Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Jak velmi jste oslaveni,
všichni Boží svatí,
jste ze světských zarmoucení
do nebes přijati,
do radosti věčné,
do radosti věčné,
slávy nekonečné.
Co dřív oko nevidělo,
na to vy patříte,
co dřív ucho neslyšelo,
to nyní slyšíte;
nač jste nemyslili,
nač jste nemyslili,
již jste okusili.
Váš jediný den je lepší,
než zde léta mnohá,
život váš nejblaženější
v milování Boha.
Ta rozkoš nebeská,
ta rozkoš nebeská
je lepší než světská.
Všichni milí Boží svatí,
na nás vzpomínejte,
abychom se k vám dostati
mohli, pomáhejte.
Pomozte k spasení,
pomozte k spasení,
k slávy dosažení.
ŽALMY
1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *
nezáviď těm, kdo páchají nepravost,
vždyť zvadnou rychle jako tráva, *
jako zelená bylina uschnou.
Doufej v Hospodina a čiň dobro, *
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
Raduj se v Hospodinu *
a dá ti, po čem touží tvé srdce.
Hospodinu svěř svůj osud, *
v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *
tvému právu jak polednímu jasu.
Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †
Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *
a při tom strojí úklady.
Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *
nepohoršuj se, to vede jen k zlému.
Neboť zločinci budou vyhlazeni, *
kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.
Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *
nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.
Pokorní však budou vlastnit zemi, *
budou se těšit z hlubokého klidu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *
skřípá proti němu zuby.
Pán se mu však směje, *
vidí, že se blíží jeho den.
Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †
aby skláli chudáka a ubožáka, *
aby povraždili ty, kdo žijí správně.
Meč jim však vnikne do vlastního srdce *
a jejich luky se zlámou.
Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *
než velké bohatství bezbožníků,
neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *
ale spravedlivé Hospodin podpírá.
Hospodin pečuje o život bezúhonných, *
dědictví jejich přetrvá věky.
Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *
nasytí se ve dnech hladu.
Ano, bezbožníci zhynou, †
nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *
vyvanou jako dým.
Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *
spravedlivý se však ustrne a rozdává.
Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *
ti, kterým zlořečí, zhynou.
Hospodin dává krokům člověka sílu, *
má zalíbení v jeho životní cestě.
Jestliže padne, nezůstane ležet, *
protože mu Hospodin podpírá ruku.
Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †
ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *
že by jeho děti žebraly o chléb.
Pokaždé se ustrne a půjčí, *
za to na jeho dětech spočine požehnání.
Chraň se zlého a čiň dobré, *
a přežiješ věky,
neboť Hospodin miluje spravedlnost, *
neopouští svoje zbožné.
Zločinci však zajdou, *
potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.
Spravedliví budou vlastnit zemi, *
budou ji obývat věčně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Ústa spravedlivého mluví moudře, *
jeho jazyk hovoří, co je správné.
Boží zákon mu ovládá srdce, *
proto nevrávorají jeho kroky.
Bezbožník číhá na spravedlivého, *
snaží se ho zabít.
Hospodin však mu ho neponechá v moci, *
nedá ho odsoudit, až bude souzen.
Doufej v Hospodina *
a drž se jeho cesty,
povýší tě, abys vlastnil zemi, *
s radostí uzříš zkázu bezbožníků.
Viděl jsem zpupného bezbožníka, *
vypínal se jako košatý cedr.
Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *
hledal jsem ho – a nenašel.
Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *
vždyť budoucnost patří pokojným lidem.
Hříšníci však budou všichni zničeni, *
vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.
Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *
v dobách tísně je jim útočištěm.
Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †
bezbožníků je zbavuje a chrání je, *
protože se k němu utíkají.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Nauč mě dobrotě, moudrosti a vědění,
neboť důvěřuji tvým předpisům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Přísloví
8,1-5.12-36
Chvála věčné Moudrosti
Což nevolá Moudrost
a Poznání nezvedá svůj hlas?
Na vrcholu vyvýšenin, při cestě,
na křižovatkách stezek stojí,
u bran volá plným hlasem,
u příchodu do vrat nahlas křičí:
„K vám, lidé, volám
svou výzvu k lidskému pokolení:
Naučte se ze zkušenosti, nezkušení,
pošetilci, staňte se rozumnými!
Já, Moudrost, bydlím s Rozvážností,
jsem přítelkyní Obezřelosti.
(Kdo se bojí Hospodina, nenávidí zlo.)
Pýchu, zpupnost, špatné chování,
falešná ústa, to nenávidím.
U mne je rada a rozvážnost,
u mne je pochopení a zdatnost.
Skrze mne kralují králové
a mocní rozhodují podle práva.
Skrze mne vládnou vladaři
a velmoži soudí zemi.
Miluji ty, kdo mě mají rádi,
kdo mě hledají, naleznou mě.
U mne je bohatství a sláva,
pravé jmění a spravedlnost.
Lepší je můj plod než ryzí zlato,
můj výtěžek nad vytříbené stříbro.
Kráčím po cestě spravedlnosti,
prostředkem stezky práva,
abych obdařila své přátele bohatstvím
a jejich pokladnice naplnila.
Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů,
odpradávna před svými skutky.
Od věčnosti jsem utvořena,
od začátku, dříve než povstala země.
Než byly propasti, jsem se narodila,
než byly prameny, bohaté vodou,
dříve než byly zaklíněny hory,
před pahorky jsem se narodila,
dříve než učinil zemi a shromáždění vod,
první hroudy země.
Byla jsem tam, když rozpínal nebesa,
když nad propastí vyměřoval obzor,
když na výsostech upevňoval oblaka,
když dával sílu pramenům oceánu,
když určoval moři jeho meze,
aby vody nepřekročily jeho břehy,
když upevňoval základy země,
tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě,
den co den jsem byla jeho potěšením,
před ním jsem si v každou dobu hrála,
hrála jsem si na okruhu jeho země,
rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.
Nuže tedy, synové, slyšte mě,
slyšte kázeň, staňte se moudrými,
a nepohrdejte jí!
Šťastni jsou ti, kdo střeží mé cesty.
Šťastný člověk, který mě slyší,
den co den bdí u mých dveří,
střeží veřeje mých bran.
Kdo mě hledá, nalezne život,
od Hospodina dosáhne přízně.
Kdo mě uráží, sám sobě škodí;
všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Př 8,22.23; Jan 1,1
Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, * od začátku, dříve než povstala země.
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. * Od začátku, dříve než povstala země.
DRUHÉ ČTENÍ
Z legendy o původu řádu servitů
(Monumenta Ord. Serv. B.M.V., 1,3.5.6.11, pag. 71ss.)
Chvalme slavné muže
Bylo sedm mužů zasluhujících velké úcty a vážnosti a ty si naše Paní vyvolila, spojila je jako sedm hvězd v souhvězdí, vytvořila z nich jedno tělo jednu duši, a dala tak základ svému řádu, řádu svých služebníků, servitů.
Když jsem já vstoupil do našeho řádu, nikoho z nich už jsem nezastihl naživu, kromě jediného bratra, který se jmenoval Alexius. Tohoto bratra Alexia nám naše laskavá Paní uchránila od tělesné smrti až do našich časů, abychom podle jeho vyprávění mohli zachytit vznik našeho řádu. A tak jsem z vlastní zkušenosti poznal a vlastníma očima viděl, jaký byl život zmíněného bratra Alexia: přímo přitahoval svým příkladem všechny současníky a byl živým důkazem dokonalosti a výše zmíněné zbožnosti celého společenství.
Předtím než se spojili v jednu družinu, určoval jejich postoj čtverý vztah:
První byl vůči církvi. Některé z nich nevázal manželský svazek, protože se rozhodli provždy zachovávat panictví neboli čistotu, jiní již naproti tomu vstoupili do manželství, dalším zemřely manželky, takže už je manželský stav nevázal.
Druhý vztah se týkal občanského povolání. Zabývali se obchodem, sjednávali prodej a výměnu zboží. Jakmile ovšem nalezli drahocennou perlu, náš řád, nejenže rozdali všechno, co měli, chudým, ale i sebe samy s radostným odhodláním nabídli Bohu a naší Paní, beze zbytku se dali do jejich služeb.
Třetí vztah se týkal úcty a vážnosti k naší Paní. Ve Florencii byla odedávna založená jistá družina Panny Marie. Pro stáří svého založení a velký počet a svatost mužských i ženských členů získala přední postavení mezi ostatními bratrstvy, takže byla nazývána Velkou družinou naší Paní. Z této družiny vyšlo sedm výše uvedených mužů, obzvláštních ctitelů naší Paní již předtím, než vytvořili vlastní řádové společenství.
Jejich čtvrtou charakteristiku tvořilo úsilí o duchovní dokonalost. Milovali Boha nade všecko, k němu náležitě směřovalo všechno, co dělali; všechno jejich myšlení, slova a skutky byly oslavou Boží.
Když se potom z Božího vnuknutí s konečnou platností rozhodli pro společné založení nové družiny, přivedla je naše Paní zvláštním způsobem k tomu, že uspořádali své domácnosti a rodiny, odkázali rodinám všechno, co potřebovaly, a zbytek rozdali chudým. Pak vyhledali muže ušlechtilých úmyslů a příkladného života a seznámili je se svými plány.
Nato odešli na Monte Senario, na vrcholu si postavili vhodný domek a nastěhovali se do něho. Tam se začali obírat úmyslem, že se budou nejen sami společně snažit o svatost, ale že přiberou další, aby mohl nový řád, který s pomocí naší Paní založili, postupně růst. A když se na přidružení nových spolubratři připravili, některé z kandidátů přijali. Tak byl založen náš řád. U jeho kořenů stála naše Paní, základy mu dala pokora našich bratří, vystavěla jej jejich vzájemná láska a pevnost mu dala jejich chudoba.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Sk 4,32; 2,46b-47a
Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. * Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.
Jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. * Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.
MODLITBA
Modleme se.
Naplň nás, Bože, upřímnou zbožností, s jakou svatí bratři, jejichž památku slavíme, oddaně uctívali Matku tvého Syna a přiváděli tvůj lid k tobě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky