Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Křesťané, pravdy Boží praví milovníci,
pro Kristovo učení násilí trpící,
přijměte potěšení z jeho zaslíbení,
abyste byli stálí v těžkém pokušení.
Pán třicet a tři léta zde v světě pracoval
a trpěl protivenství, zlým neodplacoval;
tomu příklad zůstavil, kdo chce za ním jíti,
že zapřít musí sebe, svůj kříž na se vzíti.
Též pravil: Když vám pro mne budou zlořečiti
a všecko zlé proti vám falešně svědčiti,
vy se z toho veselte, že pro mne trpíte,
neboť odplatu hojnou v nebi obdržíte.
Chcem-li s Kristem v radosti věčně přebývati,
musíme pohanění proň podstupovati.
Neváhejme všech statků pro víru ztratiti,
vždyť stokrát víc slibuje Bůh nám navrátiti.
Stálost víry shledána v pokušeních bývá
a rytířské vítězství bez boje nebývá.
Stůjme pevně do konce vedle svého Pána,
vytrvalým koruna věčná bude dána.
ŽALMY
1. ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.
Hospodine, proč jsi tak vzdálen, *
proč se skrýváš v dobách tísně?
Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, *
chytí ho do nástrah, které si přichystal.
Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí, *
rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.
Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: †
„On nepotrestá! Bůh není!“ *
To je celé jeho smýšlení.
Po celý čas se mu vše daří, †
je daleko od myšlenky na tvůj soud, *
na všechny své odpůrce hledí s výsměchem.
Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, *
z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“
Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, *
pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.
Sedí na číhané poblíž osad, †
zabíjí nevinného ve skrytu, *
jeho oči slídí po chudákovi.
Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, †
číhá, aby lapil ubožáka, *
lapí ho a vtáhne do své sítě.
Přikrčí se, po zemi se plazí, *
chudáci klesají v jeho drápech.
Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, *
odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.
2. ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.
Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, *
nezapomínej na chudáky!
Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem *
a říká si v srdci: „Nepotrestá!“?
Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, *
abys je vzal do svých rukou.
Na tebe se spoléhá ubožák, *
sirotkovi tys pomocníkem.
Zlom rámě bezbožného bídáka, *
ztrestej jeho nepravost a nebude ho.
Hospodin je králem na věčné časy, *
vyhynuli pohané z jeho země.
Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine, *
vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu,
abys právo zjednal slabému a sirotku, *
aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.
3. ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.
Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *
mezi lidmi se vytrácí věrnost.
Klamou se navzájem falešnými slovy, *
hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.
Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *
jazyk, který chlubivě mluví,
ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, *
rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“
„Pro útisk ubohých, sténání chudých †
už povstanu, praví Hospodin, *
spásu dám tomu, kdo po ní touží.“
Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *
ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.
Ty nás, Hospodine, ochráníš *
a zachováš navždy před tímto pokolením.
Kolem se toulají bezbožníci, *
vyvyšují se nejhorší z lidí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.
Hospodin učí pokorné správně jednat,
vede je po svých cestách.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Jeremiáše
1,1-19
Jeremiáš povolán za proroka
Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z kněží usedlých v Anatotě, v Benjaminově území. Hospodin k němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova, třináctého roku jeho vlády, ale i za dnů judského krále Jehojakima, syna Jehošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jeruzaléma do vyhnanství.
Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.“
Tu jsem řekl: „Ach, pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.“
Hospodin mi pravil:
„Neříkej: ‚Jsem ještě příliš mladý‘,
neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš,
a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.
Neboj se jich,
neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil“
– praví Hospodin.
Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl:
„Hle, kladu svá slova do tvých úst.
Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi,
abys vytrhával a hubil,
abys ničil a bořil,
abys stavěl a sázel.“
Hospodin mě oslovil: „Co vidíš, Jeremiáši?“ Řekl jsem: „Vidím mandloňový prut.“ Hospodin odpověděl: „Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho.“
Hospodin mě oslovil podruhé: „Co vidíš?“ Řekl jsem: „Vidím hrnec, v němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu.“
Hospodin mi odpověděl:
„Od severu vyvře neštěstí
na všechny obyvatele země.
Neboť já svolám všechny severní říše
– praví Hospodin.
Přijdou a každá postaví svůj trůn
u vchodu do bran Jeruzaléma,
kolem dokola u všech jeho hradeb
i ve všech judských městech.
Vypořádám se s nimi soudně
pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili,
že obětovali kadidlo cizím bohům
a klaněli se dílům svých rukou.
Ty však přepásej svá bedra,
vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.
Nelekej se jich,
abych tě nezbavil odvahy před nimi.
Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,
(železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši,
proti judským králům a jejím knížatům,
proti jejím kněžím i lidu země.
Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já budu s tebou
– praví Hospodin –
abych tě vysvobodil.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jer 1,5.9; Iz 42,6
Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě. * Kladu svá slova do tvých úst.
Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a ustanovil jsem tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů. * Kladu svá slova do tvých úst.
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Kroniky české“ od Kosmy, děkana pražské kapituly
(Lib. 1, cap. 38: knihovna rukopisů Národního muzea v Praze, sign. VIII F 69, fol. 24a)
Není možné sloužit Bohu i mamonu
Za času císaře Jindřicha, jenž po Otovi III. spravoval říši římskou, žilo v Polsku pět mnichů poustevníků, pravých Izraelitů: Benedikt, Matouš, Jan, Izák, Kristin a šestý Barnabáš.
Když kníže uslyšel o jejich dobré pověsti a poznal jejich nouzi, dal jim velké množství peněz. Ale oni nevěděli, co by si s penězi počali, protože nikdy nic takového neměli. Jeden z nich otevřel ústa a pravil: „Poklady stříbra a zlata jsou zajisté osidlem smrti. A my, kteří jsme dosud žili skrovně, ale byli svobodní, máme teď otročit mamonu?“
I pošlou jednoho z bratří, jménem Barnabáše, jenž vždy vyjednával vnější záležitosti, aby jejich jménem vyřídil knížeti toto: „Ač jsme hříšníci a lidé nehodní, přece na vás stále pamatujeme ve svých modlitbách. Stříbro jsme nikdy neměli, a ani nechceme mít. Neboť náš Pán Ježíš Kristus od nás nežádá stříbro, ale dvojnásobnou hřivnu dobrých skutků. Když má mnich groš, nestojí za groš. Vezmi si to své stříbro: my nesmíme mít nic nedovoleného.“
Když Barnabáš odešel ke knížecímu dvoru, přihnala se v noci tlupa nepřátel, vtrhli do dveří a našli bratry, jak zpívají žalmy Hospodinu. Přiložili jim meče na hrdlo a řekli: „V svatém-li pokoji žíti si přejete, stříbro, jež máte, ihned všecko nám dejte a ušetřte života svého. Neboť dobře to víme, že peníze od krále máte.“
Ale oni se dovolávali Boha za svědka a stále tvrdili, že žádné peníze nemají. Říkali: „Poklad, který hledáte, už je v knížecí pokladně, protože jsme ho nepotřebovali. Nevěříte-li tomu, tady je naše obydlí, hledejte, jak je vám libo, jenom nám neubližujte.“ Ale oni byli tvrdší než skála a hned je nelítostně svázali, po celou noc je různým způsobem mučili a nakonec všechny bez rozdílu ostřím meče zabili. A tak je zběsilost bezbožníků přenesla do nebeského království.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mt 6,19; Lk 12,34.15
Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. * Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!
I když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má. * Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého Benedikta a jeho druhy (Jana, Matouše, Izáka a Kristina) k životu v bratrském společenství a v chudobě, která byla zklamáním pro ty, kdo je mučili, jim se však stala cestou k věčné slávě; prosíme tě, veď také nás, ať nezištně sloužíme tobě i bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky