Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Pamatuj, člověče,
proč tě Pán Bůh stvořil,
nade vše stvoření
na zemi povýšil:
proto, abys jemu sloužil.
Odplatu zaslíbil
dát spravedlnosti
tomu, kdo mu slouží,
v čas jeho plnosti,
štědře, z přehojné milosti.
Krátký věk na světě,
tvá léta pominou
jako rosa v létě,
rozkoše zahynou;
poznej, člověče, bídu svou.
Pokoř se v tichosti,
volej k Bohu svému
a žádej milosti
sobě nehodnému,
sebe svěř Kristu samému.
Vyvrz zlé svědomí
a nehřeš již více,
čiň pravé pokání;
bude tvůj zástupce
Kristus Pán u svého Otce.
ŽALMY
1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *
abych nezhřešil svým jazykem,
do svých úst si vložím uzdu, *
pokud bude přede mnou bezbožník.
Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *
má bolest se však rozjitřila.
Srdce mi vzplálo v nitru, †
když jsem uvažoval, vznítil se oheň *
a jazykem jsem se ozval:
Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †
jaká je míra mých dnů, *
ať si uvědomím svou pomíjivost.
Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †
a můj život je před tebou jako nic, *
každý člověk trvá jen co dech.
Jen jako stín jde člověk životem, †
zbytečně se vzrušuje, *
hromadí, a neví pro koho.
Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
A nyní, co mohu čekat, Pane? *
V tobě je má naděje.
Zbav mě všech mých nepravostí, *
nevydávej mě pro smích bláznu!
Mlčím, neotvírám svá ústa, *
vždyť tys to učinil!
Zbav mě své rány, *
hynu pod úderem tvé ruky.
Trestem káráš vinu člověka, †
ničíš jako mol, co má nejcennější: *
každý člověk je pouze jak dech.
Slyš, Hospodine, mou prosbu, †
nakloň svůj sluch k mému volání, *
nemlč k mým slzám!
Vždyť jsem u tebe jen hostem, *
přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.
Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *
dříve než odejdu a už nebudu.
Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.
3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Proč se chlubíš hanebností, *
bezectný siláku?
Stále jen myslíš na zkázu, *
tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!
Podlost je ti milejší než dobro, *
lhaní víc než mluvit, jak se sluší.
V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *
falešný jazyku!
Proto tě Bůh zahubí, *
odstraní tě navždy,
vytáhne tě ze stanu, *
vyrve tě ze země živých.
Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *
jemu se však vysmějí:
„Hle, člověk, který si nezvolil *
Boha za svou záštitu,
spoléhal na své velké bohatství, *
domohl se moci svou násilností.“
Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *
stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *
před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.
Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.
Doufám v Hospodina,
má duše doufá v jeho slovo.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Petra
2,1-9
Učitelé bludů
Jako se v lidu vyskytovali také lžiproroci, stejně se i mezi vámi objeví lžiučitelé a budou se snažit záludně zavést zhoubná bludařská učení. Ba dokonce budou zapírat Pána, který je vykoupil, a tím se ovšem dostanou rychle do záhuby. Mnoho (lidí) se dá strhnout od nich k prostopášnostem, a tak přivedou cestu pravdy do špatných řečí. Z hrabivosti budou z vás těžit podvodným mluvením. Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.
Jestliže Bůh neušetřil ani anděly, když se prohřešili, ale srazil je a odevzdal peklu, temné propasti, aby tam byli uchováni pro soud, neušetřil ani starý svět, nýbrž zachránil jen Noema, hlasatele spravedlnosti, spolu s jinými sedmi lidmi, kdežto na (ostatní) bezbožný svět přivedl potopu. Také města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil k zániku jako výstražný příklad do budoucnosti pro bezbožníky. Vysvobodil však spravedlivého Lota, který těžce trpěl bezuzdným chováním prostopášníků. Neboť ten spravedlivý (člověk), který mezi nimi bydlel, musel vidět a slyšet, jaké špatnosti páchali, a to mučilo den ze dne jeho spravedlivou duši. (Tak) Pán dovede zbožné (lidi) ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v den soudu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Mt 7,15; 24,11.24
Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci. * Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.
Vystoupí také mnoho falešných proroků, budou konat velká znamení a svedou mnoho lidí. * Ale už.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií připisovaných svatému Makariovi, biskupovi
(Hom. 28: PG 34,710-711)
Běda duši, v níž nebydlí Kristus
Kdysi se Bůh rozhněval na Židy a vydal Jeruzalém nepřátelům na odiv, takže nad Židy panovali ti, kdo je nenáviděli, a v Jeruzalémě nebyly už ani svátky, ani oběti; a stejně se hněvá na duši, která přestupuje přikázání, a vydává ji napospas nepřátelům, démonům a vášním. A když ji nepřátelé takto svedou, dokonale ji zkazí.
A jako je dům bez pána zahalen tmou, hanbou a potupou a je v něm plno špíny a nečistoty, tak se i duše, kterou opustil její Pán, i když se v ní předtím radoval se zástupem andělů, naplní tmou hříchu, hanbou vášní a veškerou nešlechetností.
Běda cestě, po níž nikdo nechodí a na níž není slyšet lidského hlasu! Stane se rejdištěm divoké zvěře. Běda duši, nechodí-li v ní Pán a svým hlasem z ní nevyhání duchovní šelmy hříchu! Běda domu, nebydlí-li v něm hospodář! Běda půdě, nemá-li rolníka, který by ji obdělával! Běda lodi, nemá-li kormidelníka, neboť zmítána mořskými vlnami a bouří ztroskotá! Běda duši, nemá-li v sobě pravého kormidelníka Krista, neboť octne-li se na krutém moři temnot a bude zmítána vlnami vášní a ohrožována zimní bouří zlých duchů, nakonec ztroskotá.
Běda duši, nemá-li Krista, který by ji pilně obdělával, aby mohla přinášet dobré ovoce Ducha! Neboť zpustne, zaroste trním a hložím, nepřinese plody a nakonec bude vypálena. Běda duši, nepřebývá-li v ní její Pán, Kristus! Neboť zpustne, naplní ji zápach vášní a stane se příbytkem zla.
Když jde rolník obdělávat pole, bere si nářadí a oblečení potřebné ke své práci. Podobně učinil i Kristus, nebeský král a pravý rolník. Když přišel k lidstvu zpustošenému zlem, vzal na sebe tělo a jako nářadí si nesl kříž; obdělal zpustlou duši, vytrhal z ní trní a hloží zlých duchů, vyplel koukol hříchu a veškerou uschlou trávu nepravostí spálil. A když duši nástrojem kříže takto obdělal, vysázel v ní překrásnou zahradu Ducha, aby Bohu Hospodáři plodila všechny druhy nejsladšího a nejžádoucnějšího ovoce.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jan 15,1.5.9
Já jsem pravý vinný kmen, vy jste ratolesti. * Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.
Jako Otec miloval mne, tak jsem já miloval vás. * Kdo zůstává.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, probuď v nás snahu o účinnější spolupráci s tvou milostí, aby v nás stále rostla a přinášela co největší užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky