Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Veliký jsi, Pane můj,
bez hranic je sláva tvá,
nevýstižná je tvá moc,
moudrost tvá je bezedná.
Kdo jsem já, že chválit chci
tebe, jenž jsi vševládný?
Jsem jen člověk, křehké nic
v díle tvého stvoření.
Člověk, který naříká
pod břemenem časnosti,
pod jhem hříchu pýchy své.
Ty však zveš mě k radosti.
Pro sebe jsi stvořil mě,
láskou všechno táhneš k sobě.
Nepokojné srdce je,
pokud nespočine v tobě.
ŽALMY
1. ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.
Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †
neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *
věnuj mi pozornost a vyslyš mě!
Zmítám se v neklidu, †
děsím se při křiku nepřítele, *
při povyku bezbožníka,
protože mě zavalují neštěstím *
a v hněvu proti mně brojí.
Srdce se ve mně chvěje *
a padla na mě smrtelná úzkost.
Strach a hrůza se na mě řítí *
a děs mě halí.
Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *
odletěl bych a dopřál si klidu.
Hle, daleko bych utekl, *
zůstal bych na poušti.
Rychle bych spěchal do útočiště *
před vichrem a bouří.
Ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.
2. ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.
Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *
vždyť vidím násilí a svár v městě.
Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *
vládne v něm útisk a bezpráví.
Uvnitř jsou úklady, *
z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.
Kdyby mě potupil nepřítel, *
dovedl bych to snést,
kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *
skryl bych se před ním.
Ale byls to ty, můj druh, *
můj přítel a důvěrník!
Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *
ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.
Ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.
3. ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.
Já však budu volat k Bohu, *
a Hospodin mě zachrání.
Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *
a uslyší můj hlas.
Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *
neboť je jich na mě mnoho.
Bůh to uslyší a zkruší je †
– on vládne od věčnosti – *
nechtějí se změnit a nebojí se Boha.
Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *
znesvěcuje svoji smlouvu.
Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *
ale srdce má nepřátelské,
nad olej lahodnější jsou jeho slova, *
jsou to však tasené meče.
Svou starost hoď na Hospodina, †
a on tě zachová, *
nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.
A ty, Bože, svrhneš je *
do jámy zkázy;
zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *
Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!
Ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.
Slyš mě, můj synu,
neodchyluj se od slov mých úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
30,1-18
Marnost smluv uzavřených s jinými národy
„Běda buřičským synům – praví Hospodin.
Strojíte plány, ale ne moje,
uzavíráte smlouvy, ale ne v mém duchu,
a tak hromadíte hřích na hřích.
Odcházíte a sestupujete do Egypta
– neptáte se však mých úst –
hledáte ochranu u faraona,
utíkáte se do stínu Egypta.
Faraonova ochrana vám bude k hanbě,
útěk do stínu Egypta k potupě.
I když jsou jeho knížata v Soanu
a jeho poslové odešli do Chanes,
všichni se zklamou
v národě, který jim neprospěje;
není k prospěchu ani k užitku,
ale k potupě a k hanbě.“
Výrok o soumarech v Negebu:
Zemí soužení a tísně,
(zemí) lvic a řvoucích lvů,
zmijí a okřídlených draků
nesou na hřbetech oslů své bohatství,
na hrbech velbloudů své poklady
národu, který (jim) neprospěje.
Pomoc Egypta je jalová a marná.
Proto jsem ho nazval: „Obluda v klidu“.
Nyní jdi, napiš to před nimi na desku,
vryj to jako nápis,
aby to bylo pro příští dobu,
na svědectví provždy.
Neboť je to vzpurný lid,
prolhaní synové,
synové, kteří nechtějí slyšet Hospodinův zákon.
Říkají vidoucím: „Nemějte vidění!“
a věštcům: „Nevěštěte nám, co je správné!
Mluvte o tom, co se nám líbí, mějte vidění klamná!
Odchylte se od cesty, odbočte ze stezky,
dejte nám pokoj se Svatým Izraele!“
Proto tak mluví Svatý Izraele:
„Za to, že jste pohrdli tímto slovem,
že jste doufali ve zvrácenost a nevěrnost
a na ně se spoléhali,
za to pro vás bude tato nepravost
jako trhlina, (hrozící) pádem
a provalující se ve vysoké zdi,
která se náhle, znenadání zhroutí.
Rozbije se, jako bývá bez milosti rozbita
hrnčířská nádoba,
že se nenalezne mezi jejími zlomky střepina,
kterou by se vzal ohníček z ohniště
nebo kterou by se z cisterny nabrala voda.“
Proto tak řekl Pán, Hospodin, Svatý Izraele:
„Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní,
budete zachráněni;
v pokoji a důvěře je vaše síla.“
Vy však jste nechtěli a řekli jste:
„Nikoli! Na koních utečeme!“
– proto také budete utíkat!
„Vsedneme na rychlé oře!“
– proto také rychlí budou vaši stihatelé!
Tisíc (vás) se zděsí hrozby jediného
a před hrozbou pěti utečete (všichni),
až zůstanete (sami)
jako žerď na vrcholu hory
a jako korouhev na pahorku!
A přece Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,
a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,
neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;
šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho!
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 30,15.18
Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní, budete zachráněni; * v pokoji a důvěře je vaše síla.
Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi; šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho. * V pokoji.
DRUHÉ ČTENÍ
Z apoštolské konstituce sv. Pia X.
(Const. apost. Divino afflatu: AAS 3 [1911], 633-635)
Líbezně znějící hlas církve
Žalmy, složené z Božího vnuknutí a sebrané v Písmu svatém, podivuhodně posilovaly a živily, jak známo, hned od počátku církve zbožnost věřících, kteří podávali Bohu stále oběť chvály, ovoce rtů, které chválí jeho jméno, a podle zvyku přijatého už ve Starém zákoně byly také důležitou součástí posvátné liturgie a denní modlitby církve. Odtud pochází onen hlas církve, jak říká svatý Basil, zpěv žalmů, jejž nazývá náš předchůdce Urban VIII. dcerou toho chvalozpěvu, který se ustavičně zpívá před trůnem Božím a Beránkovým. Podle výroku svatého Atanáše učí lidi, především ty, kdo se věnují bohoslužbě, jak mají chválit Boha a jakými slovy ho náležitě velebit. Krásně o tom říká svatý Augustin: Aby člověk mohl dobře chválit Boha, sám Bůh dal najevo svou chválu. A protože zjevil svou chválu, poznal člověk, jak ho má chválit.
Kromě toho mají žalmy jakousi podivuhodnou schopnost probouzet v duši snahu o všechny ctnosti. Celé naše Písmo, Starého i Nového zákona, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, jak je psáno; ale kniha žalmů obsahuje v sobě jako ráj ovoce všech ostatních knih a předkládá zpěvy, při jejichž užívání vydává s ostatními plody navíc i své vlastní. To opět říká svatý Atanáš a právem dodává: Myslím, že žalmy jsou pro toho, kdo je zpívá, jako zrcadlo, aby v nich pohlížel na sebe a na svá vnitřní hnutí, a tak se je modlil. A svatý Augustin říká ve svých Vyznáních: Jak jsem plakal při tvých hymnech a zpěvech, tak mocně mě dojaly líbezně znějící hlasy tvé zpívající církve. Ty hlasy vnikaly do mých uší, pravda mi pronikala do srdce, tím se rozhoříval cit zbožnosti, tekly mi slzy a bylo mi přitom dobře.
A opravdu, kým by nepohnula tak častá místa v žalmech, kde se vznešeně hlásá nesmírná Boží velebnost, Boží všemohoucnost, nevýslovná spravedlnost, dobrota, laskavost a ostatní jeho nekonečně chvályhodné vlastnosti? V kom by to nevyvolalo podobné city, když se v žalmech děkuje za přijatá Boží dobrodiní nebo se s pokorou a důvěrou něco vyprošuje a očekává, nebo když kající duše volá po smilování? A když se v žalmech vytrvale naznačuje obraz Krista Vykupitele, v kom by neroznítil lásku? Vždyť svatý Augustin slyšel ve všech žalmech Kristův hlas, zpívající nebo sténající, radující se v naději nebo vzdychající pod tíhou utrpení.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Sol 2,4.3
Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel. * Nechceme se svým kázáním dělat pěknými v očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.
Když vás povzbuzujeme, nepramení to z nějakého falešného přesvědčení, z nějakých nepoctivých úmyslů ani vás nechceme klamat. * Nechceme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naplnil svatého papeže Pia pastýřskou moudrostí a apoštolskou horlivostí, aby usiloval všechno obnovit v Kristu; prosíme tě: pomáhej nám, ať žijeme podle příkladu tohoto statečného obhájce katolické víry a dosáhneme věčné odměny. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky