Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Vítej, Jezu Kriste,
z nebeské výsosti,
vítej z Panny čisté,
náš předrahý hosti.
Přišels k nám od Otce,
spasení původce,
z tebe se těšíme,
všichni radujeme,
Kriste, Králi náš.
Navštívils nás hříšné
zde v tomto vězení,
z lásky své přílišné,
nás všech k vyproštění.
S nebeským bohatstvím
přišels k nám chudičkým,
bys nás obdaroval,
sebe sama nám dal,
Kriste, Králi náš.
Ty jsi Král důstojný,
Syn Všemohoucího,
Pán a Bůh velebný,
nad nějž nic vyššího:
Sebe jsi ponížil,
pro nás hříšné zmařil,
učiněns podobný
nám, krom hříchu rovný
Kriste, Králi náš.
Ó, co tebou hnulo,
že ses tak ponížil,
co k tomu nutilo,
abys hříšným sloužil?
Než milost horlivá,
ta spravedlnost tvá,
chtěls ji vždy činiti,
naším bratrem býti,
Kriste, Králi náš.
ŽALMY
1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *
naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, *
v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *
dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *
nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, *
tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, *
popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, *
v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, *
vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *
zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, *
navěky jsme chválili tvé jméno.
Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
2. ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *
netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *
nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku *
a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *
nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *
našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *
pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, *
stud se mi hrne do tváře,
když slyším pohanu a výsměch, *
když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.
Ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
3. ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *
ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce *
a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *
a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *
kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? *
Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, *
mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? *
Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, *
zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, *
na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc *
a vysvoboď nás pro svou lásku!
Ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
51,17 – 52,2.7-10
Jeruzalému je hlásána radostná zvěst
Probuď se, probuď, vstaň, Jeruzaléme!
Pil jsi z Hospodinovy ruky kalich jeho hněvu;
číši opojení jsi pil a vyprázdnil.
Nevede ho nikdo
ze všech synů, které zrodil,
nedrží ho za ruku nikdo
ze všech synů, které vychoval.
To obojí tě stihlo
– kdo s tebou bude mít soucit?
Zpustošení a zkáza, hlad a meč
– kdo tě potěší?
Tvoji synové leží bez vlády
na rozích všech ulic
jako antilopa v síti,
zahrnuti Hospodinovým hněvem,
hrozbami tvého Boha.
Proto slyš to, ubohý
a opilý, ale ne vínem!
Tak praví tvůj pán,
Hospodin a tvůj Bůh, který se zastává svého lidu:
„Hle, vzal jsem z tvé ruky kalich opojení,
číši svého hněvu;
už ho nebudeš pít.
Dám ho do ruky tvých trýznitelů,
kteří ti říkali: ‚Sehni se, ať (přes tebe) přejdem!‘
Svůj hřbet jsi učinil zemí,
cestou pro chodce.“
Povstaň, povstaň,
sílu si oblékni, Sióne!
Oblékni si svůj nádherný oděv,
Jeruzaléme, svaté město,
neboť už do tebe nevstoupí
neobřezaný a poskvrněný.
Z prachu se otřes, vstaň,
zajatý Jeruzaléme!
Zbav se okovů své šíje,
zajatá siónská dcero!
Jak je krásné (vidět) na horách
nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu,
který zvěstuje pokoj,
hlásá blaho a oznamuje spásu,
který praví Siónu:
„Bůh tvůj kraluje!“
Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas
a jásají spolu,
neboť vidí na vlastní oči,
jak se Hospodin vrací na Sión.
Radujte se a jásejte vespolek,
jeruzalémské trosky,
neboť Hospodin utěšil svůj lid,
vykoupil Jeruzalém.
Obnažil Hospodin své svaté rámě
před očima všech národů
a všechny končiny země
uzří spásu našeho Boha!
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Ex 19,10.11; Dt 7,15; srov. Dan 9,24
Hospodin praví: Posvěťte se, synové Izraele, zítra přijde Pán. * A sejme z vás všechnu slabost.
Zítra bude skončena nepravost země a bude vám vládnout Spasitel světa. * A sejme.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 185: PL 38,997-999)
Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe
Probuď se, člověče! Pro tebe se Bůh stal člověkem. Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých a Kristus tě osvítí. Pro tebe, pravím, se Bůh stal člověkem.
Věčně bys byl mrtev, kdyby se nebyl narodil v čase. Nikdy bys nebyl vysvobozen z hříšného těla, kdyby na sebe nebyl přijal tělo, jako mají hříšní lidé. Byl bys věčným ubožákem, kdyby ti nebyl prokázal toto milosrdenství. Nebyl bys znovu ožil, kdyby nebyl vyšel vstříc tvé smrti. Byl bys klesl, kdyby ti nebyl oporou. Byl bys zahynul, kdyby nebyl přišel.
Slavme radostně příchod naší spásy a našeho vykoupení. Slavme svátek, ve kterém velký a věčný den přišel z velkého a věčného dne do tohoto našeho tak krátkého a pomíjivého dne.
Jeho nám Bůh poslal jako dárce spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmu: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.
Pravda vzešla ze země. Kristus, který řekl: Já jsem pravda, se narodil z Panny. A spravedlnost shlédla z nebe. Kdo věří v toho, který se narodil, ten dosáhne ospravedlnění ne sám ze sebe jakožto člověk, ale od Boha.
Pravda vzešla ze země, poněvadž Slovo se stalo tělem. A spravedlnost shlédla z nebe, poněvadž každý dobrý úděl a každý dokonalý dar přichází shora.
Pravda vzešla ze země, tělo z Marie. A spravedlnost shlédla z nebe, poněvadž nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z nebe.
Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijme v pokoji s Bohem, protože spravedlnost a pokoj se políbily. Skrze Pána našeho Ježíše Krista, protože pravda vzešla ze země. Skrze něho totiž máme přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Pavel neříká: „naší slávy“, ale slávy u Boha, protože spravedlnost nevyšla z nás, ale shlédla z nebe. Proto kdo se chlubí, ať se chlubí ne sám sebou, ale v Pánu.
Proto při narození Pána z Panny oznamovali andělé: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.
Odkud ovšem pokoj na zemi, ne-li proto, že pravda vzešla ze země, to jest, že Kristus se narodil z těla? On je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno, abychom mohli být lidmi, ve kterých má Bůh zalíbení, láskyplně spojenými poutem jednoty.
Radujme se tedy z této milosti, aby naše sláva svědčila o našem dobrém svědomí. Nechlubme se sami sebou, ale chlubme se v Pánu. Proto je řečeno: Ty jsi má sláva, ty mi pozvedáš hlavu. Vždyť jaká nám od Boha mohla zasvitnout větší milost nežli ta, že maje jednorozeného Syna, učinil jej Synem člověka a naopak zase syna člověka učinil synem Božím?
Hledej zásluhu, hledej příčinu, hledej spravedlnost; a dívej se pozorně, zda najdeš něco jiného nežli milost.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Iz 11,1.5.2
Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů. * Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost pásem jeho ledví.
Spočine na něm duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly. * Spravedlnost.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Pane Ježíši, pospěš a neprodlévej, ať tvůj příchod posilní a povzbudí všechny, kdo plně důvěřují v tvou lásku. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky