Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Aj, Ženich jde, dí z nebe hlas,
kdo moudrý, ať procitne,
lampu připraviti má čas,
a tak hanbě unikne.
Když Pán o půlnoci přijde,
svým radost chtěje dáti,
kdo nemoudrou pannou bude,
venku zůstane státi.
Lampa ta je svědomí tvé,
olejem víra v Krista,
láska pak s nadějí, ty dvě,
učiní, že je jistá.
Čistý olej býti musí,
má-li hořeti jasně,
sic se plamen sám zadusí,
přichystej si jej časně.
Jestliže se zde opozdíš,
nic nedbaje dobrého,
marně potom jinému díš:
Dej mi z oleje svého.
Neb ten, kdo má, pro sebe má,
strom nedává jinému
stromu ovoce, každý dá
to, co má, pánu svému.
Chceš-li býti z počtu svatých,
musíš znamení míti
kříže Kristova v činech svých
a v srdci jej nositi.
Nic platný Beránek není
tomu, jenž ctnosti nedbá,
jako tvrdému kamení
déšť plodnosti nedodá.
Obrať se k Bohu rychle zas,
uvaž, že tvůj čas míjí.
„Dnes“ dokud je, máš ještě čas,
ten, který rychle míjí,
když pak přejde, nevrátí se,
nadarmo se ohlídáš,
k pokání jiného více
navěky neuhlídáš.
ŽALMY
1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým †
jako taje vosk před ohněm, *
tak hříšníci hynou před Bohem.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *
a veselí se v radosti.
Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *
upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,
jeho jméno je Hospodin, *
jásejte před ním!
Otec sirotků, ochránce vdov *
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov, †
vězně vyvádí k šťastnému životu, *
jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.
Bože, když jsi vycházel před svým národem, *
když jsi kráčel na poušti,
země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *
chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce, *
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
Pán pronáší výrok, *
mnoho poslů šíří radostné zvěsti:
„Králové s vojsky prchají, prchají; *
i ženy si doma rozdělují kořist.
Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †
zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *
její perutě plavým zlatem.
Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *
padali jako sníh na Salmonu!“
Hory bašanské jsou hory vysoké, *
hory bašanské jsou hory strmé.
Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †
na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *
na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?
Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *
ze Sinaje Pán přichází do svatyně.
Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †
vzal sis lidi jako dar, *
i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.
Ať je Pán žehnán každý den, *
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy, *
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.
Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *
vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.
Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *
dovléknu ti je z hlubin moře,
abys v krvi smočil svou nohu, *
aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Objevuje se tvůj průvod, Bože, *
průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.
Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *
uprostřed dívky bijí do bubínků.
„Ve sborech velebte Boha, *
Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“
Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †
judská knížata se svými zástupy, *
knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.
Ukaž, Bože, svou moc, *
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *
přinášejí králové dary!
Pokárej netvora v rákosí, *
ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;
nechť se ti koří s pruty stříbra, *
rozmetej národy, které rády válčí!
Ať se dostaví velmoži z Egypta, *
ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!
Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *
„Uznejte Boží moc!“
Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †
on dává sílu a statečnost svému lidu. *
Bůh buď veleben!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
Jistě mluví o pokoji pro svůj lid.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
26,1-19
Vyznání víry Abrahámových synů
(Mojžíš řekl lidu:) „Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do vlastnictví, a obsadíš ji a usadíš se v ní, vezmeš z prvotin všech polních plodů, které vytěžíš ze své země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, vložíš je do koše a půjdeš k místu, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno. Přijdeš ke knězi, který tam bude v těch dnech a řekneš mu: ‚Vyznávám dnes Hospodinu, tvému Bohu, že jsem vstoupil do země, o které přísahal Hospodin našim otcům, že nám ji dá.‘
Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem: ‚Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!‘ Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu. Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i levita i přistěhovalec, který bude mezi vámi.
Když pak třetího roku, v roce desátků, odvedeš všechny desátky ze své úrody a dáš je levitovi, přistěhovalci, sirotku a vdově, aby jedli v tvých branách a nasytili se, řekneš před Hospodinem, svým Bohem: ‚Vynesl jsem z domu, co bylo svaté, a dal jsem to levitovi a přistěhovalci, sirotku a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem ani neopomenul žádné z tvých přikázání. Nejedl jsem z toho, když jsem měl zármutek, neodstranil jsem z toho nic, když jsem byl nečistý, nedal jsem z toho nic pro mrtvého. Poslechl jsem Hospodina, svého Boha, a učinil jsem vše, jak jsi mi přikázal. Shlédni ze svého svatého obydlí, z nebes, a požehnej svému izraelskému lidu i půdě, kterou jsi nám dal, jak jsi přísežně slíbil našim otcům, tu zemi oplývající mlékem a medem.‘
Hospodin, tvůj Bůh, ti dnes poroučí, abys prováděl tato nařízení a ustanovení, zachovával je a plnil z celého svého srdce a z celé své duše.
Zavázal jsi dnes Hospodina k prohlášení, že bude tvým Bohem, když budeš chodit po jeho cestách, když budeš zachovávat jeho nařízení, příkazy a ustanovení a když ho budeš poslouchat. A Hospodin tě dnes zavázal, že mu chceš být zvláštním lidem, jak ti řekl, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy. Nad všechny národy, které učinil, tě vyvýší ke slávě, cti a chvále, a ty budeš lidem zasvěceným Hospodinu, svému Bohu, jak to nařídil.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Petr 2,9.10; Dt 7,7.8
Vy jste lid patřící Bohu jako vlastnictví. Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží. * Žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.
Hospodin si vás vyvolil jen z lásky k vám a vykoupil vás z domu otroctví. * Žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.
DRUHÉ ČTENÍ
Z duchovní závěti svaté Anděly Mericiové
Všemu vládne s dobrotou
Mé milé matky a sestry v Kristu Ježíši, především se všemožně a ze všech sil snažte, abyste se s pomocí Boží řídily tím dobrým úmyslem, že jedině z lásky k Bohu a z horlivosti o záchranu duší vezmete na sebe úkol vychovávat.
Neboť jenom když bude mít vaše vychovatelská činnost kořeny a základ v této dvojí lásce, ponese dobré a spasitelné ovoce. Vždyť náš Spasitel řekl: Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce.
Říká: Dobrý strom, to znamená dobré srdce a duch zanícený láskou, může konat jenom dobré a svaté skutky. Proto říkával svatý Augustin: „Miluj, a dělej, co chceš.“ Měj lásku k Bohu i k bližnímu, a potom dělej, co chceš – jako by zjevně říkal: Láska nemůže hřešit.
Také vás prosím, abyste braly zřetel na každou vaši dceru zvlášť a zapsaly si do srdce nejen jejich jméno, ale také jejich založení a celkový stav. Nebude vám to zatěžko, budete-li je zahrnovat živou láskou.
Matky v řádu přirozeném, i kdyby měly tisíc dětí, nosí každé z nich uvnitř v srdci a nikdy na žádné nezapomenou. Působí to v nich opravdová láska. Dokonce se zdá, že čím víc mají dětí, tím víc v nich roste láska a starost o každé z nich. A tím spíše si mohou a mají takto počínat matky duchovní, protože duchovní láska je mocnější než ta, která pochází z pokrevního příbuzenství.
Proto, mé drahé matky, budete-li milovat tyto své dcery živou a upřímnou láskou, bude nemožné, že byste je neměly všechny a každou zvlášť hluboko zapsané v paměti i v srdci.
A ještě vás prosím: Snažte se je získávat láskou, mírností a dobrotou, ne povýšeností a tvrdostí. Buďte ke všem ze srdce přívětivé, jak to má být, podle slov našeho Pána: Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Napodobujte Boha, o němž je psáno: Všemu vládne s dobrotou. A Ježíš dále říká: Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.
Proto i vy buďte ve všem laskavé na všechny. A zvláště si dávejte pozor na to, aby se vaše rozkazy neplnily z donucení. Vždyť Bůh dal každému svobodu, a proto nikoho nenutí, ale dává pouze najevo svou vůli, volá a radí. Někdy sice bude nutno uplatňovat autoritu přísněji, ale vhodným způsobem a s ohledem na to, jaký kdo je a co potřebuje. I přitom nás má vést jenom láska a horlivost o duše.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Ef 5,8-9; Mt 5,14.16
Vy jste světlem v Pánu: žijte jako děti světla. * Ovoce tohoto světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.
Vy jste světlo světa. Ať vaše světlo svítí lidem. * Ovoce tohoto světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.
MODLITBA
Modleme se.
Nebeský Otče, vyslyš nás pro zásluhy a přímluvy svaté Anděly a dej, ať nás příklad její lásky a moudrosti vede k tomu, abychom žili věrně podle tvého učení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky