Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Pamatuj, člověče,
proč tě Pán Bůh stvořil,
nade vše stvoření
na zemi povýšil:
proto, abys jemu sloužil.
Odplatu zaslíbil
dát spravedlnosti
tomu, kdo mu slouží,
v čas jeho plnosti,
štědře, z přehojné milosti.
Krátký věk na světě,
tvá léta pominou
jako rosa v létě,
rozkoše zahynou;
poznej, člověče, bídu svou.
Pokoř se v tichosti,
volej k Bohu svému
a žádej milosti
sobě nehodnému,
sebe svěř Kristu samému.
Vyvrz zlé svědomí
a nehřeš již více,
čiň pravé pokání;
bude tvůj zástupce
Kristus Pán u svého Otce.
ŽALMY
1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *
abych nezhřešil svým jazykem,
do svých úst si vložím uzdu, *
pokud bude přede mnou bezbožník.
Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *
má bolest se však rozjitřila.
Srdce mi vzplálo v nitru, †
když jsem uvažoval, vznítil se oheň *
a jazykem jsem se ozval:
Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †
jaká je míra mých dnů, *
ať si uvědomím svou pomíjivost.
Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †
a můj život je před tebou jako nic, *
každý člověk trvá jen co dech.
Jen jako stín jde člověk životem, †
zbytečně se vzrušuje, *
hromadí, a neví pro koho.
Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
A nyní, co mohu čekat, Pane? *
V tobě je má naděje.
Zbav mě všech mých nepravostí, *
nevydávej mě pro smích bláznu!
Mlčím, neotvírám svá ústa, *
vždyť tys to učinil!
Zbav mě své rány, *
hynu pod úderem tvé ruky.
Trestem káráš vinu člověka, †
ničíš jako mol, co má nejcennější: *
každý člověk je pouze jak dech.
Slyš, Hospodine, mou prosbu, †
nakloň svůj sluch k mému volání, *
nemlč k mým slzám!
Vždyť jsem u tebe jen hostem, *
přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.
Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *
dříve než odejdu a už nebudu.
Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Proč se chlubíš hanebností, *
bezectný siláku?
Stále jen myslíš na zkázu, *
tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!
Podlost je ti milejší než dobro, *
lhaní víc než mluvit, jak se sluší.
V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *
falešný jazyku!
Proto tě Bůh zahubí, *
odstraní tě navždy,
vytáhne tě ze stanu, *
vyrve tě ze země živých.
Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *
jemu se však vysmějí:
„Hle, člověk, který si nezvolil *
Boha za svou záštitu,
spoléhal na své velké bohatství, *
domohl se moci svou násilností.“
Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *
stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *
před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.
Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Doufám v Hospodina,
má duše doufá v jeho slovo.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Petra
2,1-9
Učitelé bludů
Jako se v lidu vyskytovali také lžiproroci, stejně se i mezi vámi objeví lžiučitelé a budou se snažit záludně zavést zhoubná bludařská učení. Ba dokonce budou zapírat Pána, který je vykoupil, a tím se ovšem dostanou rychle do záhuby. Mnoho (lidí) se dá strhnout od nich k prostopášnostem, a tak přivedou cestu pravdy do špatných řečí. Z hrabivosti budou z vás těžit podvodným mluvením. Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.
Jestliže Bůh neušetřil ani anděly, když se prohřešili, ale srazil je a odevzdal peklu, temné propasti, aby tam byli uchováni pro soud, neušetřil ani starý svět, nýbrž zachránil jen Noema, hlasatele spravedlnosti, spolu s jinými sedmi lidmi, kdežto na (ostatní) bezbožný svět přivedl potopu. Také města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil k zániku jako výstražný příklad do budoucnosti pro bezbožníky. Vysvobodil však spravedlivého Lota, který těžce trpěl bezuzdným chováním prostopášníků. Neboť ten spravedlivý (člověk), který mezi nimi bydlel, musel vidět a slyšet, jaké špatnosti páchali, a to mučilo den ze dne jeho spravedlivou duši. (Tak) Pán dovede zbožné (lidi) ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v den soudu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Mt 7,15; 24,11.24
Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci. * Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.
Vystoupí také mnoho falešných proroků, budou konat velká znamení a svedou mnoho lidí. * Ale už.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Cæsaria Arleského, biskupa
(Sermo 159,1.3-6: CCL 104,650.652-654)
Jak následovat Krista
Zdá se, milovaní bratři, že je tvrdé, co Pán přikazuje v evangeliu, a soudí se, že je to dost těžké, když říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe. Není to ovšem tvrdé, protože příkaz dává ten, kdo sám pomáhá, aby se to přikazované stalo.
Zapři se a vezmi svůj kříž a následuj Krista. A kam máme Krista následovat, ne-li tam, kam odešel? Víme přece, že vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa: tam za ním máme jít. A rozhodně nemáme ztrácet naději: ne že by člověk cokoli sám mohl, ale proto, že nám on sám dal příslib. Daleko jsme měli do nebe, dokud na nebesa neodešla naše Hlava. Proč bychom se však vzdávali naděje, že se tam dostaneme, jestliže jsme údy, které k té Hlavě patří? Ptáte se proč? Protože na zemi strádáme mnoha obavami a mnoha bolestmi. Ale vyjděme za Kristem, tam, kde je největší štěstí, kde je nejvyšší pokoj a bezpečí navěky.
Ten, kdo touží následovat Krista, by ovšem měl vyslechnout slova apoštolova: Kdo tvrdí, že v Kristu zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on. Chceš následovat Krista? Buď pokorný a ponížený, kde on byl ponížený; nepohrdej jeho ponížeností, chceš-li dosáhnout jeho výšin.
Nerovnou a hrbolatou se stala cesta, když člověk upadl do hříchu; je však zase rovná, když ji Kristus urovnal svým vzkříšením a když z uzoučké pěšinky učinil královskou cestu. Dvě nohy nám umožňují běžet tou cestou, pokora a láska. Všechny už nás láká výšina: prvním stupněm k ní je ovšem poníženost a pokora. Proč si tedy vyskakuješ? Chceš snad místo stoupání upadnout? Začni pěkně od prvního stupně, od pokory, a už ses dal do stoupání.
A tak náš Pán a Spasitel říká nejen Zapři sám sebe, ale hned dodává Vezmi svůj kříž a následuj mě. Co znamená ono Vezmi svůj kříž? Snášej všechno obtížné, a tak mě následuj. Ten, kdo vykročí za mnou a bude mě následovat dobrými mravy a plněním přikázání, bude mít mnoho odpůrců, kteří mu budou bránit, kteří se mu budou posmívat a pronásledovat ho. Odpůrců nejen z řad pohanů, kteří jsou mimo církev, ale i z řad těch, kteří jsou uvnitř církve, aspoň co do těla, i když nepravostí svých skutků jsou také mimo, a zatímco se naoko honosí křesťanským jménem, opravdové křesťany nepřetržitě pronásledují. Takoví jedinci jsou součástí církve asi tak, jako k našemu tělu patří i škodlivé tekutiny. Takže jestliže bys rád následoval Krista, nic neodkládej a nes jeho kříž, snášej ty, kteří jsou na tebe zlí, a neklesej.
Chceme-li tedy splnit, co řekl Pán, Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mě, snažme se s Boží pomocí uskutečňovat to, o čem mluví apoštol: máme-li co jíst a čím se oblékat, máme s tím být spokojeni a nepachtit se po pozemských statcích více, než je nám zapotřebí, a chtít zbohatnout, jinak bychom mohli upadnout do pokušení, do léčky ďáblovy, do mnoha neužitečných a škodlivých tužeb, které strhávají lidi do záhuby a do zkázy. Od takových pokušení kéž nás uchrání a osvobodí Pán.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Žl 45 (44),15-16.5
Ke králi za ní vedou panny, její družky, * Přivádějí ti je s radostným jásotem.
Ve své nádheře a vznešenosti vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo. * Přivádějí ti.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému lidu svatou pannu a nezdolnou mučednici Kateřinu; na její přímluvu nás posiluj ve víře a vytrvalosti, abychom usilovně pracovali pro jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky