Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Patřme k Bohu tak moudrému,
pro nás zde v světě chudému,
Pánu Ježíšovi,
život jeho pracovitý,
pokorný a trpělivý,
všichni sobě važme.
Vždyť on sám nás k tomu vede,
říká: „Učte se ode mne,
neboť já jsem tichý
a také srdcem pokorný;
jen tak naleznete pokoj
duším vašim věčný.“
Opět praví v Písmu jinde:
„Každý, kdo mi slouží věrně,
za mnou vždycky půjde,
a tak všude tam, kde jsem já,
tam i služebník můj bude;
poctí ho Otec můj.
Neb je cesta velmi úzká,
která vede do života,
úzkostí všech plná,
protivenství i hanění;
a zřídka se člověk najde,
jenž by nalezl ji.
Ale mnozí jdou cestou zlou,
hledí na cestu širokou
a bránu prostrannou,
která vede k zatracení.“
A o ní sám Kristus svědčí,
že mnozí jdou po ní.
Na Krista se rozpomeňme,
neboť on sám proti sobě
strpěl pomlouvání
a od hříšníků rouhání;
vytrvejme až do konce,
jej následujíce.
ŽALMY
1. ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.
Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý, *
uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí
a má duše je nadmíru vyděšená; *
ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?
Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, *
zachraň mě pro své slitování,
protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: *
Kdo tě v podsvětí může chválit?
Jsem vysílen od svého nářku, †
noc jak noc pláčem skrápím své lože, *
smáčím své lůžko slzami.
Oko mám zamžené hořem, *
zestárlo vinou všech mých nepřátel.
Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví, *
neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.
Uslyšel Hospodin mou prosbu, *
Hospodin mou modlitbu přijal.
Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, *
ať se kvapně odklidí v hanbě!
Ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.
2. ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.
Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, *
chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.
V tobě se chci radovat a jásat, *
opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,
protože se moji nepřátelé stáhli, *
zhroutili se a zanikli před tvou tváří.
Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, *
zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce,
obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, *
navždy jsi vyhladil jejich jméno.
Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, *
rozbořil jsi města, zanikla jejich památka.
Hospodin však trůní věčně, *
stolec svůj postavil k soudu.
Podle práva bude svět soudit, *
podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.
Hospodin bude utlačovanému útočištěm, *
útulkem v dobách tísně.
Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu, *
protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!
Ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.
3. ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.
Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu, *
rozhlašujte jeho činy mezi národy,
vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, *
nezapomněl na výkřiky ubožáků.
Hospodine, smiluj se nade mnou, †
pohleď na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, *
vysvoboď mě z bran smrti,
abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery, *
ať se rozjásám nad tvou pomocí!
Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, *
noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili.
Hospodin se dal poznat, vykonal soud, *
do díla svých rukou se chytil hříšník.
Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, *
všichni pohané, kteří nedbají o Boha,
neboť nebude navěky zapomenut chudák, *
naděje ubohých nezajde navždy!
Hospodine, povstaň, ať nezbujní člověk, *
pohané budou souzeni před tvou tváří!
Hospodine, nažeň jim strachu, *
ať si pohané uvědomí, že jsou jen lidé!
Ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.
Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon
a chráním ho celým svým srdcem.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Joela
4,1-3.9-21
Poslední soud a věčná blaženost
Tak praví Hospodin:
„Hle, v těch dnech
a v té době,
kdy změním osud
Judy a Jeruzaléma,
shromáždím všechny národy
a přivedu je do údolí Josafat.
Tam se s nimi budu soudit
o svůj národ a o své dědictví – o Izraele:
rozptýlili je mezi národy
a moji zemi rozdělili.
Losovali o můj národ,
chlapce vyměnili za nevěstku,
dívku prodali za víno, aby mohli pít.
Rozhlaste to mezi národy,
provolejte svatou válku,
povzbuďte reky,
ať přitáhnou a vystoupí
všichni bojovníci!
Překujte své radlice v meče,
své vinařské nože v kopí,
slaboch ať řekne:
‚Já jsem hrdina!‘
Vyrazte a přijďte,
všechny okolní národy,
a tam se shromážděte!
Hospodine, sešli své hrdiny!
Ať povstanou národy a vystoupí
do údolí Josafat,
tam zasednu, abych soudil všechny
okolní národy.
Mávněte srpem,
neboť dozrála žeň,
pojďte a šlapejte,
lis je už plný,
nádržky přetékají,
neboť zloba národů je velká.
Nesmírná množství
jsou v údolí Rozhodnutí,
neboť blízko je Hospodinův den
v údolí Rozhodnutí.
Slunce a měsíc se zatměly
a hvězdy ztratily svou zář.
Hospodin zahřmí, ze Siónu
a z Jeruzaléma se ozve svým hlasem;
zachvějí se nebesa i země.
Hospodin je útočištěm svému lidu,
záštitou synům Izraele.
Tu poznáte, že já, Hospodin, jsem váš Bůh,
sídlím na Siónu, na své svaté hoře,
svatyní se stane Jeruzalém,
cizáci jím už nepotáhnou.
Tehdy budou hory mokvat moštem,
pahorky potečou mlékem,
všemi potoky Judska poplynou vody,
z Hospodinova domu vytryskne pramen,
zavlaží údolí Šittim.
Z Egypta bude poušť,
z Edomska pustá step
pro násilí na judských synech,
jejichž nevinnou krev prolili v jejich zemi.
Juda bude bydlet na věky,
Jeruzalém po všechna pokolení.
Jejich krev pomstím, bez trestu ji neponechám.
Hospodin přebývá na Siónu.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jl 4,18; Zj 22,17.1
Hory budou mokvat moštem, všemi potoky Judska poplynou vody, z Hospodinova domu vytryskne pramen. * Kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
Anděl mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova. * Kdo žízní.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 48)
Svatost manželství a rodiny
Muž a žena dík manželskému svazku nejsou už dva, ale jeden: důvěrným osobním spojením a společnou činností si vzájemně pomáhají a prokazují službu, zakoušejí smysl své jednoty a den ze dne jí plněji dosahují. Toto důvěrné sjednocení jakožto vzájemné darování dvou osob, a také dobro dětí vyžadují úplnou věrnost a nerozlučnou jednotu manželů.
Opravdová manželská láska má účast na lásce božské a mocí Kristova vykoupení a spásonosným působením církve se usměrňuje a obohacuje, takže spolehlivě vede manžele k Bohu, pomáhá jim a dává sílu k plnění jejich vznešeného úkolu otce a matky. Právě proto křesťanské manžele posiluje a jakoby zasvěcuje zvláštní svátost, aby dostáli povinnostem a důstojnosti svého stavu. V síle této svátosti plní svůj úkol v manželství a v rodině a prodchnuti Kristovým duchem, jenž naplňuje celý jejich život vírou, nadějí a láskou, spějí stále více k vlastní dokonalosti a vzájemnému posvěcení, a tím společně oslavují Boha.
Když rodiče dávají dobrý příklad a společně se modlí, také děti a všichni, kdo žijí v rodinném kruhu, snáze naleznou cestu k pravému lidství, k spáse a svatosti. A protože jsou manželé povoláni k důstojnosti otcovství a mateřství, mají svědomitě plnit povinnosti výchovy, zvláště náboženské, neboť ta je především úkolem rodičů.
Děti mají jako členové rodiny svůj podíl na posvěcení rodičů. Měli by jejich dobrodiní splácet opravdovou vděčností, úctou a důvěrou a v neštěstí i ve stáří při nich stát, jak se na děti sluší. Vdovství statečně přijaté v návaznosti na povolání k manželskému životu má být ve všeobecné úctě. Každá rodina se má o své duchovní bohatství velkomyslně dělit s jinými rodinami. Protože se křesťanská rodina rodí z manželství – a manželství je obrazem společenství lásky Krista a církve a účastí na něm – má všem lidem ukazovat živou přítomnost Spasitelovu ve světě a pravou povahu církve, a to jak láskou manželů, velkomyslnou plodností, jednotou a věrností, tak i láskyplnou spoluprací všech členů.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Př 31,30.11.31
Žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. * Srdce jejího manžela na ni spoléhá.
Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla. * Srdce.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svaté Markétě velkou lásku k chudým; veď nás, ať jednáme tak jako ona, aby naše láska k lidem byla obrazem tvé dobroty. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky