Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Věrná duše, radostně
máš Krále přijmouti,
srdce jemu poddati,
co starého, vše obnoviti
a na jeho příchod čekati
a s nadějí vstříc jemu jíti.
Neb on rychle pospíchá
svůj lid navštíviti,
pokoj s sebou přinésti,
zarmoucené obveseliti,
z moci hříchů vysvoboditi,
příbytek svůj u nás najíti.
V světle choďme, nebluďme,
ke Kristu se znejme
a v pravdě jemu služme,
s toužebným hlasem ho žádejme,
aby ráčil nás navštíviti,
svou milostí obohatiti.
Bychom v ní zde společně
vždycky přebývali,
do konce setrvali,
navěky v nebi kralovali,
dej nám to, Kriste přežádoucí,
ó Králi, Pane všemohoucí.
ŽALMY
1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. †
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *
† po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *
Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Navěky zajistím tvůj rod *
a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“
Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *
a tvou věrnost shromáždění svatých.
Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *
kdo z Božích synů se podobá Pánu?
Bůh je strašný ve sboru svatých, *
veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.
Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *
Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.
Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *
ty poutáš jeho vzduté vlny.
Tys probodl a rozdupal Rahab, *
svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.
Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *
založil jsi svět a vše, co jej plní.
Sever i jih jsi stvořil, *
Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.
Tvé rámě je mocné, *
silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.
Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *
milost a věrnost před tebou kráčejí.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *
chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.
V tvém jménu jásají ustavičně *
a honosí se tvou spravedlností.
Neboť ty jsi leskem jejich moci *
a tvou přízní roste naše síla.
Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *
náš král Svatému Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.
2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.
Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †
„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *
povýšil jsem vyvoleného z lidu.
Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *
pomazal jsem ho svým svatým olejem,
pevně ho drží má ruka *
i mé rámě ho posiluje.
Nepřítel ho neoklame, *
zvrácený člověk ho nepokoří.
Zničím před ním jeho protivníky *
a pobiji ty, kdo ho nenávidí.
Má věrnost a láska ho budou provázet, *
ve jménu mém zmohutní jeho síla.
Položím jeho ruku na moře *
a na řeky jeho pravici.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *
můj Bůh a skála mé spásy.
Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *
nejvyšším mezi králi země.
Navěky mu zachovám svou milost, *
má smlouva s ním platit nepřestane.
Dám věčné trvání jeho rodu, *
jeho trůn bude jako věk nebes.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.
3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.
„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *
a nebudou jednat podle mých příkazů,
jestliže poskvrní má ustanovení *
a nezachovají má přikázání:
potrestám metlou jejich nepravost *
a ranami jejich provinění.
Svou milost mu však neodejmu *
a svou věrnost neporuším.
Nezapřu svoji smlouvu, *
výrok svých rtů nepozměním.
Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *
jistě neselžu Davidovi.
Jeho potomstvo potrvá navěky, *
jeho trůn bude přede mnou jako slunce,
jako měsíc, který je upevněn navěky, *
věrný svědek na nebi.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.
Hospodine, náš Bože, obnov nás,
rozjasni svou tvář a budeme spaseni.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
31,1-3; 32,1-8
Království opravdové spravedlnosti
Běda těm, kteří sestupují do Egypta pro pomoc,
spoléhají na koně,
doufají ve vozy, že jich je mnoho,
a v jezdce, že jsou velmi zdatní,
ale nevzhlížejí ke Svatému Izraele
a nehledají Hospodina!
A přece i on je schopen způsobit neštěstí,
neodvolává svá slova:
povstane proti domu zločinců,
proti pomoci těch, kdo páchají nepravost.
Vždyť Egypťané jsou lidé, a nikoli Bůh,
jejich koně jsou tělo, nikoli duch.
Až Hospodin vztáhne svou ruku,
klopýtne pomocník
a padne ten, jemuž pomáhal,
všichni zahynou spolu.
Hle, král bude kralovat spravedlivě
a velmožové budou vládnout podle práva.
Každý (z nich) bude jako přístřeší před větrem,
jako útočiště před lijákem,
jako proudy vod v bezvodém kraji,
jako stín mohutné skály na vyprahlé zemi.
Oči těch, kdo vidí, nebudou zamlženy
a uši těch, kdo slyší, budou pozorně naslouchat.
Srdce ukvapených se naučí rozvažovat
a jazyk koktavých bude mluvit hbitě a zřetelně.
Pošetilý se už nebude nazývat šlechetným
a podvodníkovi se už nebude říkat vznešený.
Pošetilý totiž mluví hloupě
a jeho srdce se zabývá nepravostí,
takže jedná bezbožně,
o Hospodinu mluví rouhavě,
touhu hladového nenasytí
a žíznivému odpírá nápoj.
Nejhorší jsou podvody podvodníka:
myslí jenom na hanebnosti,
jak by ubožáky zničil lživou řečí,
i když chuďas dokazuje své právo.
Šlechetný člověk však dává ušlechtilé rady
a vytrvává ve šlechetnosti.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 32,3.4; Jer 23,5
Oči těch, kdo vidí, nebudou zamlženy a uši těch, kdo slyší, budou pozorně naslouchat. * Srdce ukvapených se naučí rozvažovat.
Vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře. * Srdce ukvapených se naučí rozvažovat.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa
(Lib. 4,20,4-5: SCh 100,634-640)
Při Kristově příchodu lidé uvidí Boha
Jeden je Bůh, a ten slovem a moudrostí vše učinil a uspořádal.
A je tu jeho Slovo, náš Pán Ježíš Kristus, ten se v posledních časech stal člověkem a žil mezi lidmi, aby spojil konec s počátkem, to jest člověka s Bohem.
Proto proroci, obdařeni od tohoto Slova prorockým charismatem, ohlašovali jeho příchod v lidském těle. Podle přání Otce se tak sloučil a spojil Bůh a člověk. Boží Slovo od samého počátku oznamovalo, že lidé Boha uvidí a že Bůh s nimi bude na zemi pobývat a rozmlouvat, že se ujme tvora, kterého stvořil, až mu přinese spásu, a že se mu dá poznat, že nás zachrání z rukou všech, kdo nás nenávidí, to jest vysvobodí od veškerého ducha hříchu, a způsobí, abychom mu zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života a aby člověk proniknut Božím Duchem vešel do slávy Otce.
Proroci tedy předpovídali, že lidé uvidí Boha; jak to říká i sám Pán: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Pro jeho vznešenost a nevyslovitelnou slávu nikdo nemůže Boha spatřit a zůstat naživu; Otec totiž přesahuje naše vnímání. Avšak pro svou lásku a dobrotu, a protože může všecko, poskytl těm, kteří jej milují, i to, že mohou vidět Boha; jak to také předpovídali proroci: že co je nemožné u lidí, je možné u Boha.
Člověk zajisté ze své moci Boha nespatří. Ten se však podle své vůle dá spatřit lidem, kterým chce, kdy chce a jakým způsobem chce; Bůh je přece všemohoucí. Dal se kdysi vidět prostřednictvím Ducha v prorockých zjeveních, dal se vidět prostřednictvím Syna svým adoptivním dětem a ovšem v nebeském království se dá vidět sám jako Otec. To bude tehdy, až Duch učiní člověka Božím Synem, až jej Syn přivede k Otci a Otec obdaří neporušitelností pro věčný život, který každému pramení z toho, že vidí Boha.
Tak jako ti, kdo vidí světlo, jsou ve světle a přijímají jeho záři, i ti, kdo vidí Boha, jsou v Bohu a přijímají jeho záři. Boží záře však oživuje: kdo tedy vidí Boha, přijímají život.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Dt 18,18; Lk 20,10; Jan 6,14
Vzbudím jim proroka a vložím svoje slova v jeho ústa. * Sdělí jim vše, co mu poručím.
Pošlu svého milovaného Syna. On je ten prorok, který má přijít na svět. * Sdělí jim vše, co mu poručím.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, vyslyš prosby všech, kdo se připravují na slavnost narození tvého Syna, a pomáhej jim v tomto pozemském životě, aby dosáhli věčné odměny v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky