toto všechno ukázal, ani by nám teď neoznámil něco takového.“
Žena pak porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal a duch Hospodinův ho začal povzbuzovat v Danovském táboře mezi Soreou a Eštaolem.
RESPONSORIUM
Lk 1,13.15; Sd 13,3.5
Anděl řekl Zachariášovi: Tvoje žena ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Víno ani jiný opojný nápoj nebude pít a bude plný Ducha Svatého už od mateřského lůna. * Bude totiž zasvěcený Bohu.
Hospodinův anděl se zjevil manželce Manoachově a řekl jí: Počneš a porodíš syna. Nůžky se nedotknou jeho hlavy. * Bude totiž zasvěcený Bohu.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze „Života svatého Romualda“ od svatého Petra Damianiho
(Cap. 31 et 69: PL 144,982-983.1005-1006)
Sebe se zřekl a následoval Krista
Romuald přebýval tři roky na území Parenza. První rok zřídil klášter a s bratřími v něm ustanovil opata, další dva roky žil jako poustevník. Tehdy ho povznesla Boží dobrota na vrchol veliké dokonalosti, takže veden Duchem Svatým viděl předem některé budoucí události a svým rozumem pronikl mnoho skrytých tajemství Starého i Nového zákona.
Často byl uchvácen takovým patřením na Boha, že se takřka úplně rozplýval v slzách, planul nevypověditelným žárem božské lásky a volal: „Drahý Ježíši, sladký jako med, má nevýslovná touho, radosti svatých, líbeznosti andělů“, a tak podobně. Nejsme schopni lidskými slovy vyjádřit, co on nadšeně pronášel pod vlivem Ducha Svatého.
Všude, kde se chtěl svatý muž usídlit, udělal si v cele nejdříve modlitebnu a oltář, pak se uzavřel a nikoho nepustil dovnitř.
Když vystřídal všechna místa svého přebývání a cítil, že se už blíží jeho konec, vrátil se nakonec do kláštera, který postavil ve Val di Castro. Tam s jistotou očekával blížící se smrt. Dal postavit celu s modlitebnou, uzavřel se v ní a až do smrti zachovával mlčení.
Když tedy byla poustevna připravena a jeho mysl se zabývala tím, že by se měl již brzy uzavřít, začal tělesně víc a víc trpět a tělo se klonilo k zemi, ani ne tak nemocí, jako spíše sešlostí věkem. Jednoho dne začal ponenáhlu pozbývat tělesných sil a dostavily se obtíže, které ho velmi unavovaly. Proto když se slunce už klonilo k západu, poručil oběma bratřím, kteří byli u něho, aby vyšli ven a zavřeli za sebou dveře cely; měli se k němu vrátit ráno a zpívat u něho jitřní chvály. Vyšli neradi, byli plni obav o jeho konec, a proto nespěchali hned k odpočinku. V úzkosti, že může nastat mistrova smrt, ukryli se v blízkosti cely a hlídali drahocenný poklad. Nějakou dobu tedy vyčkávali a pak se zbystřeným sluchem pozorně naslouchali. A když neslyšeli ani pohnutí těla ani zvuk hlasu, vytušili správně, co se stalo. Vyrazili dveře, rychle vešli dovnitř a rozsvítili světlo. Ale našli jen tělesnou schránku, ležící naznak; blažená duše byla vzata do nebe. Jeho tělo leželo jako nebeská perla, zatím ještě nepovšimnuta, která však měla být později uložena s poctou do pokladnice nejvyššího krále.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Dt 2,7; 8,5
Tvůj Bůh ti při veškeré práci tvých rukou žehná; * Hospodin, tvůj Bůh, zná tvé putování touto velikou pouští.
Vychovává tě, jako člověk vychovává svého syna. * Hospodin, tvůj Bůh, zná tvé putování touto velikou pouští.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého Romualda, aby v církvi obnovil a nově uspořádal poustevnický způsob života; veď i nás, ať sebeovládáním a následováním Krista šťastně dojdeme do nebeského království. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky