Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Věrná duše, radostně
máš Krále přijmouti,
srdce jemu poddati,
co starého, vše obnoviti
a na jeho příchod čekati
a s nadějí vstříc jemu jíti.
Neb on rychle pospíchá
svůj lid navštíviti,
pokoj s sebou přinésti,
zarmoucené obveseliti,
z moci hříchů vysvoboditi,
příbytek svůj u nás najíti.
V světle choďme, nebluďme,
ke Kristu se znejme
a v pravdě jemu služme,
s toužebným hlasem ho žádejme,
aby ráčil nás navštíviti,
svou milostí obohatiti.
Bychom v ní zde společně
vždycky přebývali,
do konce setrvali,
navěky v nebi kralovali,
dej nám to, Kriste přežádoucí,
ó Králi, Pane všemohoucí.
ŽALMY
1. ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy, *
kdo vypoví všechnu jeho slávu?
Blaze těm, kteří dbají práva, *
spravedlivě jednají v každé době.
Pamatuj na mě, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu, *
ujmi se mě a pomoz mi,
abych se těšil ze štěstí tvých vyvolených, †
abych se radoval z radosti tvého lidu, *
abych se chlubil spolu s tvým dědictvím.
Hřešili jsme jako naši otcové, *
páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.
Naši otcové v Egyptě *
nechápali tvé divy,
neměli na paměti množství tvých dobrodiní, *
ale vzepřeli se proti Nejvyššímu u Rudého moře,
Přece však je zachránil pro své jméno, *
aby ukázal svou moc.
Pohrozil Rudému moři, a vyschlo, *
vedl je mezi vlnami jako po pevné zemi.
Zachránil je z moci toho, jenž je nenáviděl, *
vyprostil je z moci nepřítele.
Vody zatopily jejich protivníky, *
nezůstal z nich ani jeden.
Tu uvěřili jeho slovům *
a zpívali mu píseň chvály.
Brzy však zapomněli na jeho skutky, *
nevyčkali jeho rozhodnutí.
Dali se strhnout žádostivostí na poušti, *
pokoušeli Boha na pustině.
Splnil jim jejich žádost, *
ale poslal na ně i nakažlivou nemoc.
V táboře záviděli Mojžíšovi *
a Árónovi, zasvěcenému Hospodinu.
Otevřela se země a pohltila Datana, *
zavřela se nad Abiramovou tlupou.
V jejich tlupě vzplanul oheň, *
plamen spálil bezbožníky.
Ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi.
2. ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.
Zhotovili si tele u Chorebu *
a klaněli se modle ulité z kovu.
Zaměnili tak svoji Slávu *
za sochu býka, který požírá trávu.
Zapomněli na Boha, který je zachránil, *
který v Egyptě vykonal divy,
zázraky v Chámově zemi, *
úžasné skutky u Rudého moře.
Rozhodl se, že je zničí, †
kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval, *
aby odvrátil jeho hněv, jímž je chtěl zhubit.
Pohrdli vytouženou zemí, *
nevěřili jeho slovu.
Reptali ve svých stanech, *
neposlouchali Hospodinova hlasu.
Proto jim přísahal pozdviženou rukou, *
že je zničí na poušti,
že jejich potomstvo rozptýlí mezi národy, *
že je rozpráší do cizích zemí.
Přidali se k Bál Peorovi, *
jedli oběti mrtvých bohů.
Dráždili (Hospodina) svými zločiny, *
proto je stihla pohroma.
Tu povstal Pinchas a zjednal spravedlnost. *
Pohroma přestala.
Připočetlo se mu to k zásluze *
po všechna pokolení na věčné časy.
Popudili ho u vod v Meribě, *
zle se vedlo Mojžíšovi jejich vinou,
neboť rozhořčili jeho mysl, *
že svými rty nerozvážně mluvil.
Ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.
3. ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid.
Nevyhubili národy, *
jak jim Hospodin rozkázal,
ale smísili se s pohany *
a naučili se jejich skutkům.
Uctívali jejich modly, *
a ty se jim staly léčkou.
Obětovali své syny *
i své dcery zlým duchům.
Prolévali nevinnou krev, †
krev svých synů a dcer, *
které obětovali kananejským modlám.
Země byla poskvrněna krví, †
znečistili se svými skutky *
a zpronevěřili se svými zločiny.
Tu vzplanul hněv Hospodinův proti jeho národu *
a zošklivil si své dědictví.
Proto je vydal do moci pohanů; *
vládli jim ti, kteří je nenáviděli.
Utiskovali je nepřátelé, *
museli se sklonit pod jejich ruku.
Mnohokrát je vysvobodil, †
oni ho však roztrpčovali svými pletichami, *
proto byli pokořeni pro své viny.
Ale shlédl na jejich soužení, *
když slyšel jejich prosbu.
Rozpomenul se kvůli nim na svoji smlouvu *
a slitoval se pro své velké milosrdenství.
Vzbudil k nim soucit *
u všech, kteří je přivedli do zajetí.
Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, *
a shromáždi nás z pohanských zemí,
abychom chválili tvé svaté jméno *
a chlubili se tvou slávou.
Požehnaný Hospodin, Bůh Izraelův, †
od věků až na věky! *
Všechen lid ať řekne: „Amen!“
Ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid.
Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
29,1-8
Boží soud nad Jeruzalémem
Běda, Arieli, Arieli, (ty) město,
které David kdysi obléhal!
K jednomu roku přidejte druhý,
ať se vystřídají svátky;
pak oblehnu Ariela,
bude nářek, naříkání,
bude mi jak Ariel (oltářní ohniště)!
Kolem dokola tě oblehnu,
postavím kolem tebe násep
a proti tobě zřídím valy.
V ponížení budeš ze země mluvit,
z prachu bude tlumeně znít tvá řeč,
jako duch budeš ze země volat
a tvá řeč bude šeptat z prachu.
Jako drobného prachu bude množství těch, kteří se v tobě pyšní;
jak létajících plev
bude množství tvých tyranů.
Znenadání, náhle
Hospodin zástupů tě navštíví
hromem, zemětřesením,
mocným burácením, smrští, bouří
a plamenem sžírajícího ohně.
Jako sen nočního přeludu
bude množství všech národů,
kteří se řadí do boje proti Arieli,
a všech, kdo válčí proti němu,
proti jeho pevnostem a těm, kdo ho tísní.
Jako když se lačnému zdá, že jí,
ale když procitne, cítí hlad,
jako když se zdá žíznivému, že pije,
ale když procitne, je vyprahlý
a touží (po nápoji),
tak bude množství všech národů,
kteří se řadí do boje proti siónské hoře.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Iz 54,4; 29,5.6.7
Jeruzaléme, neboj se, nebudeš zklamán. * Hospodin zástupů tě navštíví.
Jako drobného prachu bude množství všech národů, kteří se řadí do boje proti tobě. * Hospodin.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dochované zprávy, zvané „Nican Mopohua“
(16. století, z archivu mexické arcidiecéze)
Copak tu nejsem já, tvá Matka?
Stalo se to v roce 1531, na začátku prosince. Jakýsi Indián, chudý a přívětivý, který se jmenoval Jan Didak a pocházel z osady Cuauhtitlan, patřící duchovní správou k řeholníkům se sídlem v Tlatilolco, šel v sobotu časně ráno na bohoslužby do osady Tlatilolco. Když došel k návrší zvanému Tepeyac, už se rozednívalo. Uslyšel nad návrším zpěv. Když pak zpěv ustal a už nepřicházel, zaslechl seshora z návrší volání: „Milý Jene Didaku“. Hned se pokusil vystoupit tam, odkud poznal, že je volán.
Přišel na návrší a uviděl tam stát paní, která ho zavolala, aby přistoupil. Došel až k ní a užasl, jak byla půvabná: její šat zářil jako slunce. Hned mu tam oznámila své přání. Řekla mu: „Věz, milý synu, že já jsem svatá Maria, ustavičná Panna, Matka pravého Boha, Původce života, který všechno stvořil a udržuje, Pána nebe i země. Velmi chci, toužebně si přeji, aby byl vystavěn můj chrám na tom místě, které ti ukážu. Zjevně ho proslavím, tam budu prokazovat svou lásku a přízeň, pomoc a ochranu, poněvadž já jsem opravdu vaše laskavá Matka; i tvoje a všech, kdo přebýváte v této zemi, i všech ostatních, kteří mě milují, kteří mě hledají, kteří mě zbožně a s důvěrou vzývají. Tam budu pozorně naslouchat jejich pláči a zármutkům, v jejich nouzi jim budu prokazovat dobrodiní a v každé tísni přinášet úlevu. Aby se mé přání splnilo, jdi do Mexika, do biskupova paláce. Řekni mu, že tě posílám, abys mu oznámil, že si přeji, aby mi zde byl vystavěn dům, tady na návrší mně zbudován chrám.“
Když se dostal do města, hned přišel do domu biskupa, který se jmenoval Jan de Zumarrága, z řádu svatého Františka. Biskup ho vyslechl, a protože mu úplně nevěřil, řekl: „Synu, přijď znovu a já tě pak vyslechnu. Budu přemýšlet o tom, co by se dalo dělat s tvým úmyslem a přáním.“
Druhého dne spatřil Jan Didak Královnu, jak sestupuje z návrší, odkud se na něho dívala. Šla mu naproti a blízko návrší ho zastavila a řekla: „Poslyš, milý synu: Už se dále neboj, nebuď zarmoucený a nic si nedělej z nemoci svého příbuzného ani z jakéhokoli soužení. Copak tu nejsem já, tvá Matka? Copak nejsi pod mou záštitou a ochranou? Copak nejsi v mé náruči a v mých rukou? Copak potřebuješ cokoli jiného? Nebuď zarmoucený ani rozrušený. Vystup, milý synu, na návrší a na tom místě, kde jsi mě uviděl a kde jsem k tobě promlouvala, tam uvidíš různé květiny. Natrhej je a posbírej, potom přijď a přines je ke mně.“
Jan tedy přišel a přinesl Královně nebes květiny, které natrhal. Ona se na ně podívala, vzala je do svých vznešených rukou, znovu je uložila do Janova pláště a řekla mu: „Milý synu, tyto květiny jsou znamením, které doneseš biskupovi. Hle, ty jsi můj posel, svěřuji to tvé svědomitosti. Přísně ti nařizuji: Dej pozor, abys svůj plášť neotevřel a neukázal, co neseš, před nikým jiným než před biskupem. Vyprávěj mu také, jak jsem tě vybídla, abys vystoupil na návrší a natrhal tam květiny, a co jsi s úžasem spatřil; aby uvěřil a dal postavit chrám, jak si přeji.“
Jakmile to nebeská Královna Janovi uložila, rychle nastoupil cestu do Mexika. Šel s radostí, že všechno šťastně dopadlo. Vstoupil, postavil se před biskupa a vyprávěl mu všechno, co viděl a proč byl k němu poslán. Řekl mu: „Pane, splnil jsem, cos mi uložil. Přišel jsem k mé Paní, nebeské Královně, svaté Marii, Rodičce Boží, abych jí řekl, že žádáš znamení, abys mi uvěřil a abys zbudoval chrám tam, kde si sama Panna přeje. Řekl jsem jí tedy, že jsem slíbil přinést ti nějaké znamení, že je to její přání. Vyslechla, co požaduješ: vlídně přijala, že si přeješ znamení, máš-li splnit její přání, a dnes časně ráno mě k tobě znovu poslala.“
Shromáždilo se celé město: dívali se na úctyhodný obraz, žasli, obdivovali ho jako božské dílo a modlili se. Tehdy řekl příbuzný Jana Didaka, že to je zajisté záštita Panny a její obraz že se proto má nazývat Svatá Maria vždy Panna z Guadalupe.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Zj 12,1
Veliké znamení se objevilo na nebi: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama; * kolem její hlavy je koruna z dvanácti hvězd.
Andělé se radují, archandělé oslavují Pannu Marii; * kolem její hlavy.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, Otče milosrdenství, ty jsi svěřil svůj lid do zvláštní ochrany nejsvětější Matky tvého Syna: dopřej všem, kdo vzývají blahoslavenou Pannu Marii uctívanou v Guadalupe, aby se stále horlivější vírou hledali cesty spravedlnosti a pokoje pro všechny národy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky