Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Zachovej nás při svém slovu
a dej k němu víru živou,
ty sám, Ježíši, Pane náš,
neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Poněvadž sami ze sebe
nemůžeme nic bez tebe,
v tvou ochranu se dáváme
a za to tebe žádáme:
Ať moc pravdy slova tvého
vejde do srdce našeho,
a tak ať jsme země plodná,
pro setbu tvoji příhodná.
V čemkoli jsme pobloudili,
naprav nás, Pastýři dobrý,
k stádu svému na ramenou
přines ovci svou ztracenou!
Slovo tvé, Pane, Kriste náš,
ať neopustí nikdo z nás!
Amen, ať se to vše stane,
zač tebe s vírou žádáme.
ŽALMY
1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Hospodine, mé srdce se nevypíná, *
nevyvyšují se mé oči,
neženu se za velikými věcmi *
pro mě nedostižnými.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †
jako dítě na matčině klíně; *
jako dítě, tak je má duše ve mně.
Doufej, Izraeli, v Hospodina *
nyní i navěky.
Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
Pamatuj, Hospodine, na Davida, *
na veškerou jeho starostlivost,
jak přísahal Hospodinu, *
sliboval Mocnému Jakubovu:
„Nevkročím do svého obytného domu, *
nevstoupím na své připravené lůžko,
nepopřeji spánku svým očím, *
svým víčkům odpočinku,
dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *
příbytek Mocnému Jakubovu.“
Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *
nalezli jsme ji na polích Jaaru.
Vejděme do jeho příbytku, *
klaňme se u podnože jeho nohou.
Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *
ty i tvá vznešená archa!
Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *
a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!
Pro Davida, svého služebníka, *
neodmítej tvář svého pomazaného!
Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Přísahal Hospodin Davidovi *
s věrností, kterou neporuší:
„Potomka z tvého rodu *
dosadím na tvůj trůn.
Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *
na mé příkazy, kterým je naučím,
též jejich synové navěky *
budou sedět na tvém trůně!“
Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *
přál si ho mít za své sídlo:
„To je můj příbytek navěky, *
zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.
Jeho pokrmy štědře požehnám, *
jeho chudé nasytím chlebem.
Jeho kněze obléknu v spásu, *
jeho zbožní se jásotem rozjásají.
Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *
rozžehnu svítilnu svému pomazanému.
Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *
ale na něm zazáří má koruna.“
Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Sirachovcovy
44,1b-2.16 – 45,6 (řec. 44,1-2.16 – 45,5)
Chvalozpěv na význačné muže: od Henocha do Mojžíše
Nyní chvalme slavné muže,
naše otce, podle dob, kdy žili.
Pán jim uštědřil mnoho slávy,
(ukázal) na nich svou velebnost od pradávna.
Henoch se líbil Pánu a byl přenesen (do nebe),
příklad kajícnosti pro své vrstevníky.
Noe byl uznán za zcela spravedlivého
jako výkupná cena v čas hněvu.
Kvůli němu zbytek zůstal na zemi,
kvůli smlouvě s ním skončila potopa.
Věčné smlouvy byly s ním uzavřeny,
že už nebude zničeno nic z toho, co žije.
Abrahám, slavný praotec mnoha národů,
nikdo mu není rovný slávou.
Zachovával Zákon Nejvyššího
a sjednal s ním smlouvu.
Na svém těle smlouvu ustanovil
a ve zkoušce osvědčil svou věrnost.
Proto se mu (Bůh) zavázal přísahou,
že v jeho potomstvu požehná národy,
že je rozmnoží jako písek na zemi,
že jeho potomstvo vyvýší jak hvězdy,
že jim dá majetek
od moře k moři,
od Řeky až na konec země.
A právě tak to smluvil s Izákem
kvůli Abrahámovi, jeho otci.
Požehnání všech předků
dal snést na Jakubovu hlavu.
Přiřkl mu hodnost prvorozence
a určil mu dědictví.
Vymezil je kmenům,
rozdělil je dvanácti pokolením.
(Z Jakuba) dal vzejít Mojžíšovi, zbožnému muži,
který našel přízeň v očích všech lidí
a byl drahý Bohu i lidem –
požehnaná buď památka na něj!
Poctil ho slávou, kterou mají svatí,
a udělal ho mocným na postrach nepřátelům.
Na jeho slova způsobil divy,
před králem ho podporoval,
pro svůj lid mu dal přikázání
a ukázal mu svou slávu.
Posvětil ho pro jeho věrnost a oddanost
a vyvolil ho ze všech lidí.
Dal mu slyšet svůj hlas
a uvedl ho do oblaku.
Tváří v tvář mu dal přikázání,
moudrý zákon života,
aby naučil Jakuba smlouvě,
Izraele svým ustanovením.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Dt 6,3; 7,9; 6,5
Slyš, Izraeli, svědomitě zachovávej, co ti přikázal Hospodin. * Pochop tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je pravý Bůh, věrný Bůh, který zachovává smlouvu a lásku k těm, kdo ho milují.
Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou. * Pochop.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze „Života svatého Antonína“ od svatého Atanáše, biskupa
(Cap. 2-4: PG 26,842-846)
O povolání svatého Antonína
Po smrti obou rodičů zůstal Antonín sám se svou jedinou sestrou, která byla ještě velmi malá. Ačkoli mu bylo sotva osmnáct nebo dvacet let, musel se starat o celé hospodářství i o sestru.
Když uběhlo od smrti rodičů necelých šest měsíců, šel Antonín jako obvykle do chrámu Páně a cestou v duchu přemýšlel, proč apoštolové všechno opustili a šli za Spasitelem a proč věřící, o nichž se mluví ve Skutcích apoštolů, prodali majetek a všechno, co za něj utržili, skládali apoštolům k nohám na almužny pro chudé; a uvažoval, co velikého je za to čeká v nebi. Když došel uprostřed těchto úvah až do kostela, právě se tam četlo evangelium. A v něm Antonín slyšel, jak Pán říká onomu boháči: Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej všechno, co máš, a rozdej to chudým. Pak přijď a následuj mě, a budeš mít poklad v nebi.
Antonína hned napadlo, že to byl sám Bůh, kdo mu připomněl příběh o svatých, a že to, co se četlo, patřilo vlastně jemu. A sotvaže vyšel z chrámu Páně, všechny pozemky po rodičích – patřilo mu na tři sta honů úrodných a velmi krásných polí – dal vesničanům, aby majetek nebyl jemu ani sestře na obtíž. Pak prodal také všechny movitosti a značný obnos, který z toho vytěžil, rozdal chudým. Jen něco málo nechal na sestřino zaopatření.
A když přišel znovu do chrámu, slyšel v evangeliu následující slova Páně: Nedělejte si starosti o zítřek. Ani v kostele už pak neměl stání, a tak hned odešel a rozdal nejnuznějším i ten zbytek. Sestru potom svěřil do výchovy známému společenství panen, které mu věřící doporučili, a sám se místo péče o hospodářství nadále zcela věnoval asketickému životu: dopřál si jenom to nejskrovnější a trpělivě snášel obtíže přísného života.
Věnoval se rovněž tělesné práci, neboť si vzal k srdci slova: Kdo nechce pracovat, ať nejí. Za část výdělku kupoval chléb, část rozdával chudým.
Často se modlil, protože věděl, že je třeba, abychom se bez ustání v ústraní modlili. A při čtení byl tak pozorný, že mu nic neuniklo a všechno si zapamatoval; tak mu posléze paměť nahradila všechny knihy.
A když všichni vesničané i jiní poctiví lidé, s nimiž přicházel Antonín do styku, zjistili, jaký je to člověk, nazývali ho Božím přítelem a měli ho rádi jako vlastního syna nebo bratra.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mt 19,21
Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, * a budeš mít poklad v nebi.
Pak přijď a následuj mě! * A budeš.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vedl svatého Antonína na poušť, aby ti tam sloužil postem a modlitbou; na jeho přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v tvé službě a nade všechno tě milovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky