Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Veliká je milost dána
věřícím od Krista Pána,
by se z ní těšili
a s vírou dobře činili;
za tu milost jej milujme,
věrně následujme.
On nám dá nebeské zboží,
neboť jsme synové Boží;
učme se od něho,
berme svatý příklad z něho,
tak jako on nás miloval
a nám přikazoval.
A všem, kteří jeho jménem
slouží jeho svatým slovem,
proň vše opouštějíc,
těm slíbeno zde stokrát víc;
ty on zvláště opatruje,
láskou zahrnuje.
V nebi chce jim více dáti,
věčnou ctí korunovati,
tam budou jasnější,
nad všechny hvězdy skvělejší,
budou míti slávu z něho
ti poslové jeho.
Vizme spolu, všichni věrní,
že práce nadarmo není
pro Krista milého
zde v následování jeho.
Prosme, ať nás k ní vzbuzuje
a v ní posiluje.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.
K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *
vysvoboď mě, jsi spravedlivý!
Popřej mi sluchu, *
rychle mě zachraň!
Buď mi ochrannou skálou, *
opevněnou tvrzí k mé záchraně,
vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *
pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *
neboť ty jsi mé útočiště.
Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *
Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.
Ctitele nicotných model nenávidíš, *
já však důvěřuji v Hospodina.
Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †
že jsi shlédl na moji bídu, *
že jsi mé duši pomohl v tísni,
žes mě nevydal do moci nepříteli, *
ale postavils mé nohy na volné prostranství.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.
2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *
hořem chřadne mé oko, duše i tělo,
Neboť můj život hyne ve strastech, *
má léta v hořekování
Strast mě zbavuje síly, *
moje kosti chřadnou.
Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †
sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *
kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.
Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *
podoben jsem rozbitému hrnci.
Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *
Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.
Já však, Hospodine, v tebe doufám, *
říkám: Ty jsi můj Bůh!
Můj osud je ve tvé ruce, *
vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *
zachraň mě svou slitovností.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.
3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.
Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †
uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *
popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.
Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *
před spiknutím lidí,
ukrýváš je ve stanu *
před svárlivými řečmi.
Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *
podivuhodné milosrdenství v opevněném městě
Už jsem si říkal sklíčeně: *
„Jsem zapuzen od tvých očí!“
Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *
když jsem volal k tobě o pomoc.
Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *
Hospodin zachovává věrné,
ale plnou měrou odplácí těm, *
kdo si počínají drze.
Vzmužte se a buďte srdnatí, *
všichni, kdo spoléháte na Hospodina.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.
Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství
a dej nám svou spásu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
24,1-18
Hospodin bude trestat
Hle, Hospodin pustoší zemi a plení ji,
rozvrací její povrch, její obyvatele rozptyluje.
Stejně se povede lidu jako kněžím,
služebníku jako jeho pánu,
služce jako její paní,
kupujícímu jako prodávajícímu,
věřiteli jako dlužníku,
lichváři jako zadluženému.
Země bude úplně zpustošena,
oloupena o vše,
neboť toto slovo pronesl Hospodin.
Naříká a vadne země,
chřadne a vadne svět,
hyne nebe i země.
Země je znesvěcena od svých obyvatel,
neboť přestoupili zákony,
převrátili právo,
porušili věčnou smlouvu.
Proto hltá zemi kletba,
její obyvatelé musí pykat.
Proto se ztenčilo obyvatelstvo země,
malý je počet zbylých lidí.
Truchlí mošt,
zchřadla réva,
vzdychají všichni, kdo plesali v srdci.
Přestala radost bubínků,
utichl výskot jásajících,
umlkl veselý zvuk citer.
Při zpěvu se nepije víno,
pijákům zhořkl opojný nápoj.
Zbořeno je město marnosti,
zavřen je vchod do každého domu.
Naříká se na ulicích, že není víno,
přestala všechna radost,
zmizel ze země jásot.
Jen spoušť zbyla v městě,
brána se rozpadá v trosky.
Ano, tak bude mezi národy
uprostřed země,
jako když se srážejí olivy,
jako když se paběrkuje po skončeném vinobraní.
(Ale zachránění) pozdvihnou svůj hlas,
budou opěvovat Hospodinovu vznešenost,
budou jásat (obyvatelé) od moře.
Proto v krajinách světla oslavujte Hospodina,
na mořských ostrovech jméno Hospodina, Boha Izraele!
Od končin země jsme slyšeli chvalozpěv:
„Sláva Spravedlivému!“
Tu jsem řekl: „Má zkáza!
Má zkáza!
Běda mi!“
Odpadlíci odpadávají,
odpadávají odpadem odpadlíků.
Hrůza a jáma a léčka na tebe,
obyvateli země!
Kdo uteče před křikem hrůzy,
upadne do jámy;
kdo vyleze z jámy,
chytí se do léčky,
neboť průduchy nebe se otvírají
a základy země se třesou.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 24,14.15; Žl 96 (95),1
Pozdvihnou svůj hlas a budou opěvovat Hospodinovu vznešenost. * Oslavujte Hospodina!
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! * Oslavujte Hospodina!
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Ambrože
(Epist. 2,1-2.4-5.7: PL 16 [edit. 1845], 847-881)
Líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid
Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v biskupském úřadě.
Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života nevyvedly z míry. I když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou církev od základu nad moři vybudoval a pevně ji usadil nad proudy vod.
Nikoli náhodou tedy zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s ohlušujícím burácením obořují všechny živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o kterých se praví: Zdvihají řeky svůj hlas. Existují totiž proudy, tryskající z nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha. A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.
A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché. Každý, koho tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.
Přijmi tedy i ty, co ti Kristus nabízí, aby se i tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu, tu, která chválí Hospodina, shromáždi vodu z mnoha míst, kam vypršela z prorockých mračen.
Každý, kdo shromažďuje vodu z hor a přivádí ji k sobě nebo kdo pije z pramenů, sám se stane mračnem dávajícím vodu. Naplň tedy hlubiny svého nitra, aby tvá země nasákla vláhou z vlastních studánek.
Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným. A proto Písmo říká: Jestliže jsou mraky plné, vylévají déšť na zem.
Ať jsou tedy tvé promluvy pramenem bohatým, čistým a průzračným: ať jejich mravní naučení naplňuje duši každého posluchače lahodností, líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid, aby s radostí kráčel tam, kam jej vedeš.
Tvá kázání ať jsou plná moudrosti. Proto i Šalomoun praví: Ústa moudrého jsou nástrojem poznání. A jinde: Tvá slova ať vždycky mají smysl. To znamená, aby se tvé promluvy vyznačovaly skvělým projevem a jasnozřivostí a aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak: tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
2 Tim 4,2; srov. Mal 2,7
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj * s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
Rty kněze střeží poznání, z jeho úst se požaduje poučení. * S všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal své církvi svatého biskupa Ambrože, učitele pravé víry a příklad apoštolské statečnosti; nepřestávej nám ani dnes dávat představené ochotné plnit tvou vůli a schopné statečně a moudře vést tvůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky