Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Zdráv buď, otče, od nás milovaný,
jehož Slezsko dalo Moravě.
K mučednictví Bohem povolaný,
kříž jsi nesl k jeho oslavě.
Jako slunce plaší noční stíny,
osvítil jsi luhy domoviny,
nedbals potu ani únavy,
svatý Jene, perlo Moravy.
Ústa tvoje nikdy nezjevila,
co jsi věděl jako zpovědník.
Muka tvého ducha nezlomila,
obstál kněz a Kristův učedník.
Pohled obracel jsi k nebes výši,
jménem volal, toužil po Ježíši,
který rány láskou uzdraví,
svatý Jene, perlo Moravy.
Na mučidlech v nevýslovné trýzni
modlitbou se stává každý vzdech,
v těžké zkoušce sílí tě svou přízní
Kristus, přítel mučedníků všech.
On když břímě na ramena vloží,
v lidskou slabost vstoupí síla Boží,
překonává strach a obavy,
svatý Jene, perlo Moravy.
Povolávej k práci na vinici
z našich rodin nové dělníky.
Utuž věrné, probuď dosud spící,
učiň už ten zázrak veliký.
Ať se národ v zdravém jádru pozná,
omyly a bludy svoje dozná,
ať se vrátí v drahých dětech svých
do rozpjatých rukou Kristových!
ŽALMY
1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. Aleluja. †
Miluji tě, Hospodine, má sílo, *
† Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!
Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *
a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Obklopil mě smrtící příboj, *
přepadly mě záhubné přívaly,
ovinula mě osidla podsvětí, *
ohrozily mě léčky smrti.
Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *
k svému Bohu jsem volal o pomoc:
Ze své svatyně slyšel můj hlas, *
mé volání proniklo k jeho sluchu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. Aleluja.
2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád. Aleluja.
Zachvěla se a zatřásla země, †
zakolísaly základy hor *
a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.
Vystoupil kouř z jeho chřípí, †
sžírající oheň z jeho úst, *
žhavé uhlí od něho vzplálo.
Nebesa sklonil a sestoupil, *
černý mrak byl pod jeho nohama.
Jel na cherubu a letěl, *
nesl se na křídlech větru.
Jako rouchem se temnotou oděl, *
zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.
Bleskem v jeho dohledu *
vzplálo žhavé uhlí.
Z nebe Hospodin zahřměl, *
Nejvyšší zaburácel svým hlasem.
Vyslal své šípy a rozptýlil je, *
vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.
Tu se ukázala dna oceánů, *
základy země byly obnaženy,
když Hospodin pohrozil, *
když zavanul dech jeho hněvu.
Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *
vyprostil mě ze spousty vod,
vyrval mě mému mocnému nepříteli, *
těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.
Přepadli mě v den pro mě osudný, *
ale Hospodin se mě zastal.
Vyvedl mě na volné prostranství, *
vysvobodil mě, protože mě má rád.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád. Aleluja.
3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása. Aleluja.
Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
odměnil mě podle čistoty mých rukou.
Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *
nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.
Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *
jeho nařízením jsem se nevyhýbal,
ale byl jsem před ním bez úhony, *
uchoval jsem se bez viny.
Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.
K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *
s bezúhonným zacházíš láskyplně,
s upřímným jednáš upřímně, *
s vychytralým však obezřetně.
Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *
ale ponižuješ oči zpupných.
Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *
mou temnotu ozařuješ, můj Bože!
S tebou se vrhám na šiky nepřátel *
a hradby ztékám se svým Bohem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin je mé světlo a má spása. Aleluja.
Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja,
když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
21,1-8
Nový Jeruzalém
(Já, Jan,) jsem viděl nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“
A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“ Pak dodal: „Napiš! Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá.“ Také mi řekl: „Stalo se! Já jsem alfa i omega, začátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo. To bude úděl vítěze; a já budu jeho Bohem a on bude mým synem. Ale zbabělci, odpadlíci, nečistí, vrazi, smilníci, čaroději, modláři a všichni lháři dostanou svůj díl v tom močálu, kde hoří oheň a síra – to je ta druhá smrt.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 21,3.4
Hle, Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat. * On jim setře každou slzu z očí, aleluja.
Nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. * On jim setře každou slzu z očí, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu římských vyznavačů svatému Cypriánovi, biskupu a mučedníkovi
(Ep. 31,3-4: CSEL 3,559-560)
Kdo vytrvá až do konce, bude spasen
Opravdu, co by se z Boží vůle mohlo stát člověku slavnějšího a šťastnějšího, než přímo při popravě a v samém středu katů smět velebit Pána Boha? Než uprostřed různých vybraných ukrutných muk přichystaných světskou mocí, bez ohledu na vykloubené údy, bez ohledu na zmučené a k smrti ztrýzněné tělo, hlasem sice skomírajícím, přesto však svobodným vyznávat Krista, Božího Syna? Než zanechat světa a jít do nebe, opustit lidi a přebývat mezi anděly? Než překonat veškeré pozemské překážky a zcela svobodný stanout před Boží tváří a bez prodlení zaujmout místo v nebeském království? Než se v Kristově jménu stát spoluúčastníkem Kristova utrpení a z božské dobroty svého Soudce sám se stát soudcem? Než vyznáním Kristova jména získat neposkvrněné svědomí a neuposlechnout svatokrádežných lidských zákonů proti víře a veřejně dosvědčit pravdu? Než vlastní smrtí si podrobit smrt, které se všichni bojí, a touto smrtí dojít nesmrtelnosti? Než být veškerými nástroji krutosti ztýrán a zmučen a těmito mukami muka překonat, silou ducha se vzepřít proti všem bolestem rozdrásaného těla a nezaleknout se proudů vlastní krve? Než svou smrt za víru začít milovat a být přesvědčen, že náš život neutrpěl žádnou újmu?
Přímo jako hlaholem polnice nás sám Pán vybízí k tomuto boji slovy svého evangelia: Blahoslavení, kdo budou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení budete, budou-li vás pronásledovat a nenávidět. Radujte se a plesejte. Vždyť stejně také jejich otcové pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. A jinde: Budete také stát před králi a vládci a bratr vydá bratra na smrt a otec syna. Kdo však vytrvá až do konce, bude spasen. A také: Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn, jak i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jak 1,12; Sir 14,1; Mdr 10,14
Blaze muži, který ve zkouškách vydrží; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
Boží moudrost sestoupila s ním do žaláře, neopustila ho v okovech. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
Nebo:
Zpráva Jana Scintilly, sudího v Olomouci, kardinálu Dietrichsteinovi o umučení Jana Sarkandra, z roku 1621
Věci ze zpovědi ani na mučení by nevyjevil
Dne 18. února v danou hodinu se, podroušeni, sešli ve vězení k třetímu vyšetřování útrpným právem Stibor Žernovský, Beneš Pražma, Hartman z Buchheimů, Vilém Ullersdefer a Bítovského hofmistr. Z luterské rady přišli Vít Oesterreicher, Albrecht Muttal a Jiřík Richter. Stibor Žernovský nejprve dobrotivě napomínal zmíněného pana Sarkandra a domlouval mu, jestli si ohledně štolby na něco vzpomněl, aby se přiznal, vždyť ví, co už má při výslechu za sebou. Aby vypověděl, co měl zařizovat, kam zavezli peníze. Jinak že s ním budou muset zacházet tak, jak mají přikázáno.
Nato Žernovskému vpadl do řeči Beneš Pražma a na pana Sarkandra křičel, co proti nim chystají, že mu to jistě pan Lobkovic ve zpovědi řekl.
Slavné paměti pan Sarkander vše popřel, že nic neví, že mu ve zpovědi nic svěřeno nebylo. A kdyby snad bylo, že to už dávno zapomněl, i kdyby však věděl, že by to neprozradil, i kdyby ho na kusy trhali. Kam jel štolba, že neví, že v Krakově jen přenocoval. Také o penězích že neví, jen dvě vědra vína jak veze, viděl.
Po těchto slovech zostřili podnapilí vyšetřování útrpným právem. V Pánu zesnulého pana Sarkandra znovu přivázali a ten z Buchheimů ho nařídil pálit pochodněmi. Kat když z přinucení pana Sarkandra pálit začal, pochodně mu zhasly, a kat je mrzutě hodil na zem.
Pak k němu přistoupili Stibor Žernovský a Beneš Pražma a ptali se ho, zda nezná nic chytřejšího, jak by z něho ty věci vypáčili. Kat odpověděl, že pro takové osoby žádný jiný způsob nezná. Na to řekli Stibor Žernovský a Beneš Pražma, že kdysi v Uhrách viděli namáčet v oleji a síře peří, že z toho udělali jakoby náplast a s ní pak prováděli torturu a ta péra na lidi házeli. Načež kat rozsvítil svíce, dal je panu Sarkandrovi k bokům a také šest v síře a smole namočených per v plameni položil na prsa, ramena a rozličná místa. Když na jeho těle shořely a svíce dohořely, musil na rozkaz výše řečených rozsvítit další svíce a postavit je k bokům pana Sarkandra ...
Když okolo něho stáli, opakoval jen to, co řekl na začátku, že je nevinen, a jen se bez přestání odporoučel všemohoucímu Bohu, jeho milé Matce Panně Marii a svaté Anně. Vroucně se modlil a vzdychal. A tato tortura a mučení trvaly téměř tři hodiny.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jak 1,12; Sir 14,1; Mdr 10,14
Blaze muži, který ve zkouškách vydrží; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
Boží moudrost sestoupila s ním do žaláře, neopustila ho v okovech. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svatému mučedníku Janovi statečnost a sílu, aby žil podle své víry a věrně zachoval zpovědní tajemství; na jeho přímluvu posiluj i nás v každém nebezpečí, abychom ti jako on vždycky zůstali věrní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky