Padesát let po smrti Zdislavy z Lemberka napsal kronikář Dalimil ve své kronice svědectví o jejím svatém životě. Zdislava se narodila kolem roku 1220 na Moravě, pravděpodobně v Křižanově. Asi v šestnácti letech se provdala za Havla Markvartice a odešla s ním na hrad Lemberk v severních Čechách. Žila s ním šťastně a vychovala čtyři děti. Spolu se svým manželem založila město Jablonné a v něm klášter dominikánů. Sama se stala členkou třetího řádu. Vynikla jako matka chudých a léčitelka nemocných. Zemřela v lednu roku 1252 a byla pohřbena v klášterním kostele v Jablonném v Podještědí. Svatořečil ji 21. května 1995 Jan Pavel II. Je uctívána jako patronka rodinného života.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Kéž se tvá ruka k mé pomoci vztáhne, že jsem si zvolil tvá přikázání!
Kéž k tobě dojde mé volání, Pane, *
pouč mě podle svého slova!
Kéž k tobě dospěje má prosba, *
vysvoboď mě podle svých slibů!
Rty mé ať hýří chvalozpěvem, *
žes mi dal poznat svá ustanovení!
Jazyk ať zpívá chválu tvých slibů, *
neboť tvé příkazy všechny jsou správné.
Kéž se tvá ruka k mé pomoci vztáhne, *
že jsem si zvolil tvá přikázání!
Dychtím po tvojí pomoci, Pane, *
pro mne tvůj zákon je potěšením.
Oživ mou duši, ať může tě chválit; *
kéž mě v tom sílí tvá rozhodnutí!
Bloudím jako ta ztracená ovce, †
sám hledej svého služebníka, *
pamětliv byl jsem tvých přikázání.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Kéž se tvá ruka k mé pomoci vztáhne, že jsem si zvolil tvá přikázání!
Ant. 2 Tvůj božský stolec trvá do věčnosti.
Srdce mi kypí radostnými slovy, †
svou píseň nyní králi zazpívám. *
Můj jazyk – rydlo rychlopísaře.
Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †
spanilost se ti po rtech rozlévá, *
Pán proto požehnal ti na věky.
Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *
ve vznešenosti své a nádheře
do boje vyjeď za věrnost a právo, *
ať koná divy tvoje pravice!
Máš ostré šípy, národy se skloní, *
odpůrci krále klesnou na mysli.
Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *
žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.
Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †
a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *
olejem radosti jak žádného.
Tvá roucha voní aloí a myrhou, *
ze síní slonových ti harfy zní.
Královská dcera v ústrety ti kráčí, †
královna stojí po tvé pravici, *
ofirským zlatem skvěle zdobená.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Tvůj božský stolec trvá do věčnosti.
Ant. 3 Uviděl jsem nový Jeruzalém jako nevěstu okrášlenou pro svého ženicha.
Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *
zapomeň na svůj lid a otcův dům!
Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *
neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!
I tyrský lid ti přináší své dary, *
o přízeň tvou se derou velmoži.
Královská dcera vchází v plné kráse, *
perlami, zlatem šat má protkaný.
Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *
panny její za ní kráčejí.
S radostným jásotem ji přivádějí *
a dovnitř v králův palác vcházejí.
Místo svých otců budeš teď mít syny *
a učiníš je v zemi knížaty.
Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *
ať na věky tě slaví národy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Uviděl jsem nový Jeruzalém jako nevěstu okrášlenou pro svého ženicha.
KRÁTKÉ ČTENÍ
1 Kor 9,36.27a
Běžím o závod, ale ne jen tak bez cíle, zápasím pěstí, ale ne tak, jako bych jen bil do vzduchu. Držím však svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho.
Nalezla jsem miláčka svého srdce.
Uchopila jsem ho a už ho nepustím.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naučil svatou Zdislavu jít cestou dokonalosti plněním povinností manželského života a skutky blíženské lásky; prosíme tě, dej na její přímluvu, ať se všechny rodiny obnovují a vzkvétají svědectvím křesťanských ctností. Skrze Krista, našeho Pána.
Nebo: Bože, tys dal svaté Zdislavě milost, že svou mysl neustále povznášela k tobě, ustavičně o tobě rozjímala a svědomitě pečovala o své bližní; na její přímluvu dej, ať i my horlivě usilujeme o nadpřirozené hodnoty a lásku projevujeme dobrými skutky. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Při společném slavení liturgie hodin se dodá:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky