Narodil se roku 1673 v bretaňském městečku Montfortu ve Francii. Po vysvěcení na kněze (v Paříži, 1700) působil na různých místech v západní Francii. Obracel pozornost zejména k učení o Věčné Moudrosti, o Kristu vtěleném a ukřižovaném a o cestě svatosti přivádějící k Ježíšovi skrze Marii. Papež Klement XI. ho jmenoval apoštolským misionářem Francie zaplavené tehdy jansenismem. Spolu s bl. Marií Ludvíkou Trichetovou založil (1715) kongregaci Dcer Moudrosti, věnující se ošetřování nemocných a vyučování, a položil základ mužské řeholní komunity, která si později dala jméno Montfortská Mariina společnost. Zemřel 28.4.1716 v Saint-Laurent-sur-Sèvre. mezi jeho nejznámější spisy, které zanechal v rukopisu a byl vydány až později, patři pojednání "O pravé pobožnosti k Panně Marii" (1842) a "Láska k věčné Moudrosti" (1876). Za svatého byl prohlášen v roce 1947.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání!
Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem,
podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením.
Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou.
Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.
Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění.
Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým. Aleluja.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
14,1-13
Beránkovo vítězství
Já, Jan, měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. Uslyšel jsem z nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. A zpívali před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. Z jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.
Pak jsem uviděl jiného anděla, letěl vysoko uprostřed nebe. Nesl věčně platné radostné poselství, aby ho zvěstoval obyvatelům na zemi, každému národu, kmeni, jazyku i lidu. A volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod!“
Jiný, druhý anděl následoval a volal: „Padl, padl velký Babylón, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“
Jiný, třetí anděl následoval a velikým hlasem volal: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijal znamení na čelo nebo na ruku, i on bude pít z vína Božího hněvu, které je nalito nezředěné v číši jeho hněvu, a bude před svatými anděly a před Beránkem trápen ohněm a sírou. Dým z ohně, který je mučí, vystupuje na věčné věky; a nemají úlevu ani ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a její soše, a ti, kdo přijali jako znamení její jméno.“
V tom je základ trpělivosti křesťanů, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše. A slyšel jsem z nebe hlas: „Napiš toto: Blažení jsou od této chvíle ti, kdo umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká to Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s nimi.“
RESPONSORIUM
Zj 14,7.6
Slyšel jsem z nebe hlas mnoha andělů, kteří volali: * Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
Viděl jsem Božího anděla, letěl vysoko uprostřed nebe a hlasitě volal: * Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pojednání „O pravé pobožnosti k Panně Marii“ od svatého kněze Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu
(Nn. 120-121.125-126: Œuvres complètes, Seuil, Paris 1966, 562-563.566.567)
Zcela tvůj
Protože celá naše dokonalost spočívá v tom, abychom se podobali Ježíši Kristu, byli s ním sjednoceni a jemu se zasvětili, je největší zbožností nepochybně ta, která nás činí dokonalejším způsobem podobnými Ježíši Kristu, spojuje nás s ním a jemu nás zasvěcuje. Jestliže ovšem je ze všech tvorů Kristu nejpodobnější jeho Matka Maria, je mezi všemi pobožnostmi právě pobožnost k Nejsvětější Panně a Matce tou, která nejvíc zasvěcuje a připodobňuje každou duši našemu Pánu. Takže čím víc je naše duše oddána Marii, tím víc se odevzdává také Ježíši Kristu.
Dokonalé zasvěcení Ježíši Kristu tedy není nic jiného než naprosté a úplné zasvěcení Nejsvětější Panně. A právě to je pobožnost, které já učím.
Tuto formu zbožnosti lze také nazvat dokonalou obnovou křestních slibů a závazků. Věřící se v ní totiž cele odevzdává Nejsvětější Panně Marii, aby skrze ni zcela patřil Kristu.
Tak dochází k tomu, že ten, kdo se zasvěcuje Nejsvětější Panně, zasvěcuje se zároveň také Ježíši Kristu: Panně Marii proto, že je nejvhodnější cestou, kterou si sám Ježíš vyvolil, aby ho spojila s námi a aby on nás přijal k sobě; a Pánu Ježíši proto, že on je naším nejvyšším cílem a náleží mu všechno, čím jsme, neboť je náš Vykupitel a Bůh.
Uvažme kromě toho také, že se každý člověk při křtu buď sám nebo prostřednictvím kmotra či kmotry slavnostně odříká satana i jeho svodů a skutků a za svého Učitele a nejvyššího Pána si volí Ježíše Krista a podrobuje se mu jako otrok lásky. A vskutku totéž činíme tímto zasvěcením: křesťan se při něm odříká zlého ducha, světa, hříchu a sebe samého, a Mariinýma rukama se plně odevzdává Ježíši Kristu.
Při křtu se nikdo nedává Ježíši Kristu rukama Mariinýma, alespoň ne výslovně, ani nepřipisuje ovoce svých dobrých skutků Pánu. I po křtu je křesťan naprosto svobodný, takže může ovoce svých skutků předat někomu jinému, nebo si je ponechat. Touto pobožností se však věřící výslovně odevzdává Mariinýma rukama našemu Pánu a zcela mu zasvěcuje plody vlastních dobrých skutků.
RESPONSORIUM
Žl 115 (116 B),16b.17a.18
Pane, jsem tvůj sluha, syn tvé služebnice, * děkovnou oběť přinesu ti. Aleluja.
Vyplním sliby dané Pánu před jeho lidem veškerým. * Děkovnou oběť přinesu ti. Aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, věčná moudrosti, tys učinil svatého kněze Ludvíka Marii vynikajícím svědkem a učitelem úplného odevzdání se Kristu, tvému Synu, prostřednictvím jeho svaté Matky; veď i nás touto duchovní cestou, abychom ve světě šířili tvé království. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2026 J. Vidéky