Z knihy proroka Zachariáše

14,1-21

Poslední tíseň Jeruzaléma a jeho oslavení

Tak praví Hospodin: „Hle, přichází den pro Hospodina, kdy bude uprostřed tebe rozdělována kořist z tebe. Shromáždím k Jeruzalému všechny pohany do boje a město bude dobyto, domy vyloupeny a ženy znásilněny. Polovice města půjde do vyhnanství, ale zbytek lidu nebude z města vyhlazen.

Potom však Hospodin vytáhne a bude proti těm pohanům bojovat, jako bojoval (kdysi) v den bitvy. V ten den budou jeho nohy stát na Olivové hoře, která je na východ od Jeruzaléma; Olivová hora se rozštěpí uprostřed od východu na západ velmi velikým údolím a polovice hory ustoupí na sever a druhá polovice na jih. Utečete do údolí jejich hor, protože horské údolí se potáhne až k Jasolu; utečete, jako jste utíkali před zemětřesením v době judského krále Uzijáha. Potom přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.

V ten den nebude světlo, ale chladno a mráz. Bude to jeden den, známý (jen) Hospodinu: ani den, ani noc, v čas večera bude zase světlo. V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, polovice z ní poteče do moře východního a polovice do moře západního, poteče v létě i v zimě.

Hospodin bude králem nad celou zemí, v ten den bude (jen) jeden Hospodin a jedno jeho jméno. Celá země se změní v planinu od Geba k Rimmonu na jih od Jeruzaléma. Ten bude na výšině a bude obýván na svém místě od Benjamínovy brány až k místu Dřívější brány a až k Nárožní bráně, od věže Chananel až ke Královským lisům. Bude se v něm bydlet, nebude už prokletí, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí.

To bude porážka, jíž stihne Hospodin všechny národy, které vytáhly proti Jeruzalému: tělo jim bude hnít, ještě když budou stát na svých nohou, v očních důlcích jim budou hnít oči a v ústech bude hnít jazyk.

V ten den způsobí u nich Hospodin veliký zmatek: jeden uchopí ruku svého bližního, ale (zároveň) ji napřáhne proti němu. I Juda bude bojovat v Jeruzalémě; bude shromážděno bohatství všech okolních pohanů: zlato, stříbro a velké množství oděvů. Stejnou porážkou stihne (Hospodin) koně, mezky, velbloudy, osly a všechen dobytek, který v těch táborech bude.

Ale všichni, kdo zbudou ze všech pohanů, kteří přitáhnou proti Jeruzalému, budou každý rok putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků.

Jestliže však některý z národů země nebude do Jeruzaléma putovat, aby se klaněl Králi, Hospodinu zástupů, nebude na něj padat déšť. Jestliže nepřiputuje a nepřijde národ egyptský, stihne ho to neštěstí, kterým Hospodin zasáhne ty pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků. To bude trest na Egypťany a trest na všechny pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků.

V ten den bude (napsáno) na zvoncích koní: ‚Zasvěcen Hospodinu‘; hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem. Všechny hrnce v Jeruzalémě i v Judsku budou zasvěceny Hospodinu zástupů. Všichni obětující přijdou, vezmou z nich a budou v nich vařit. V ten den nebude už v domě Hospodina zástupů žádný kramář.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zach 14,8; 13,1; Jan 19,34

V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, * pramen pro Davidův dům na obmytí hříchu.

Jeden z vojáků Ježíšovi kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda, * pramen.

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 25,7-8: PL 46, 937-938)

Vírou přijala svůj úkol, vírou počala

Dávejte pozor, prosím, co říká Kristus, náš Pán, když ukazuje rukou na své učedníky: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Každý totiž, kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka. Což Panna Maria nekonala Otcovu vůli? Vždyť vírou přijala svůj úkol, vírou počala, byla vyvolena, aby se z ní pro nás narodila na svět spása, a Kristus ji stvořil dřív, než byl stvořen v ní. Ano, zajisté konala svatá Maria Otcovu vůli, a proto znamená pro Marii víc, že byla Kristovou učednicí, než že byla Kristovou matkou. Bylo důležitější a blaženější být Kristovou učednicí než jeho matkou. A proto byla Maria blahoslavená, že nosila ve svém lůně svého Mistra ještě dřív, než ho porodila.

Hle, není-li to tak, jak říkám. Když šel Pán kolem a zástupy ho následovaly a on konal božské zázraky, zvolala nějaká žena: Šťastný život, který tě nosil. Blahoslavený život, který tě nosil. A co odpověděl Pán, aby si nikdo nemyslil, že to její štěstí spočívá jen v tělesném mateřství? Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho. I Maria je tedy blahoslavená právě proto, že Boží slovo slyšela a zachovávala. Více znamenalo, že uchovávala pravdu ve své mysli, než že chovala tělo ve svém lůně. Kristus je pravda, Kristus je i tělo: Kristus je ta pravda v Mariině mysli, Kristus je to tělo v Mariině lůně. Více znamená, co je v mysli, než co se nosí v lůně.

Maria je svatá, Maria je blahoslavená, ale církev je víc než Panna Maria. A proč? Protože Maria je částí církve, je jejím svatým údem, vynikajícím údem, který převyšuje všechny, ale přece jen údem celého těla. Jestliže údem těla, je jistě celé tělo více než úd. Pán je hlava a celý Kristus je hlava a tělo. Co na to říci? Máme božskou hlavu, Bůh je naší hlavou.

A teď se, moji drazí, podívejte na sebe: i vy jste Kristovými údy, i vy jste Kristovým tělem. Dávejte pozor, co máte dělat, abyste byli tím, co říká: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Jak můžete být Kristovou matkou? Kdo slyší a kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka. Ano, jsou to opravdu bratři, opravdu sestry, neboť je jenom jedno dědictví. A proto Kristus, ačkoliv byl jediný, nechtěl být sám, ale chtěl ve svém milosrdenství, abychom byli i my Otcovými dědici, abychom byli dědici spolu s ním, s Kristem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Iz 61,10; Lk 1,46-47

Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, * neboť mě oblékl v roucho spásy, jako nevěstu ozdobenou šperky.

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli. * Neboť.