Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

2,12-30

Pracujte na tom, abyste došli spásy

Moji drazí, jako jste vždycky (projevovali) poslušnost, tak i teď pracujte s úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy; a to nejen když jsem u vás, ale hlavně nyní, když jsem daleko. Vždyť i to, že chcete, i to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit.

Dělejte všecko bez reptání a váhání. Tak z vás budou (lidé) bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení špatného a zvráceného, ve kterém vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. Držte se pevně slova života, abych se mohl chlubit v onen Kristův den, že jsem neběžel nadarmo ani že jsem se nadarmo nenamáhal.

A kdybych musel prolít v oběť i svou krev při posvátné službě vaší víře, raduji se (z toho) a raduji se s vámi se všemi. Stejně se však radujte i vy a dělte se o tu radost se mnou.

Doufám v Pána Ježíše, že k vám brzy budu moci poslat Timoteje, abych i já byl klidný, když se dovím, jak se vám vede. Nemám totiž nikoho, kdo by tak stejně smýšlel a tak upřímně pečoval o vaše věci. Všichni ostatní myslí jenom na svoje (zájmy), ne na (zájmy) Ježíše Krista. Víte, jak se (Timotej) osvědčil, že se mnou sloužil v evangeliu jako syn s otcem. Doufám tedy, že ho pošlu, hned jak uvidím, na čem jsem. Mám však důvěru v Pána, že i sám budu moci brzo přijít.

Pokládám však za nutné vypravit k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, kterého jste poslali, aby mi posloužil v mých potřebách. Vždyť toužil po vás všech a znepokojilo ho, že jste se dověděli, jak se rozstonal. A opravdu onemocněl na smrt. Bůh se však nad ním slitoval – a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. Tím spěšněji ho posílám nazpět, abyste se při pohledu na něj zase zaradovali a já abych tím měl o zármutek méně. Přijměte ho tedy s velkou radostí, jak se sluší na křesťany, a mějte takové lidi v úctě. Vždyť pro Kristovo dílo by málem byl umřel. Vlastní život dal v sázku, aby doplnil, v čem jste vy mi nemohli posloužit.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

2 Petr 1,10.11; Ef 5,8

Vynasnažte se, aby bylo vaše povolání a vyvolení pevné. * Tak vám bude dopřán volný přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. * Tak vám.

Z předmluvy komentáře svatého Jeronýma k Izaiášovým proroctvím

(Nn. 1.2: CCL 73,1-3)

Neznalost Písma je neznalost Krista

Plním svou povinnost v poslušnosti k příkazům Kristovým. On vybízí: Zkoumejte Písma; hledejte a naleznete. Nechtěl bych slyšet jako židé: Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc. Jestliže je podle apoštola Pavla Kristus Boží moc a Boží moudrost a jestliže ten, kdo nezná Písma, nezná Boží moc a Boží moudrost, pak neznalost Písma je neznalost Krista.

Budu proto postupovat jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré, nebo jako nevěsta, která říká v Písni písní: Plody čerstvé i suché jsem pro tebe, miláčku, uschovala. A budu vykládat Izaiáše tak, aby bylo vidět, že je to nejen prorok, ale i evangelista a apoštol. Vždyť on říká sám o sobě i ostatních, kdo hlásají radostnou zvěst: Jak krásné je vidět nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj. A Bůh k němu mluví jako k apoštolovi: Koho mám poslat, kdo půjde k tomuto lidu? A on odpovídá: Zde jsem, mne pošli.

Ať si nikdo nemyslí, že chci o obsahu té knihy pojednat jenom stručně. Vždyť tato kniha Písma obsahuje všechna tajemství Páně: ohlašuje, že se narodí z Panny jako Emanuel, Bůh s námi, že bude konat skvělé činy a znamení, že zemře, bude pohřben a vstane z mrtvých, že bude Spasitelem všech národů. A co mám říci o fyzice, etice a logice? Všechno, co je ve svatých Písmech, všechno, co může lidský jazyk vyjádřit a mysl smrtelníků pochopit, je obsaženo v té knize. O jejích tajemstvích svědčí sám ten, který napsal: Každé zjevení vám bude jako slova zapečetěné knihy. Když se dá tomu, kdo zná číst, a řekne se: „Přečti to“, odpoví: „Nemohu, protože je na ní pečeť.“ Když se dá tomu, kdo nezná číst, a řekne se: „Čti“, odpoví: „Neumím číst.“

Zdá-li se to někomu málo přesvědčivé, ať si poslechne slova Apoštola: Promlouvat z vnuknutí smějí jen dva nebo tři a ostatní ať o tom podávají úsudek; dostane-li se však zjevení někomu jinému z přítomných, ať ten první umlkne. Jak mohou umlknout, rozhoduje-li o tom Duch mluvící skrze proroky, zda mlčet nebo mluvit? Jestliže tedy proroci rozuměli tomu, co říkali, je všechno plné moudrosti a smyslu. K jejich uším nedoléhal hlasem rozechvívaný vzduch, ale Bůh mluvil v duši proroků, jak to říká jiný prorok: Anděl, který se mnou mluvil. A jiný zase říká: Poslal nám Bůh do srdce Ducha, který volá: Abba, Otče. A ještě další: Budu poslouchat, co ke mně mluví Hospodin, Bůh.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. 2 Tim 3,16.17.14.15

Všechno, co je napsáno v Písmu, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování a k výchově ve spravedlnosti. * Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.

Od dětství znal svatá Písma a držel se toho, čemu se naučil. * Tak je.