Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Přešťastní králové,
mudrci pohanští,
kteří uchopili
nestihlé tajemství
narození Krista,
do Jeruzaléma
dostali se města.
V světle hvězdy jdouce
skutečně shledali,
jak v Jeruzalémě
Písma vykládali:
Mesiáše našli,
dary jemu dali,
na kolena padli.
Jasný příklad hvězda
tato ukazuje,
věřícím, bloudícím,
všem život zjevuje,
kudy mají jíti,
chtějí-li Ježíše
pravdivě najíti.
Všeobecná církev
světem putující,
v Jeruzalém věčný
k Bohu směřující,
je věrných jednota,
Bohem shromážděná
ze všech čtyř stran světa.
Věříme v to cele,
že v budoucí slávě,
ne již okem víry,
ale v samém sobě,
budem ho viděti,
věčným nasycením
budem se těšiti.
Amen, aleluja,
Bože, rač to dáti,
tvá církev by mohla
Krista zvěstovati,
jej následovati,
v den soudný dojíti
do věčné radosti.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *
nekárej mě ve svém rozhorlení.
Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *
dopadla na mě tvá ruka.
Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *
pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.
Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *
tíží mě jako přetěžké břímě.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
Rány mi hnisají a páchnou, *
že jsem jednal pošetile.
Shrbený, nadmíru sklíčený *
den co den smutně se vláčím.
Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *
zdravého místa není v mém těle.
Jsem malátný a zcela zkrušený, *
křičím proto, že mé srdce sténá.
Pane, ty víš o každé mé touze, *
mé vzdychání ti není skryté.
Srdce mi buší, opustila mě síla, *
i světlo mi hasne v očích.
Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *
i moji příbuzní se mě straní.
Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †
kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *
a stále jen úklady vymýšlejí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Já však jsem jako hluchý, neslyším, *
jsem jako němý, který neotvírá ústa.
Jsem jako člověk, který neslyší, *
jehož ústa nemají odpovědi.
Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *
ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!
Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *
ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.
Mám ovšem k pádu velmi blízko, *
před sebou mám stále svou bolest.
Ano, vyznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem sklíčen.
Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *
mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,
kdo zlem splácejí za dobro, *
stíhají mě, že se o dobro snažím.
Neopouštěj mě, Hospodine, *
Bože můj, nevzdaluj se ode mě!
Pospěš mi na pomoc, *
Pane, má spáso!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Ukaž nám své cesty, Hospodine,
pouč nás o svých stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
63,7-19
Připomenutí Boží lásky k opuštěnému lidu
Hospodinovu lásku chci hlásat,
Hospodinovy slavné činy,
za všechno, co nám Hospodin udělil,
za velkou štědrost pro dům Izraele,
kterou ukázal podle svého smilování,
podle množství své lásky.
Řekl: „Je to můj (vlastní) lid,
synové, kteří nikdy nezklamou.“
Proto se jim stal spasitelem.
Ve všelikém jejich soužení nebyl to posel, nebyl to anděl,
ale on sám je vysvobodil;
ve své lásce, v útrpnosti on sám je vykoupil;
zvedl je a nosil
ve všech dávných dobách.
Oni se však vzpírali
a uráželi jeho svatého ducha;
proto se jim změnil v nepřítele
a sám s nimi válčil.
Vzpomenul na dávné časy,
na Mojžíše a jeho národ:
Kde je ten, který je vyvedl z moře
s pastýřem svého stáda?
Kde je ten, který mu dal do nitra
svého svatého ducha?
Ten, který přivedl na Mojžíšovu pravici
své slavné rámě,
ten, který před nimi rozdělil vody,
aby si zjednal jméno věčné,
ten, který je vedl hlubinami
bez úrazu jako koně na poušti.
Jako stádo, které sestupuje údolím,
vedl je Hospodinův duch na (místo) odpočinku;
tak jsi vedl svůj lid,
abys oslavil svoje jméno.
Pohlédni z nebe a dívej se
ze svého svatého a slavného sídla:
Kde je tvá horlivost a tvá síla?
Přestala tvá horoucí láska
a tvé slitování se mnou.
Vždyť tys přece náš otec!
Abrahám nás nezná,
Izrael o nás neví,
ty, Hospodine, jsi náš otec;
„náš vykupitel“
je tvoje dávné jméno.
Proč jsi dopustil, Hospodine,
že jsme zbloudili z tvých cest,
že nám ztvrdlo srdce,
abychom před tebou neměli bázeň?
Usmiř se kvůli svým služebníkům
pro kmeny, které jsou ti vlastní!
Nakrátko ovládli (bezbožní) tvůj svatý lid,
naši nepřátelé pošlapali tvoji svatyni.
Stali jsme se (lidem) jako v dávné době,
kdy jsi nám nevládl
a kdy jsme neměli tvé jméno.
Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!
Před tvou tváří by se rozplynuly hory.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Iz 63,19; 59,11
Jsme na tom tak, jako bys nám byl nikdy nevládl a my nebyli tvým lidem. * Kéž bys protrhl nebe a sestoupil.
Čekáme na právo, ale nepřichází; na spásu, ale vzdálila se od nás. * Kéž bys protrhl nebe a sestoupil.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluvy svatého Prokla Konstantinopolského, biskupa
(Oratio 7 in sancta Theophania, 1-3: PG 65,758-759)
Posvěcení vod
Kristus se zjevil světu. Vnesl do jeho chaosu řád, a tak učinil svět jasným a radostným. Hřích světa vzal na sebe a nepřítele světa srazil. Posvětil prameny vod a osvítil lidské duše. K divům připojil divy ještě větší.
Dnes se totiž země a voda podělily o Spasitelovu milost a celý svět je plný radosti; vždyť dnešní svátek připomíná světu ještě více divů než předcházející slavnost.
O slavnosti Spasitelova narození se radovala země, protože nesla v jeslích Pána veškerenstva; dnes o Zjevení Páně se nadmíru raduje voda. Raduje se proto, že v Jordánu se jí dostalo milosti posvěcení.
Při předchozí slavnosti jsme hleděli na křehké novorozeně, obraz naší křehkosti. Avšak o dnešním svátku vidíme dospělého, dokonalého muže v náznaku toho, jenž dokonalý vychází z dokonalého. Tehdy se Král oblékal do purpurového pláště těla; dnes se Pramen všeho halí do vod řeky Jordánu.
Nuže tedy, hleďte na nové neuvěřitelné divy: Slunce spravedlnosti se omývá v Jordánu, Oheň se noří do vody a Bůh je posvěcován člověkem.
Dnes se všechno stvoření ozývá chvalozpěvem a volá: Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. Požehnaný, jenž přichází v každý čas: nepřichází přece nyní poprvé.
Kdo je to? Promluv jasně, blahoslavený Davide: Bůh je Hospodin a zjevil se nám. A neříká to jenom prorok David, ale také apoštol Pavel se připojuje k jeho svědectví a praví: Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem; a vede nás. Ne některým, ale všem: neboť všem, Židům stejně jako Řekům, dává ochotně spásu prostřednictvím křtu, nabízejíc křest jako všem společné dobrodiní.
Nuže, pohleďte na podivuhodnou novou potopu, zjevně daleko významnější a mocnější, než byla ta za časů Noemových. Tehdy totiž voda potopy lidský rod zahubila; nyní však mocí toho, jenž byl pokřtěn, byli ti, které zaplavila voda křtu, povoláni ze smrti k novému životu. Tehdy holubice nesoucí olivovou ratolest jen ohlašovala libou vůni nejvyššího vládce, Krista; nyní však Duch Svatý sestupující v podobě holubice nám přímo ukazuje milosrdného Pána.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Dnes se nám zjevil Kristus, světlo ze světla, a Jan ho pokřtil v řece Jordánu. * Projevila se Boží dobrota, přinášející spásu všem lidem.
Otevřelo se nebe a bylo slyšet Otcův hlas. * Projevila se Boží dobrota, přinášející spásu všem lidem.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvůj jednorozený Syn přišel na svět ve skutečném lidském těle a stal se jedním z nás; dej, prosíme, ať jsme skrze něho vnitřně přetvořeni k účasti na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky