Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Vítej, Jezu Kriste,
z nebeské výsosti,
vítej z Panny čisté,
náš předrahý hosti.
Přišels k nám od Otce,
spasení původce,
z tebe se těšíme,
všichni radujeme,
Kriste, Králi náš.
Navštívils nás hříšné
zde v tomto vězení,
z lásky své přílišné,
nás všech k vyproštění.
S nebeským bohatstvím
přišels k nám chudičkým,
bys nás obdaroval,
sebe sama nám dal,
Kriste, Králi náš.
Ty jsi Král důstojný,
Syn Všemohoucího,
Pán a Bůh velebný,
nad nějž nic vyššího:
Sebe jsi ponížil,
pro nás hříšné zmařil,
učiněns podobný
nám, krom hříchu rovný
Kriste, Králi náš.
Ó, co tebou hnulo,
že ses tak ponížil,
co k tomu nutilo,
abys hříšným sloužil?
Než milost horlivá,
ta spravedlnost tvá,
chtěls ji vždy činiti,
naším bratrem býti,
Kriste, Králi náš.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.
(Ty) jsi zamítl a zavrhl, *
zanevřels na svého pomazaného.
Pohrdl jsi smlouvou svého služebníka, *
jeho korunu znesvětils v prachu.
Pobořils všechny jeho hradby, *
jeho tvrze proměnils v trosky.
Každý, kdo šel kolem, ho oloupil, *
svým sousedům zůstal pro smích.
Povýšil jsi pravici jeho protivníků, *
rozveselils všechny jeho nepřátele.
Otupil jsi ostří jeho meče *
a nepomohl jsi mu v boji.
Nechals vyblednout jeho lesk *
a jeho trůn jsi povalil na zem.
Ukrátils dny jeho mladistvé svěžesti, *
zahrnul jsi ho hanbou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.
2. ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.
Jak dlouho, Hospodine? †
Chceš se stále skrývat? *
Bude tvůj hněv hořet jak oheň?
Uvaž, jak krátký mám život, *
jak pomíjivé stvořils všechny lidi!
Žije někdo, kdo by neuzřel smrti? *
Kdo by se zachránil z moci podsvětí?
Kde jsou, Pane, tvé bývalé milosti, *
které jsi přísahal Davidovi při své věrnosti?
Pamatuj, Pane, na potupu svých služebníků, *
nosím v klíně všechna nepřátelství národů,
jimiž tupí, Hospodine, tvoji nepřátelé, *
jimiž tupí jednání tvého pomazaného.
Požehnán buď Hospodin navěky! *
Staň se! Staň se!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.
3. ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.
Pane, tys nám býval útočištěm *
od pokolení do pokolení!
Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, *
od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!
Rozkazem vracíš člověka v prach *
a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“
Neboť tisíc let je v tvých očích †
jako včerejší den, který minul, *
a jako noční hlídka.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, *
podobají se pučící trávě:
Zrána kvete a bují, *
večer je skosena a vadne.
Hyneme vskutku pro tvůj hněv, *
děsíme se pro tvé rozhořčení.
Položils před sebe naše viny, *
naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.
Neboť pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, *
jako vzdech jsme dokončili svá léta.
Našich let bývá úhrnem sedmdesát, *
u toho, kdo je při síle, osmdesát.
Většina jich je lopota a trýzeň, *
neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.
Kdo uváží sílu tvého hněvu *
a kdo se bojí tvé nevole?
Nauč nás počítat naše dny, *
ať dojdeme k moudrosti srdce.
Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? *
Slituj se nad svými služebníky!
Nasyť nás brzy svou slitovností, *
ať jásáme a radujeme se po celý život!
Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, *
za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, *
tvá sláva jejich synům.
Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, †
dej zdar práci našich rukou, *
dej zdar práci našich rukou!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.
Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
45,1-13
Záchrana Izraele skrze Kýra
Tak praví Hospodin o svém pomazaném Kýrovi:
„Vzal jsem ho za pravou ruku,
abych mu podmanil národy,
abych odpásal bedra králů,
abych před ním otevřel vrata,
aby žádná brána nezůstala uzavřena.
Já půjdu před tebou,
pokořím hory,
rozbiji brány z bronzu,
zlomím závory ze železa.
Dám ti skryté poklady
a utajená bohatství,
abys poznal, že já jsem Hospodin,
Bůh Izraele, který tě zavolal jménem.
Pro svého služebníka Jakuba,
pro Izraele, svého vyvoleného,
zavolal jsem tě jménem,
poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
Já jsem Hospodin, jiný není,
není Bůh mimo mne.
Přepásal jsem tě, i když jsi mě neznal,
aby se poznalo od východu slunce i od západu,
že mimo mne jiný není.
Já jsem Hospodin, a nikdo jiný.
Tvořím světlo a působím tmu,
dávám štěstí a dopouštím neštěstí,
já, Hospodin, to všechno působím.
Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka, spusťte déšť práva;
ať se otevře země
a zplodí spásu,
ať spolu vyraší spravedlnost!
Já, Hospodin, jsem to stvořil.“
Běda tomu, kdo se hádá se svým tvůrcem,
střepina z hliněných nádob!
Řekne snad hlína hrnčířovi: „Co děláš?“
a „Tvé dílo nestojí za nic“?
Běda tomu, kdo řekne otci:
„Co plodíš?“
a ženě: „Co rodíš?“
Tak praví Hospodin,
Svatý Izraele, jeho tvůrce:
„Chcete se mě ptát na budoucnost mých synů,
rozkazovat mi, co mají mé ruce dělat?
Já jsem učinil zemi
a na ní jsem stvořil člověka.
Mé ruce roztáhly nebesa
a dal jsem rozkazy všem jejich zástupům.
Já jsem ho vzbudil pro spravedlnost
a narovnám všechny jeho cesty.
On vystaví moje město
a propustí mé vyhnance
bez kupní ceny a bez úplatku“
– praví Hospodin zástupů.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 45,8; srov. Mt 11,3
Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka, spusťte déšť práva. * Ať se otevře země a zplodí spásu.
Pošli, Hospodine, toho, který má přijít. * Ať se otevře země a zplodí spásu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Lva Velikého, papeže
(Ep. 31,2-3: PL 54,791-793)
Tajemství našeho smíření
Není nic platné říkat, že náš Pán, syn Panny Marie, je skutečným a dokonalým člověkem, jestliže nevěříme, že je člověkem z toho rodu, jak se o něm mluví v evangeliu.
Matouš totiž říká: Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. A sleduje posloupnost jeho lidského původu tak, že dovádí řadu pokolení až k Josefovi, jemuž byla matka Pána zasnoubena.
Lukáš naopak probírá rodokmen opačným směrem a vrací se až k samému zakladateli lidského rodu, aby ukázal, že první Adam a poslední Adam jsou téže přirozenosti.
Všemohoucnost Božího Syna se k poučování a ospravedlnění lidí jistě mohla zjevit tak, jak se Bůh zjevoval patriarchům a prorokům v lidské podobě, když například vyzval k zápasu, když s nimi zaváděl hovor, když neodmítal přijmout pohostinství nebo když si vzal i předložené jídlo.
Tato zjevování se však byly pouze obrazy, které poukazovaly na toho člověka, o němž jako tajemná znamení naznačovaly skutečnost, že bude potomkem těchto předků.
Tajemství našeho smíření, o kterém bylo rozhodnuto už od věčnosti, se v žádném předobrazu nenaplnilo. Duch Svatý totiž tehdy ještě nesestoupil na Pannu ani ji nezastínila moc Nejvyššího, aby se v neposkvrněném lůně, kde si Moudrost zbudovala příbytek, Slovo stalo tělem; aby se spojením přirozenosti Boží s přirozeností služebníka v jednu osobu v čase narodil tvůrce času; a aby byl zrozen uprostřed všeho ten, skrze něhož všechno povstalo.
Kdyby byl totiž tento nový člověk, jenž vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé, nevzal na sebe našeho starého člověka, a maje stejnou podstatu s Otcem se neuvolil přijmout i stejnou podstatu s matkou, kdyby se byl nespojil – sám bez hříchu – s naší přirozeností, veškeré lidské pokolení by stále setrvávalo v zajetí ďáblovy moci. Také bychom nemohli mít účast na jeho slavném vítězství, kdyby bylo vybojováno bez účasti naší přirozenosti.
Z tohoto podivuhodného účastenství nám zazářila svátost znovuzrození. Skrze téhož Ducha, skrze něhož byl počat a zrozen Kristus, rodíme se tedy duchovně i my.
Proto říká evangelista o věřících, že se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Iz 11,10; Lk 1,32
Objeví se kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat: * A jeho jméno bude slavné.
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida a bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky. * A jeho jméno bude slavné.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi náš stvořitel a vykupitel, tvé věčné Slovo se stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky