Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Bůh Otec z pouhé milosti
poslal nám Syna z výsosti
k spáse člověka padlého,
hříchem v ráji raněného.
Vděčně za to věrná duše
miluje Pána Ježíše,
více než všechno stvoření,
nic jí milejšího není.
Opouští rozkoše těla,
čest, chválu i přízeň světa,
ráda činí vše pro něho,
majíc živou víru v něho.
Hrozeb lidských se nebojí,
v lásce jeho pevně stojí,
svolí raději umříti
než jemu se zprotiviti.
Nic v světě silnější není
nad Kristovo milování,
svět i ďábla vždy přemáhá,
všemu zlému odolává.
ŽALMY
1. ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.
Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †
neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *
věnuj mi pozornost a vyslyš mě!
Zmítám se v neklidu, †
děsím se při křiku nepřítele, *
při povyku bezbožníka,
protože mě zavalují neštěstím *
a v hněvu proti mně brojí.
Srdce se ve mně chvěje *
a padla na mě smrtelná úzkost.
Strach a hrůza se na mě řítí *
a děs mě halí.
Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *
odletěl bych a dopřál si klidu.
Hle, daleko bych utekl, *
zůstal bych na poušti.
Rychle bych spěchal do útočiště *
před vichrem a bouří.
Ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.
2. ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.
Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *
vždyť vidím násilí a svár v městě.
Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *
vládne v něm útisk a bezpráví.
Uvnitř jsou úklady, *
z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.
Kdyby mě potupil nepřítel, *
dovedl bych to snést,
kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *
skryl bych se před ním.
Ale byls to ty, můj druh, *
můj přítel a důvěrník!
Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *
ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.
Ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.
3. ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.
Já však budu volat k Bohu, *
a Hospodin mě zachrání.
Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *
a uslyší můj hlas.
Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *
neboť je jich na mě mnoho.
Bůh to uslyší a zkruší je †
– on vládne od věčnosti – *
nechtějí se změnit a nebojí se Boha.
Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *
znesvěcuje svoji smlouvu.
Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *
ale srdce má nepřátelské,
nad olej lahodnější jsou jeho slova, *
jsou to však tasené meče.
Svou starost hoď na Hospodina, †
a on tě zachová, *
nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.
A ty, Bože, svrhneš je *
do jámy zkázy;
zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *
Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!
Ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.
Slyš mě, můj synu,
neodchyluj se od slov mých úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Malachiáše
1,1-14; 2,13-16
Varování nedbalým a nevěrným kněžím
Prorocký výrok. Hospodinovo slovo k Izraeli ústy Malachiáše. „Miloval jsem vás – praví Hospodin. Ale řekli jste: ‚V čem jsi nás miloval?‘ Nebyl Ezau Jakubův bratr? – praví Hospodin – a miloval jsem Jakuba, kdežto Ezaua jsem nenáviděl, jeho hory jsem změnil v pustinu, jeho dědičný podíl (jsem dal) šakalům pouště. Kdyby Edom řekl: ‚Jsme (sice) zničeni, ale znovu vystavíme, co je zničené,‘ tak praví Hospodin zástupů: Oni vystavějí, já však zbořím; budou je nazývat ‚území bezbožnosti‘ a ‚lid, na který se Hospodin hněvá navěky‘. Na vlastní oči to uvidíte a řeknete: ‚Hospodin ukazuje, že je mocný (i) za hranicemi Izraele.‘
Syn ctí svého otce a otrok svého pána. Jestliže jsem já otec, kde je úcta ke mně? Jestliže jsem já Pán, kde je bázeň přede mnou? – praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem a říkáte: ‚V čem jsme pohrdli tvým jménem?‘ Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb! A ptáte se: ‚Čím jsme tě poskvrnili?‘ Tím, že říkáte: ‚Hospodinův stůl se může poskvrnit.‘ Když obětujete slepá (zvířata), není to zlé? A když obětujete kulhavá a neduživá (zvířata), není to zlé? Jen je přines svému místodržiteli, bude se mu to líbit, získáš si jeho přízeň? – praví Hospodin zástupů.
Proto nyní usmiřte Boží tvář, aby se nad vámi smiloval. Vaší rukou se to stalo! Naleznete přízeň? – praví Hospodin zástupů. Kdo z vás zavře bránu, abyste zbytečně nezapalovali můj oltář? Nemám ve vás zalíbení – praví Hospodin zástupů – nepřijmu oběť z vašich rukou. Neboť od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany a na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá, vždyť veliké je moje jméno mezi pohany – praví Hospodin zástupů.
Vy však jste ho znesvětili tím, že říkáte: ‚Stůl Páně je znečištěn, i jeho pokrm je k pohrdání.‘ Říkáte: ‚Jaká námaha!‘ a pohrdáte jím – praví Hospodin zástupů. Přinášíte uloupené, kulhavé i neduživé a z nich obětujete. Mám to snad přijímat z vaší ruky se zalíbením? – praví Hospodin. Ať je zlořečen podvodník, který udělá slib, a ačkoli má ve svém stádě samce, obětuje potom Pánu zmrzačené (zvíře). Vždyť jsem (přece) mocný Král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany.
A ještě toto děláte: Hospodinův oltář pokrýváte slzami, pláčem a vzdycháním, že (prý) se už neobracím k oběti a nepřijímám dar z vaší ruky s přízní, a ptáte se: ‚Proč?‘ Protože Hospodin je svědkem mezi tebou a manželkou tvého mládí, které ses stal nevěrným, ačkoli byla tvou družkou, s níž jsi uzavřel smlouvu. Nezpůsobil (Bůh), že jste jedno tělo a jeden duch? A nežádá tato jednota potomstvo od Boha? Dejte si tedy pozor na svůj život; nebuď nevěrný manželce svého mládí! Jestliže se někdo rozvede z nenávisti – praví Hospodin, Bůh Izraele – nepravost pokryje jeho šat – praví Hospodin zástupů; dejte si tedy pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Mal 1,10; 2,16
Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů. * Dejte si pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!
Nepřijmu oběť z vašich rukou. * Dejte.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze „Života svaté Hedviky“
(Acta Sanctorum Octobris 8 [1853],201-202)
Stále tíhla k Bohu
Boží služebnice věděla, že živé kameny, které mají být vestavěny do budovy nebeského Jeruzaléma, se musí v tomto světě opracovávat otesáváním a obrušovaním, a že je třeba hodně vytrpět, máme-li dojít do věčné slávy a do nebeské vlasti. Proto se zcela vydala napospas vlnám utrpení a bez milosti ustavičně trestala své tělo mnohým trýzněním. Ukládala si každý den tak přísné posty a zdrženlivost, že se mnozí divili, jak může tak slabá a jemná žena snést takové týrání.
Čím více při vší rozvaze umrtvovala vytrvalým trýzněním své tělo, tím větší měla sílu ducha, prospívala v milosti a stupňoval se v ní žár zbožnosti a božské lásky. Velmi často ji povznášela a strhovala k Bohu tak horoucí touha, že necítila a nevnímala, co se děje kolem ní.
Tak jako zbožnou myslí stále tíhla k Bohu, skláněla se také s dobročinnou slitovností k bližnímu. Potřebným štědře rozdávala almužny. Podporovala bratrstva a řeholní osoby v klášterech i mimo ně, vdovy a sirotky, nemocné a slabé, malomocné, vězně v okovech nebo žalářích, pocestné i chudé ženy s malými dětmi; a vůbec nikoho, kdo si k ní přišel pro pomoc, nenechala odejít bez útěchy.
A protože tato Boží služebnice nezanedbala žádný dobrý skutek, který mohla udělat, dal jí Bůh také tu milost, že když jí při její činnosti chyběly lidské prostředky a nedostávalo se jí vlastních sil, mohla vykonat silou Boží a silou utrpení Kristova, oč ji bližní toužebně prosili ve svých potřebách. A tak mohla podle zalíbení Boží vůle pomáhat těm, kdo se k ní utíkali, aby je zbavila trápení tělesného nebo duševního.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Př 31,17.18.20
Hle, statečná žena, oděná Boží silou. * Její lampa nikdy nezhasne.
Otvírá svou dlaň chudému, ubohým podává pomocnou ruku. * Její.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby a veď nás, ať následujeme příklad pokory a milosrdné lásky, který nám dala svatá Hedvika, a na její mocnou přímluvu nám pomáhej, abychom ve svém každodenním životě poznávali a plnili tvou vůli. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky