Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Řízením Boha živého
a z milosrdenství jeho
vštípen jsem v Krista Ježíše,
v společenství jeho církve.
Sluší se mně i každému
v Krista Pána vštípenému
víc a víc se zelenati
a ovoce vydávati.
Ó Bože, dej pomoc k tomu,
abych byl vždy v církve domu
jako oliva zelená,
užitečná, utěšená.
Lásky oleje svatého,
pomazání Ducha tvého,
rač mi ty sám uděliti,
dej ho v lampě srdce míti.
Jako ony moudré panny,
jak se sluší na křesťany,
kteří Ženicha čekají,
Krista, v němž naději mají.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.
(Ty) jsi zamítl a zavrhl, *
zanevřels na svého pomazaného.
Pohrdl jsi smlouvou svého služebníka, *
jeho korunu znesvětils v prachu.
Pobořils všechny jeho hradby, *
jeho tvrze proměnils v trosky.
Každý, kdo šel kolem, ho oloupil, *
svým sousedům zůstal pro smích.
Povýšil jsi pravici jeho protivníků, *
rozveselils všechny jeho nepřátele.
Otupil jsi ostří jeho meče *
a nepomohl jsi mu v boji.
Nechals vyblednout jeho lesk *
a jeho trůn jsi povalil na zem.
Ukrátils dny jeho mladistvé svěžesti, *
zahrnul jsi ho hanbou.
Ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.
2. ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.
Jak dlouho, Hospodine? †
Chceš se stále skrývat? *
Bude tvůj hněv hořet jak oheň?
Uvaž, jak krátký mám život, *
jak pomíjivé stvořils všechny lidi!
Žije někdo, kdo by neuzřel smrti? *
Kdo by se zachránil z moci podsvětí?
Kde jsou, Pane, tvé bývalé milosti, *
které jsi přísahal Davidovi při své věrnosti?
Pamatuj, Pane, na potupu svých služebníků, *
nosím v klíně všechna nepřátelství národů,
jimiž tupí, Hospodine, tvoji nepřátelé, *
jimiž tupí jednání tvého pomazaného.
Požehnán buď Hospodin navěky! *
Staň se! Staň se!
Ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.
3. ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.
Pane, tys nám býval útočištěm *
od pokolení do pokolení!
Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, *
od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!
Rozkazem vracíš člověka v prach *
a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“
Neboť tisíc let je v tvých očích †
jako včerejší den, který minul, *
a jako noční hlídka.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, *
podobají se pučící trávě:
Zrána kvete a bují, *
večer je skosena a vadne.
Hyneme vskutku pro tvůj hněv, *
děsíme se pro tvé rozhořčení.
Položils před sebe naše viny, *
naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.
Neboť pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, *
jako vzdech jsme dokončili svá léta.
Našich let bývá úhrnem sedmdesát, *
u toho, kdo je při síle, osmdesát.
Většina jich je lopota a trýzeň, *
neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.
Kdo uváží sílu tvého hněvu *
a kdo se bojí tvé nevole?
Nauč nás počítat naše dny, *
ať dojdeme k moudrosti srdce.
Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? *
Slituj se nad svými služebníky!
Nasyť nás brzy svou slitovností, *
ať jásáme a radujeme se po celý život!
Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, *
za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, *
tvá sláva jejich synům.
Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, †
dej zdar práci našich rukou, *
dej zdar práci našich rukou!
Ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.
U tebe, Hospodine, je pramen života,
v tvé záři vidíme světlo.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Micheáše
4,14-5,7
Mesiáš, původce pokoje
Tak praví Hospodin:
„Nyní se drásej, rozdrásaná dcero!
sevřeli nás obležením,
holí bijí do tváře
soudce Izraele!
A ty, Betléme Efratský,
maličký jsi mezi judskými rody,
z tebe mi vyjde
ten, který bude vládcem v Izraeli;
jeho původ je od pradávna,
od věčnosti.
Proto je (Hospodin) opustí
až do doby, kdy rodička porodí;
potom se zbytek jeho bratrů
vrátí k synům Izraele.
Bude stát a pást v Hospodinově síle,
ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha,
oni pak budou požívat míru, neboť (jeho moc) se rozšíří
až do končin země.
On sám pak bude pokojem.
Jestliže Asyr vpadne do naší země,
jestliže bude šlapat v našich palácích,
postavíme proti němu sedm pastýřů,
osm vůdců lidu.
Mečem spasou asyrskou zemi,
kopími zemi Nimrodovu.
Zachrání před Asyrem,
až vnikne do naší země,
až bude šlapat po našem území.
Jakubův zbytek bude
uprostřed četných národů
jako rosa od Hospodina,
jako déšť na rostlinách,
který nečeká na člověka
a nic nedoufá od lidských synů.
Jakubův zbytek bude mezi pohany,
uprostřed četných národů
jako lev mezi zvířaty lesa,
jako lvíče mezi stádem bravu:
sotva přijde, rozdupává a roztrhává
– zachránce není.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Mich 5,1.3.4; Zach 9,10
Betléme, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Jeho moc se rozšíří až do končin země. * On sám pak bude pokojem.
Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k moři. * On sám.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka
(Epist. 10,2-3.5: CSEL 3,491-492.494-495)
Nepřemožitelná víra
Jak vás mám vychválit, stateční bratři? Jakým chvalozpěvem mám oslavit vaši vnitřní sílu a vytrvalost ve víře? Snášeli jste nejtěžší výslechy až do chvíle, kdy se dovršila vaše sláva. Neustoupili jste před mučením, ale spíše mučení před vámi. Vašim bolestem neudělaly konec nástroje trýznění, ale koruna vítězství. Dlouho trvalo hrozné rozsápání těla, ne však proto, aby otřáslo neochvějnou vírou, ale aby tím rychleji poslalo muže Boží k Pánu.
Přítomný dav pozoroval s obdivem nebeský zápas Boží a duchovní bitvu Kristovu; viděl, jak služebníci Boží pevně stáli a neochvějně mluvili, na duchu nezlomeni, plní božské síly, beze zbraní světských, ale vybavení důvěrou a výzbrojí víry. Chovali se v mukách statečněji než jejich mučitelé, a jejich zbité a rozdrásané údy přemohly bijící a drásající mučidla.
Ani stále opakované zuřivé trýznění nemohlo udolat nepřemožitelnou víru, ačkoli při roztrhaných vnitřnostech už nebyly mučeny údy Božích služebníků, ale jejich rány. Tekla krev, která hasila požár pronásledování, krev, jejíž slavné krůpěje zhášely plamen pekelného ohně. Jaká to byla podívaná Páně, vznešená a veliká, s jakým zalíbením hleděl Bůh na svého vojáka, který věrně plnil svou přísahu; tak to stojí v žalmech, kde nám říká a připomíná Duch Svatý: Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. Drahocenná je tato smrt, neboť koupila nesmrtelnost za cenu vlastní krve a přijala od Boha odměnu za nejvyšší statečnost.
Jak se Kristus přitom radoval, jak rád bojoval a vítězil ve svých služebnících. Vždyť on je ochránce víry, a těm, kdo věří, dává tolik, kolik se přijímající cítí schopen pojmout. Kristus byl přítomen při tom zápasu, neboť to byl jeho zápas, povzbuzoval a posiloval ty, kdo bojovali a hájili jeho jméno, a dodával jim odvahu. On pro nás zvítězil nad smrtí jednou provždy, a stále v nás nad ní dobývá vítězství.
Jak je šťastná naše církev, když jí božská blahosklonnost prokazuje takovou čest, že ji v dnešní době ozařuje slavná krev mučedníků. Předtím byla běloskvoucí svatým životem bratří, nyní je krví mučedníků nachově rudá. Mezi jejími květy nechybějí ani lilie ani růže. Ať nyní každý zápasí o to, aby dosáhl veliké slávy jedněch či druhých: věnce běloskvoucího za svůj život nebo nachově rudého za své utrpení.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!
Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, ať věrnost svatých mučedníků Ponciána a Hippolyta povzbuzuje naši lásku k tobě a upevňuje naši víru. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky