Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším,
kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,
ať smírem spojuji, kde dělí hádky,
ať pravdou přemáhám omyl a zmatky.
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Ať vírou postavím hráz pochybnostem,
ať propast zoufalství překlenu mostem,
kde vládne temnota, ať světlo křesám,
se všemi smutnými ať v tobě plesám.
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé,
víc, než být potěšen, chci těšit jiné,
víc, než být pochopen, druhé chci chápat,
víc, než být milován, chci lásku dávat.
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme,
kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné,
kdo bližním odpouští, sám milost pozná,
ba ani smrt mu víc nebude hrozná.
Učiň mě, Pane, nástrojem,
ať zářím tvým pokojem.
Nebo:
Můj Pane, můj Bože, sláva tobě
a všemu tvému tvorstvu,
které je tak podivuhodné, tak vznešené,
že pouhá jeho přítomnost mi stačí,
abych věděl, že jsi.
Požehnej mi, aby mi byla dána
síla vykonávat své povinnosti,
zušlechtit zemi a proměnit poušť v ráj,
v ráj, který by mohli obývat
Bůh a jeho společníci!
Ó Pane Bože, ty jsi tak velký, a přece tak útlý,
tak vznešený, a přece tak skromný,
že jsme zahanbeni
v přítomnosti tvé bezmezné lásky.
Kéž naše mysl nikdy nehostí myšlenku,
která by tě zastiňovala našemu zraku,
kéž naše rty nikdy nepronesou slovo,
které by tě před námi zakrývalo.
Kéž nikdy nekonáme skutky,
které by tě přiměly k tomu,
aby ses nám vzdaloval.
ŽALMY
1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *
naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, *
v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *
dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *
nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, *
tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, *
popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, *
v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, *
vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *
zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, *
navěky jsme chválili tvé jméno.
Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
2. ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *
netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *
nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku *
a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *
nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *
našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *
pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, *
stud se mi hrne do tváře,
když slyším pohanu a výsměch, *
když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.
Ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
3. ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *
ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce *
a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *
a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *
kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? *
Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, *
mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? *
Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, *
zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, *
na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc *
a vysvoboď nás pro svou lásku!
Ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
Jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine,
nauč mě svým příkazům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
9,1-4a.18-27
Danielova modlitba a proroctví o sedmdesáti týdnech
Prvního roku (vlády) Dareia, syna Asuerova z médského rodu, který se stal králem nad chaldejským královstvím, prvního roku jeho vlády já, Daniel, jsem zkoumal v knihách počet let, který se měl naplnit podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi nad troskami Jeruzaléma: (bylo to) sedmdesát let. Obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, v horlivé modlitbě a prosbě, v postu, v žínici a popelu. Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem se a řekl:
„Nakloň svůj sluch, můj Bože, a slyš; otevři své oči a pohleď na naše trosky i na město, které má tvé jméno, neboť nevysíláme své prosby k tobě pro naše spravedlivé skutky, ale pro tvé velké milosrdenství. Pane, slyš! Pane, odpusť! Pane, pozoruj a jednej, neváhej: kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé jméno má tvé město i tvůj lid!“
Když jsem ještě mluvil, modlil se, vyznával svůj hřích i hřích svého izraelského lidu a předkládal svou prosbu Hospodinu, svému Bohu, pro svatou horu svého Boha, ještě jsem tedy mluvil v modlitbě, když ten muž Gabriel, kterého jsem viděl v předchozím vidění, rychle přiletěl a dotkl se mě v době večerní oběti. Poučil mě a mluvil se mnou: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal plné porozumění. Na začátku tvých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych (ti ho) sdělil, neboť jsi milý (Bohu); dej tedy pozor na to slovo a pochop vidění!
Sedmdesát týdnů je určeno tvému národu
i tvému svatému městu,
aby byla skončena nepravost,
aby přestal hřích,
odčiněna vina,
aby byla přivedena věčná spravedlnost,
aby se splnilo vidění a proroctví
a pomazáno přesvaté.
Věz tedy a pochop:
Od doby, kdy vyšlo slovo,
aby byl znovu vybudován Jeruzalém,
až do Pomazaného knížete
(uplyne) sedm týdnů.
V dvaašedesáti týdnech
znovu bude vystavěno náměstí i hradební příkop
za tísnivých časů.
Po dvaašedesáti týdnech bude zabit Pomazaný,
nebude (už);
město i svatyni zničí
lid knížete, který přijde.
Jeho koncem bude zničení
a zpustošení stanovené
až do konce války.
S mnohými uzavře pevné spojenectví
v době jednoho týdne,
v polovici týdne
přestane oběť krvavá i nekrvavá.
Pustošitel na křídlech ohavnosti,
dokud se na pustošitele
nevyleje stanovená zkáza!“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Bar 2,16; Dan 9,18; Žl 80 (79),20
Bože, shlédni na nás a pamatuj na nás, nakloň své ucho a vyslyš nás. * Otevři své oči a pohleď na naše trápení.
Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. * Otevři.
DRUHÉ ČTENÍ
Z encykliky papeže Pia XI.
(Ecclesiam Dei: AAS 15 [1923], 573.576-577)
Prolil svou krev za jednotu církve
Až nastane plnost času, bude církev podle obdivuhodného úradku Božího tvořit velikou rodinu, zahrnující veškeré lidstvo. A proto, jak známo, patří z Božího ustanovení mezi charakteristické známky, podle nichž lze církev poznat, to, že je po celém světě jednotná.
Kristus, náš Pán, svěřil apoštolům poslání, které přijal od Otce, a řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získávejte za učedníky všechny národy. A podle jeho vůle mají apoštolové tvořit dohromady apoštolský sbor, zcela jednotný, úzce spjatý dvojím poutem: vnitřně toutéž vírou a láskou, která je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, a navenek vůdčím postavením jednoho nade všemi. Proto svěřil prvenství mezi apoštoly Petrovi jako trvalému zdroji a viditelnému základu jednoty. A aby tato jednota a shoda byla trvalá, posvětil ji Bůh ve své nejvyšší prozřetelnosti jakoby pečetí svatosti a mučednictví.
Této veliké cti se dostalo Josafatovi, polockému arcibiskupovi východního slovanského obřadu. Pokládáme ho právem za slavnou ozdobu a sloup východních Slovanů. Vždyť sotva kdo jiný víc proslavil jejich jméno a lépe přispěl k jejich spáse než tento jejich pastýř a apoštol, zvláště tím, že prolil svou krev za jednotu svaté církve. Byl veden jakýmsi nebeským vnuknutím k úsilí o všeobecné obnovení křesťanské jednoty; poznal, že k tomu může velmi přispět, bude-li se zasazovat o udržení východního slovanského obřadu a baziliánského způsobu mnišského života v jednotě všeobecné církve.
Protože měl především starost o spojení svých krajanů se stolcem Petrovým, sbíral na všech stranách důvody, které mohly vést k tomuto spojení a upevnit ho. Zkoumal zejména liturgické knihy, jichž užívali Výchoďané – i odloučení – podle ustanovení svatých Otců. Po této pečlivé přípravě začal pracovat na obnovení jednoty, energicky a zároveň laskavě a přitom tak plodně, že mu protivníci říkali „uchvatitel duší“.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jan 17,11.23.22
Ježíš řekl: Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. * Ať jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.
A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim. * Ať jsou.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, naplň nás duchem své lásky, abychom následovali svatého biskupa Josafata a byli ochotni dávat život za své bratry. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky